Mladý kakadu pozoruje zkušenějšího kakadua, jak otvírá popelnici.
Foto | Barbara Klump / Max Planck Institute of Animal Behavior
Přirozeným domovem kakadu žlutočečelatého jsou australské lesy. Poslední roky se ale tento papoušek čím dál více zabydluje i ve velkých městech jako je Sydney. Vodu si obstarává v městských fontánách a potravu v popelnicích, jejichž zatížené poklopy se naučil otevírat. Tuto schopnost si podle nové studie kakaduové v současnosti předávají a učí se jí navzájem.
Víme, reklamy jsou otravné. A respektujeme, že je máte vypnuté :-) Budeme rádi, když nás podpoříte jinak.
Popelnice, na jejímž poklopu leží cihla nebo velký kámen, už pro papoušky kakadu nepředstavuje problém. Během několika minut ji totiž zvládnou otevřít. A v 90 % případů jim u toho asistují další, mladší papoušci, kteří se tuto techniku učí. “To, že se papoušci učí otevírat popelnice napodobováním úspěšných jedinců, je znakem kulturní evoluce. Jsou velmi chytří - podle někoho dokonce stejně chytří jako šimpanzi - a navíc jsou hodně sociální. Není proto divu, že k tomuto jevu dochází,” komentuje vedoucí studie Barbara Klump z Max Planck Institute.
V roce 2018 byla schopnost otevřít popelnici zaznamenaná jen ve třech městských částech Sydney. O pouhý rok později už byli papoušci otevírající popelnice viděni ve 41 městských částech.
Ve studii vědci vycházeli také z hlášení a videozáznamů místních obyvatel. Zjistili, že ne všichni kakaduové otevírají popelnice stejným způsobem a že jsou v tomto ohledu rozdíly například mezi papoušky žijícími na severu města a v jeho centru. “Zatímco ti první nadzvednou zobákem poklop a potom jdou po hraně popelnice tak dlouho, dokud se poklop nepřevrátí, kakaduové z centra poklop nadzvednou hlavou a hopsají tak dlouho, dokud se jim ho nepodaří převrátit,” popisuje Barbara Klump rozdíly.
Pokud se bude tento jev i nadále rozšiřovat, může dojít k tomu, že město bude muset upravit design popelnic, aby se nedaly tak snadno otevřít. To se již stalo například v Torontu, kde se kvůli mývalům dobývajícím se do popelnic na bio odpad muselo přejít na sofistikovanější zavírání.
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (18)
Karel Zvářal
1.8.2021 07:45
A co kdyby vědci zapřemýšleli, jestli je v parcích dostatek stromů, jejichž plody se papoušci živí (ořechy). Austrálie není jen ikonická koala, ale mnohem více zajímavých druhů, které by člověk neměl přehlížet či dokonce s nimi bojovat.
Papoušci milují pečivo (chléb, rohlíky), ale nepohrdnou bramborou, salátem, ba ani ždibíčkem masa. Celé mi to přijde jako bouře ve sklenici, oni určitě nevyhážou ven veškerý obsah, jak to dělají medvědi, jezevci či mývali. Tam je to problém, s těmi papoušky úsměvná záležitost.
Nojo, ale vysvětlete to nějaké hysterce, která musí mít i stébla v anglickém trávníku v zákrytu, když jí tam přiletí kakaďák a vytáhne z popelnice několik papírů, nebo nedejbože rozhází kolem trochu nahnilé zeleniny. To je na mrtvici. Mimochodem, zabezpečení té popelnice je jednoduché. Místo neestetické cihly bych víko zabezpečil řetězem s visacím zámkem a na ten je i inteligence papoušků krátká.
Není to žádná bouře, taky tak se to ani tak neservíruje. Je to srandovní, ale zajímavý jev, zvláště krkavcovití jsou přece extrémně chytří.
Inteligenci u mě na zahradě vykazují i pampelišky.
Ne. Pampelišky se snaží přežít. Změřily si výšku nože, kterým seču trávník a květ nasadí těsně pod ním. Trvalo jim to skoro celé jaro před pár lety, dnes to používají normálně.
Sedmikrásky vymyslely jinou strategii, měřily si zase intervaly sečení a rychle vyrazily květ a vysemenily se v mezičase.
Ovšem jednou jsem zaznamenal pampelišku, která mormálně kvete déle, než týden, jak během tří dnů vyrazila vysoký stonek a ještě stačila odkvést.
Možná by to stálo za pokus, semena téhle inteligentní pampelišky zasadit a testovat ji v dalších letech různými daleko sofistikovanějšími pokusy. Ale určitě se tím někdo někde zabývá, houseníček není jediná testovací bylina.
Bohužel jsem to nevyfotil.
Vysoká pampeliška s už bílým květem na nízko střiženém trávníku.
To je normálně zcela nicneříkající, ovšem v téhle souvislosti je to celkem zajímavé.
Divím se, vy jste učenlivý organismus. Chování kytiček rozumíte, tomu, že dřevo je strategická, navždy důležitá surovina, kterou je potřeba mít z domácích zdrojů, už taky, a ještě to vypadá, že uznávate V. Klause st. Nejste nemocný?
Já jsem se vylíhnul v zábradlí v kině a pana Klause staršího jsem uznával vždycky, dokud byl ve funkci.
Jak šel do důchodu, asi se regulérně zbláznil. Samozřejmě mám na to vlastní teorii, proč to nastalo, ale nemůžu ji nikde ověřit.
Jeden můj bývalý kolega, hrdý chovatel žaka, přidával k dobru historky jak se u nedělního oběda celá rodina hrbí nad talířema, poněvadž jim ten "syčák" krade řízky z talíře
viděl jsem video kdy pták, aby se dostal k potravě ,musel udělat několik kroků,jako otočit kličkou a odšoupnout závoru aj. , byl by to problém i pro malé děti a pes je proti nim blb ,ten na stejný problém jen čučel,
pes poslouchá člověka a ptáci na člověka kašlou ,proto to vypadá ,že pes je chytřejší,
Pták si na ukradeném mobilu vyťukal číslo na záchranku a nahlásil, že v popelnici je živé dítě.
Saniťáci mu otevřeli všechny popelnice a byl v pohodě.
Když přišel majitelu mobilu (který mu samozřejmě vrátil) účet za falešný výjezd, jen se bavil, protože to byl ten jedinec, který mu dal na popelnici tu cihlu.
brouk Pytlík Hanzl je nejen projektant JE,lesník,klimatolog,expert na ruské tajná služby,politolog,chemik-znalec přes otravené řeky,klimatolog ale i specialista na australské papoušky