COP26: Největšími znečišťovateli jsou Čína, USA, Indie, Rusko a Japonsko

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Anirudh Koul / Flickr

Cíle a snahy:

V listopadu 2016, vstoupila oficiálně v platnost nová globální dohoda o klimatu, která byla uzavřena na konferenci v Paříži v prosinci 2015. Podle textu dokumentu, který má v roce 2020 nahradit dosavadní Kjótský protokol z roku 1997, má být oteplování udrženo pod dvěma stupni Celsia, nejlépe do 1,5 stupně ve srovnání s předindustriálním obdobím. Signatáři dohody se zavázali, že proto dále výrazně omezí ve svých zemích emise, především oxidu uhličitého.

Čína, která je největším zdrojem skleníkových plynů na světě, v rámci pařížské dohody slíbila, že její emise skleníkových plynů dosáhnou vrcholu někdy kolem roku 2030. Od roku 2017 také zahájila kampaň proti spalování uhlí a zpřísnila emisní normy u vozidel a průmyslu. Čínský prezident Si Ťin-pching také slibuje, že Čína dosáhne před rokem 2060 uhlíkové neutrality.

Evropská komise letos v červenci představila dosud největší soubor klimatických návrhů, které mají země Evropské unie nasměrovat ke splnění přísnějších emisních cílů v roce 2030. Unijní exekutiva chce v zájmu boje proti oteplování planety mimo jiné skoncovat s výrobou benzínových a dieselových aut, zpoplatnit emise z dopravy či vytápění budov nebo zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie. Unie chce omezit do roku 2030 emise skleníkových plynů místo o původně plánovaných 40 procent nejméně o 55 procent ve srovnání s rokem 1990. Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie v Evropské unii by se měl do roku 2030 zvýšit na 40 procent. Komise také navrhuje, aby nové vozy v EU od roku 2035 nemohly produkovat žádné emise oxidu uhličitého, což zásadně prodraží a prakticky znemožní jejich výrobu. Omezení se ovšem mají týkat již roku 2030, dokdy by se měly emise z automobilů omezit o 55 procent proti dnešním hodnotám.

Dalším ambiciózním cílem EU, na který ale nemají všechny země jednotný názor, je, aby byla unie v roce 2050 neutrální z hlediska emisí skleníkových plynů. To znamená, že by se do ovzduší nemělo vypouštět více skleníkových plynů, než kolik jich může být technicky uskladněno nebo příroda může sama vstřebat.

Německo se vedle dohody z Paříže řídí novelizovaným zákonem, který zemi zavazuje dosáhnout neutrality emisí skleníkových plynů nejpozději do roku 2045, což je o pět let dříve proti dosavadnímu plánu. Nově tak chce Německo do roku 2030 produkovat ve srovnání s rokem 1990 o 65 procent emisí skleníkových plynů méně, dosud se počítalo se snížením o 55 procent. Do roku 2040 se pak Německo přiblíží k hranici 90 procent. Zelení, možná člen německé vládní koalice, chtějí ukončit výrobu elektřiny z uhlí již od roku 2030 a ne od roku 2038, jak počítá stávající německý plán.

Mezi země s nejvyššími emisemi skleníkových plynů na obyvatele v Evropě patří Nizozemsko, které je domovem velkých průmyslových podniků a hlavního evropského přístavu. Jeho cílem je snížit do roku 2030 emise ve srovnání s rokem 1990 o 55 procent. Loni byly emise ve srovnání s rokem 1990 nižší o 24,5 procenta.

Současné problémy:

Podle letošní zprávy pracovní skupiny Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) zaměřené na fyzikální dopady změny klimatu v případě, že nebudou přijata okamžitá a rozsáhlá opatření, průměrná globální teplota během příštích 20 let pravděpodobně překročí práh oteplení o 1,5 stupně ve srovnání s předindustriálním obdobím. Podle nejpesimističtější varianty by to mohlo být už do roku 2030. V minulé zprávě se hovořilo až o roku 2040.

Celosvětově se již oteplilo o 1,2 stupně Celsia a překročení hranice 1,5 stupně spustí nezvratné změny po celém světě. Zvýšila by se intenzita extrémních teplot a silných srážek, stejně jako sucha v některých regionech.

Od roku 1960 absorbovaly lesy, půdy a oceány 56 procent emisí CO2, bez této "pomoci" přírody by planeta už byla mnohem teplejší a nehostinnější. Lesy ale pomalu ztrácejí schopnost absorbovat CO2.

Hladina oceánů by se v tomto století mohla kvůli tání ledovců zvýšit o půl metru. Pokud globální oteplení překročí tři stupně Celsia, mohlo by to být až o metr. Během celého 20. století to bylo asi 20 centimetrů. Do roku 2300 by mohl nárůst dosáhnou až dvou metrů.

Roste množství metanu (CH4), který se rovněž podílí na skleníkovém efektu a přispívá tak ke změně klimatu. Metan je součástí zemního plynu, vzniká při likvidaci odpadu nebo chovu hospodářských zvířat. Metan má mnohem větší "oteplovací" sílu než CO2, i když v atmosféře zůstává mnohem kratší dobu.

V roce 2019 byla koncentrace CO2 v atmosféře nejvyšší za poslední dva miliony let, možná i déle. Koncentrace metanu a oxidu dusného je nejvyšší za posledních 800 000 let.

Zpráva také varuje před zpomalením proudů z takzvané Atlantické jižní cirkulace (AMOC), které způsobuje globálního oteplování. Zpráva dokonce varuje před úplným zastavením proudů, což by mělo katastrofické dopady po celém světě. Ohrozilo by to například dešťové srážky, na kterých závisejí miliardy lidí v Africe, Indii a Latinské Americe, nebo by ochladilo počasí v Evropě a přispělo k četnějším a vydatnějším bouřím.

Dalším problémem je neplnění závazků bohatších zemí, které se na předchozích klimatických summitech zavázaly, že budou poskytovat nízkopříjmovým státům pomoc na boj proti klimatickým změnám ve výší nejméně 100 miliard dolarů (2,2 bilionu Kč) ročně. Zpráva Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zveřejněná v září ovšem ukazuje, že do roku 2019 se výše prostředků z veřejných i soukromých zdrojů nikdy nedostala nad 80 miliard a kýžená hranice pak pravděpodobně nebyla dosažena ani loni.

Největší znečišťovatelé:

Podle loňské zprávy EU patří k deseti největším znečišťovatelům Čína (29,3 procenta všech emisí), USA (13,7 procenta), Indie (6,6 procenta), Rusko (4,8 procenta), Japonsko (3,6 procenta), Německo (2,2 procenta), Jižní Korea a Írán (1,8 procenta) a Saúdská Arábie (1,7 procenta). EU jako celek se na emisích podílí 9,6 procenty.

Zdroje energie:

Podle údajů Mezinárodní agentury pro energii (IEA) je hlavním energetickým zdrojem ropa, která pokrývá 30,9 procenta spotřeby. Následuje uhlí (26,8 procenta), plyn (23,2 procenta), biopaliva (9,4 procenta), jaderná energie (pět procent) a hydroelektrárny (2,5 procenta). Problémem je podle IEA i OSN, že podíl fosilních paliv na konečné spotřebě energie je stejně vysoký jako před více než deseti lety. Nyní tvoří 80,9 procenta, v roce 2009 to bylo 80,3 procenta.