DOKUMENT: Radarová základna v Brdech – otevřený dopis RNDr. Martinu Bursíkovi - Příloha II

Příloha II.

Vegetační charakteristika kóty 718 a jejího širšího okolí

Na základě vlastních údajů sepsali Mgr. Petr Karlík a RNDr. Rudolf Hlaváček

Jedná se o mělkou kotlinu s dvěma velkými rybníky a s bezlesím zaniklých vesnic obklopenou rozsáhlými lesními porosty. Vlastní kóta 718 se nachází v jihovýchodní části tohoto území, necelý kilometr západně od Hořejšího padrťského rybníka. Východní část území tvoří velmi pozvolný svah, na kterém, zejména v JV části navrhované lokality, dochází ke značnému zamokření a rozvoji rašelinných ekosystémů. Tato východní část je, vzhledem k extrémně živinami chudému kambrickému substrátu, oligotrofní. Západní část území tvoří lesnatý hřbet, který je budován živinami bohatšími proterozoickými horninami.

Z botanického hlediska je Padrť známa zejména rašelinnou vegetací (nevápnitá mechová slatiniště, přechodová rašeliniště, přirozené podmáčené smrčiny), dále pak rozsáhlými lady bezkolencových luk a smilkových trávníků, místy s masovým výskytem ochranářsky hodnotných druhů, jako je kosatec sibiřský Iris sibirica nebo upolín nejvyšší Trollius altissimus. V nivě Padrťského potoka jsou výjimečně dobře vyvinuta tužebníková lada. Západní část území je významná květnatými bučinami (Teslínský klášter) a vegetací vázanou na výrazné buližníkové suky (Okrouhlík).

Pro zdejší mimořádně hodnotná bezlesá mokřadní společenstva, která nalezneme zejména v pobřeží obou velkých Padrťských rybníků, jsou charakteristickými rostlinami např. zábělník bahenní Comarum palustre, smldník bahenní Peucedanum palustre aj. Ze silně ohrožených druhů rostlin se zde vyskytují bohaté populace všivce bahenního Pedicularis palustris a bařičky bahenní Triglochin palustre. Pod hrází Dolejšího padrťského rybníka byla nedávno objevena jedna z několika známých recentních lokalit v ČR kriticky ohroženého orobince stříbrošedého Typha shuttleworthii. Z dalších ochranářsky pozoruhodných rostlin se vyskytují např. suchopýr pochvatý a hadí jazyk obecný Ophioglossum vulgatum.

Na zamokřeném plochém terénu v J-JV části území a v menší míře i při Z okraji Hořejšího padrťského rybníka navazují na bezlesé mokřady rašelinná lesní společenstva, především přirozené podmáčené smrčiny, na několika nejextrémnějších plochách rašelinné smrčiny a roztroušeně též porosty rašelinných březin s břízou pýřitou Betula pubescens. Charakteristické jsou různé mechorosty, např. rohozec trojlaločný Bazzania trilobata. Z cévnatých rostlin se zde dosti hojně vyskytuje boreální ptačinec dlouholistý Stellaria longifolia.

Pro padrťskou kotlinu jsou charakteristické též vodní biotopy. Kromě dvou největších ploch, Hořejšího a Dolejšího padrťského rybníka (významných zejména pro ptactvo), jsou hodnotné také drobnější nádrže s vyvinutou vegetací vodních makrofyt, např. s bublinatkou jižní Utricularia australis nebo se silně ohroženými rdesty (Potamogeton acutifolius, P. trichoides). Územím protékající Padrťský potok má přirozený charakter a je významný zejména ze zoologického hlediska.

Západní část území má geomorfologicky členitější povrch a je pokryta lesní vegetací, v níž se střídají dosti souvislé zachovalé části se smrkovými kulticenózami. Hlavní jednotkou přírodě blízkých lesů jsou květnaté bučiny. Ve stromovém patře se vyskytuje buk, méně klen a poměrně často i vitální jedle. Květnaté bučiny mají bohatý bylinný podrost. Velmi hodnotná je zejména lokalita „U kostelíka“, která se nachází v místě bývalého teslínského kláštera, a dále některé porosty na Okrouhlíku, jejichž význam vyzdvihuje Sofron (1998) a řadí je k nejhodnotnějším v celých Brdech. Pro tato místa je typický mj. bohatý výskyt ohroženého lýkovce jedovatého Daphne mezereum. Mozaikovitě se v západní části území vyskytují také prameništní až bažinné olšiny.

V kyselých bučinách se kromě buku vyskytuje ve stromovém patře velmi často i dub, což je určité specifikum celých Brd i Hřebenů. Bučiny místy přecházejí do suťových lesů.

Roztroušeně se v území vyskytují vůči zvětrávání velmi odolné, geomorfologicky výrazné buližníkové suky. Na největších z nich se vyskytuje specifická skalní a keříčková vegetace a vegetace reliktních borů, místy se vzácnými lišejníky.

Přímo na kótě 718 se nachází sice maloplošná, avšak přírodovědně poměrně kvalitní květnatá bučina až suťová javořina. Západně a jižně od kóty se nacházejí především značně kulturní lesní porosty s převahou smrku, místy s prvky bučin (vesměs velmi dobré zmlazení buku, místy vitální vzrostlé jedle). U pramenů Bradavy se vyskytují prameništní olšiny. Cenné, byť poněkud narušené, jsou lesní louky severně Míšova (na lesnických mapách louka zvaná „Kuřkovská“) a loučka v severním výběžku teslínské enklávy. Z chráněných druhů rostlin se zde vyskytují kosatec sibiřský Iris sibirica, upolín nejvyšší Trollius altissimus, všivec ladní Pedicularis sylvatica a jetel kaštanový Trifolium spadiceum (tento druh pouze na druhé z luk).

Území je z vegetačního hlediska velmi hodnotné, jedná se o jednu z nejvýznamnějších lokalit s mokřadní a rašelinnou vegetací v českém vnitrozemí. Ochranářsky vysoce hodnotné jsou také luční porosty a mezofilní listnaté lesy v západní části území.

Území je v současné době dobře prozkoumáno a existuje o něm poměrně četná přírodovědná literatura, jejíž stručný výběr je uveden na závěr.

Literatura:

Cílek V., Ložek V. (1993): Hodnotná maloplošná území středních Brd. – Ochr. Přír. 48(7): 207-211.

Čeřovský et Homoláč (1963): Prověrka chráněných území Středočeského kraje.

Hlaváček R., Pecháčková S., Sofron J., Šandová M. (1998): Předběžný pohled na květenu Brd z hlediska současného výzkumu. – In Příroda Brd a perspektivy její ochrany (1998), Příbram, 85 – 92.

Chytil J., Hakrová P., Hudec K., Husák Š., Jandová J. /eds./ (1999): Mokřady české republiky – přehled vodních a mokřadních lokalit ČR. – Český ramsarský výbor, Mikulov, 327 p.

Ložek V., Kubíková J. et Špryňar P. a kol. (2005): Střední Čechy. – In Mackovčin P. et Sedláček M. /eds./: Chráněná území ČR, svazek XIII. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 904 pp.

Němec J. /ed./ (1993): Seminář Příroda Brd a perspektivy její ochrany. – Příbram.

Sofron J. (1998): Notizen zu den ausgesuchten Pflanzengesellschaften des zentralen Brdywaldes. – Folia Mus. Rer. Natur. Bohemiae occident., Plzeň, ser. Botanica, 41: 1-40.

Sofron J., Hlaváček R., Karlík P., Nesvadbová J. (2005): Flóra a vegetace. – In Cílek /ed./: Střední Brdy, Příbram, 101 – 119.