Navštivte EkoLink a Ecomonitor.
Ekolist.cz vydává občanské sdružení BEZK. Za webhosting a publikační systém Toolkit děkujeme Econnectu.
Pondělí 25. 10. 2021
Svátek má Beáta
Hledání na Ekolistu:
Titulní stránka > Zpravodajství MAPA STRÁNEK
Přidej na Seznam Sdílej na Facebooku

Plastové krabičky na vícero použití. Jak je to s jejich ekologičností?


14. září 2021 04:24

PRAHA (Ekolist) - Planeta Země sice není na jedno použití, ale opakovaně použitelné nádobky na potraviny ji z problémů s odpady nejspíš nevytrhnou. Naopak, mohou ji přivést do ještě větších nesnází. Jak to? Nedobře jsme počítali jejich ekologickou stopu, nehodnotili jsme celý životní cyklus, opomněli jsme jejich materiálovou podstatu a hlavně jsme zapomněli na to, že jakmile se z nějaké ušlechtilé myšlenky stane komerční trend, nevede to většinou k dobrým koncům.

V pomyslném souboji o udržitelnost vypadaly pevné svačinové krabičky, uzavíratelné gastroboxy a další tuhé plastové dózy s víkem jako jasní favorité. Zvlášť, kdybychom proti nim nepostavili svačinu zabalenou do lopuchu nebo banánového listu, ale klasická trojvrstvá balení okének fast-food občerstvení (ve složení alobal, papírový ubrousek a k tomu igelitový sáček navrch), případně nejrůznější mističky z extrudovaného polystyrenu nebo hliníkově-alobalových vaniček. Jenže zdání klame.

Dnes favorizovaná "reusable" řešení, nabízející jako své hlavní klady stálost a opakovatelnou využitelnost, nemusí být nutně lepší alternativou pro životní prostředí než jednorázová balení. Obsáhle o tom pojednává studie univerzity v Manchesteru, v níž se tým Alejandao Gallego-Schmida soustředil na méně zjevné vlastnosti tuhých, opakovatelně využitelných obalů.

Úvaha byla prostá. Pokud více než 20 % veškerých materiálů ukládaných na skládkách tvoří jednorázové obaly, bude jistě přínosné snížit jejich celkový objem.
Úvaha byla prostá. Pokud více než 20 % veškerých materiálů ukládaných na skládkách tvoří jednorázové obaly, bude jistě přínosné snížit jejich celkový objem.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | John Diez / Pexels

Byl to dobrý nápad, když jich bylo málo

Kde začít? V ne až tak dávných časech, kdy se nám opakovatelně použitelné obaly na potraviny jevily být ekologičtějším řešením než obaly jednorázové. Úvaha byla prostá. Pokud více než 20 % veškerých materiálů ukládaných na skládkách tvoří jen obaly (průměr EU v roce 2018 činil 174 kilogramů na osobu, v Německu zvládli i 227,5 kg/osobu/rok), bude jistě přínosné snížit celkový objem používaných obalů. Především pak těch, které se na objemu odpadů podílí nejvýrazněji, tedy obalů od potravin. Logickým východiskem se tak zdály být takové obaly, které se nestanou odpadem hned po jednom použití. Obaly, které je možné využívat opakovaně. Až potud by vše bylo v nejlepším pořádku.

Svačinové krabičky a plastové dózy totiž kolem roku 2000, kdy ještě byly považovány za rozumnou alternativu vůči jednorázovkám, představovaly globálně malý byznys, který se teprve sápal na první dolarovou miliardu svého obratu. Nicméně v roce 2019 už tento segment trhu představoval 13,5 miliard dolarů, aby se podle všeho už v roce 2027 protnul s očekávaným obratem ve výši 30 miliard dolarů. Z opakovatelně použitelných nádobek na potraviny se stal výnosný trend, protože je lidé začali používat ve velkém. Nejen pro jejich zjevnou praktičnost, ale dost často právě proto, že jejich používání je považováno za známku udržitelnosti, zájmu o životní prostředí a nelhostejnosti k problematice odpadového hospodářství.

Odolnější odpad na té samé skládce

Razantní nástup opakovatelně využitelných obalů se projevil snížením (byť trochu menším, než bylo očekáváno) podílu klasických jednorázových potravinových obalů v odpadu i na skládkách. Vypadalo to na sukces. Tedy aspoň do doby, než ve formě odpadů na skládky a do spaloven zamířily první dosluhující znovupoužitelné boxy, dózy a svačinové krabičky. Z principu svého opakovatelného využití se totiž jednalo o obaly tužší, pevnější, odolnější. K jejichž výrobě bylo zapotřebí řádově více materiálu a energie, než pro výrobu jednorázových obalů na potraviny. Jejich nižší rozložitelnost a vyšší uhlíková stopa, umocněná množstvím, se tak začala jevit jako možná komplikace.

Gallego-Schmid se spolu s kolegy pustil do nelehkého výzkumu o třech úrovních: nejprve zhodnotili environmentální dopady tří nejčastěji používaných jednorázových obalů (z hliníku/alobalu, extrudovaných plastů a polypropylenu - PP). Poté je srovnali s opakovatelně využitelnými obaly, různými plastovými dózami a svačinovými krabičkami. Následně vyhodnotili, kolikrát je třeba je opakovaným používáním otočit, aby se kompenzovala jejich vyšší materiálová nákladnost. A nakonec nabídli zhodnocení „zakončení“ životního cyklu jednotlivých druhů obalů. V kategorii obalů byly zvažovány jednorázovky i nejrůznější krabičky schopné pojmout v průměru 670 ml obsahu, dohromady ve dvou tuctech různých komerčních provedení.

Lehkosti a nenáročnosti výroby obalů z extrudovaného polystyrenu bylo těžko konkurovat.
Lehkosti a nenáročnosti výroby obalů z extrudovaného polystyrenu bylo těžko konkurovat.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | Annie Spratt / Unsplash

Celé je to trochu jinak

Výsledky „jako z jiného světa“ jsou zajímavé už jen tím, jaké perspektivy nabízí. Pokud by například naším jediným kritériem hodnocení udržitelnosti obalů byla spotřeba materiálů, je jasnou eko-jedničkou přepravka z extrudovaného polystyrenu. K její výrobě potřebujeme jen 7,8 gramů materiálu, zatímco pro krabičku či boxík z tužšího plastu musíme mít nejméně 31,8 gramů polypropylenu. Obecně platilo, že plastová řešení obalů jsou násobně energeticky méně náročná na výrobu než alobal/hliník. Lehkosti a nenáročnosti výroby obalů z extrudovaného polystyrenu bylo těžko konkurovat. Naštěstí materiálová náročnost byla jen jedním z 12 kritérií hodnocení.

Abyste opakovaným používáním plastové krabičky vykompenzovali její výrobou způsobenou újmu na kvalitě ovzduší (v porovnání s jednorázovkou), museli byste ji použít nejméně 16x. A pokud byste chtěli kompenzovat újmu na spotřebě materiálů, je třeba plastový boxík použít nejméně 208x, aby se stal udržitelnějším a úspornějším než extrudovaný polystyren. Šestnáctkrát použít tutéž krabičku na svačinu asi problém není, ale používat ji prakticky každý pracovní den po celý rok, to už nás sune k mezím výdrže ohmataného materiálu, který po každém použití čistíme a omýváme. A ke stavu, kdy se plastová krabička možná rozbije/poškodí dříve, než plně splatí svůj dluh na životním prostředí.

Manchesterští badatelé zvažovali i další environmentální kritéria spojená například s eutrofizačním nebo acidifikačním potenciálem konkrétních jednorázových či opakovaně použitelných obalů; jejich terestriální, sladkovodní nebo „mořskou“ ekotoxicitu; vliv na ozónovou vrstvu případně potenciál pro zvyšování globálního oteplování. A pro přehlednost je počítali u každého materiálu zvlášť, pro každou z jeho životních fází – tedy spotřebu surovin, výrobu, transport i ukončení životního cyklu. On totiž každý materiál pro obaly je v různé fázi svého životního cyklu jinak škodlivý. A pokud bychom se odpíchli jen od toho, že nás zajímá jeho bilance ve fázi vzniku, dostaneme často radikálně odlišné výsledky, než když budeme zvažovat „jen“ jeho transport nebo finále.

Abyste vykompenzovali jen spotřebu materiálů na výrobu plastové krabičky, je třeba ji použít nejméně 208x.
Abyste vykompenzovali jen spotřebu materiálů na výrobu plastové krabičky, je třeba ji použít nejméně 208x.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | John Diez / Pexels

Svačinku do plastové krabičky? Raději ne

Šíře tohoto záběru přináší nevšední srovnání: hliník/alobal „má problém“, když vzniká energeticky náročně a ze surových materiálů, s výraznou produkcí emisí a doprovodem znečišťujících látek. Jinak si ale stojí velmi dobře, až na zvýšenou ekotoxicitou ve vodním prostředí. Špatná bilance, která jej doprovází po celou dobu jeho existence, však s efektivní recyklací v jeho konečné fázi životního cyklu mizí. A tehdy se z tohoto záporného hrdiny stává hrdina kladný. Jako v hollywoodském thrilleru.

Příběh plastových jednorázovek je přesně opačný: z hlediska své průběžné bilance nastupují při výrobě do role solidních šampionů, sympaťáků, a teprve ve finále po vyhození se stávají zdrojem nemalých problémů.

Opakovaně použitelné nádobky na potraviny jdou kromě minimálního podílu na poškozování ozonové vrstvy po celou dobu své existence z průšvihu do průšvihu, a ani s jejich „odchodem na věčnost“ není vymalováno. Abyste vykompenzovali újmu na životním prostředím, danou terestriální ekotoxicitou, spojenou s vznikem opakovaně použitelných plastových krabiček, nesměli byste je vlastně ideálně přestat používat už nikdy. Což se asi běžně neděje a místo toho po pár měsících či letech míří tyto zodolněné schránky na ty samé skládky, jako dříve milované a dnes tolik zavrhované jednorázové obaly.

Verdikt studie je nesmlouvavý: „Když přijde na ohrožení naší krajiny, jsou opakovaně použitelné boxíky – bez ohledu na počet následných použití – vždy tou horší variantou,“ říká Gallego-Schmid.

Recyklace, to je scénář na pokračování

S tím, jak dobře nebo špatně v hodnocení jednotlivých environmentálních kritérií obstojí různé materiály a jednorázovost/opakovatelnost použití, silně do stran mává konec počátek a konec jejich životního cyklu. Jinými slovy, tam, kde nastoupí efektivní materiálová recyklace, dá se posunout alobal, extrudovaný polystyren i polypropylen od bilance negativní k pozitivní o 2 až 60 %. To už je ale výzva pro budoucnost.

„Nechtěli bychom tvrdit, že používání svačinových krabiček a plastových boxů je tím nejhorším počinem pro planetu,“ uzavírá Gallego-Schmid. „Jen musíme být realističtí v odhadech jejich efektivního znovupoužití, abychom se dobrali nějakého environmentálního významu, který ještě pořád dává smysl.“ Z hlediska své bilance mají opakovatelně využitelné plastové obaly silný potenciál. Jen je nepoužíváme tak vytrvale a dlouho a nerecyklujeme natolik komplexně, aby svůj potenciál dokázaly naplnit.

Pošli e-mailem Zobrazení zprávy pro tisk

Zalinkuj zprávu v: Sdílej na Facebooku Linkuj si ! pošli na vybrali.sme.sk Jagg.cz MediaBlog.cz delicio.icio.us
Online diskuse

Redakce Ekolistu.cz vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení pravidel si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvek.

Přehled dosavadních příspěvků
 DatumAutorNázev


Tematický archiv zpráv
Kam na Ekolistu
Reklama

Fatal error: Uncaught Error: Call to undefined function mysql_pconnect() in /data/www/htdocs/old.ekolist.cz/anketa/phpPollConfig.php3:62 Stack trace: #0 /data/www/htdocs/old.ekolist.cz/anketa/phpPollUI.php3(123): connect2db() #1 /data/www/htdocs/old.ekolist.cz/anketa/view.php3(5): poll_viewResults(113, '<table align="c...') #2 /data/www/htdocs/old.ekolist.cz/anketa/aktank.php3(3): require('/data/www/htdoc...') #3 {main} thrown in /data/www/htdocs/old.ekolist.cz/anketa/phpPollConfig.php3 on line 62

Logo ESF

Vlajka EU

Hlavní město Praha - logo

Ekolist.cz podporuje NetMonitor
Chcete nám pomoci vylepšit naše služby? Můžete se zúčastnit výzkumu návštěvnosti internetu v ČR. Klikněte zde.
(Více informací na webu NetMonitoru.)

Ekolist.cz vychází mj. s podporou Hlavního města Prahy.

Využíváme zpravodajství ČTK

Využíváme zpravodajství TASR
Využíváme agenturní zpravodajství TASR.