PlanetArk: Koncentrace oxidu uhličitého rostou i během finanční krize
 |
|
|
Postupné zmenšování ledové a sněhové pokrývky během arktického léta umožňuje prý většímu počtu rostlin růst a také pohlcovat uhlík, což může maskovat, jak moc roste koncentrace vzdušného uhlíku v atmosféře
Licence: Volné dílo (public domain)
|
|
| Foto: NASA/Wikimedia Commons |
Podle měření z norské stanice Zeppelin umístěné na poloostrově Svalbard dosáhly koncentrace oxidu uhličitého během prvních dvou březnových týdnů střední koncentrace 393,71 částic na milion (ppm). Ve stejném období v roce 2009 byly koncentrace 393,17 ppm.
„Když se podíváme zpětně na data z měřící stanice Zeppelin od osmdesátých let, vypadá to, že se nárůst koncentrací zrychluje,“ řekl agentuře Reuters Johan Stroem z Norského polárního institutu. Podle něj byl růst sice pomalejší, ale přesto stále došlo k nárůstu koncentrace.
Nárůst koncentrací byl nižší než průměrný nárůst za poslední rok, pod hranicí zhruba dvou částic na milion. Nejvyšší nárůst koncentrací se odehrává každý rok na severní polokolu těsně před začátkem jara, než začnou růst rostliny, které oxid uhličitý pohlcují.
Ekonomická recese v roce 2009 se zřejmě v řadě zemí na snížení emisí skleníkových plynů nijak zásadně nepodepsala. Přitom Mezinárodní energetická agentura (IEA) v září loňského roku odhadovala snížení emisí oxidu uhličitého o 2,6 % v roce 2009 kvůli poklesu průmyslové činnosti. Tato data ukazují, „že pokračujeme v emisích plynů tak, jakoby nemělo být žádné zítra,“ řekla agentuře Reuters Kim Holmen, ředitel norského polárního institutu.
Uhlíkové koncentrace dosahují na Svalbardu svůj vrchol v dubnu, poté, co hnijící rostliny produkují skleníkové plyny během zimy. Na severní polokouli je mnohem větší podíl souše než na jižní polokouli. Úroveň koncentrace poklesne během jara, kdy zase začnou rostliny růst.
Podle Johana Stroema začínají být nárůsty koncentrace na konci zimy vyšší než na konci léta. Uvažuje o tom, že by to možná mohl být vedlejší efekt změny klimatu. Postupné zmenšování ledové a sněhové pokrývky během arktického léta umožňuje většímu počtu rostlin růst a také pohlcovat uhlík, což může maskovat, jak moc roste koncentrace vzdušného uhlíku v atmosféře. A také odumírání tohoto dodatečného množství rostlin může přispívat k vyšším emisím skleníkových plynů během zimních měsíců, vysvětluje Johan Stroem.
Podle článku Alistera Doylea „CO2 At New Highs Despite Economic Slowdown“ zveřejněném na serveru PlanetArk 16. 3. 2010
reklama
