Ohrožení tasmánští čerti zdevastovali na malém ostrově populaci tučňáků
Jejich přestěhování však mělo katastrofický dopad na jiná zvířata na ostrově. Zmizela tamní populace tučňáků nejmenších, která v roce 2012 čítala 3000 chovných párů. "Ztráta 3000 párů tučňáků z ostrova, který je národním parkem, jenž by měl být pro tento druh útočištěm, je v zásadě velká rána," uvedl Eric Woehler, vědec z organizace BirdLife Tasmania.
Už loni odborný časopis Biological Conservation zveřejnil text, podle kterého tasmánští čerti na ostrově Maria "eliminovali" kolonii mořských ptáků buřňáků. "Je jasné, že (tasmánští) čerti měli na ostrově Maria katastrofický ekologický dopad na ptačí faunu," podotkl Woehler.
Tasmánští čerti se na ostrov dostali v rámci vládního programu na jejich záchranu. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) je eviduje na svém červeném seznamu a považuje je za ohrožený druh. Podle Woehlera se nicméně jejich počty v Tasmánii a v pevninské Austrálii zvýšily. V kontinentální Austrálii se minulý měsíc - poprvé po zhruba 3000 letech - narodili tasmánští čerti ve volné přírodě. Vyjmutí ďáblů medvědovitých z ostrova Maria by tudíž na ně nemělo žádné "nepříznivé důsledky", tvrdí Woehler.
Mluvčí tasmánské vlády se podle BBC News nicméně nechal slyšet, že program na ochranu zvířat se bude "nadále vyvíjet v souladu s novými vědeckými poznatky a novými prioritami", přičemž ostrov označil za důležitou součást ochrany ohrožených zvířat.
Tasmánští čerti vymizeli z divoké přírody pevninské Austrálie nejspíše kvůli psům dingo, původním obyvatelům a devastujícímu suchu, domnívají se vědci. Zvířata se podle nich už před 3000 lety uchýlila do ostrovní Tasmánie. I tam však jejich počty od 90. let minulého století dramaticky klesaly kvůli nakažlivé formě rakoviny. Obličejové nádory zdecimovaly jejich populaci ze zhruba 140.000 na 20.000 jedinců.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (8)
Karel Zvářal
23.6.2021 05:33Zbyněk Šeděnka
23.6.2021 07:58 Reaguje na Karel ZvářalBřetislav Machaček
23.6.2021 08:58To je přece v těch příručkách a instruktážních filmech. To se učí na
VŠ a hlásají to členové ochranářských spolků. To bude nějaký překlep
a nebo dezinformace zastánců regulace predátorů. Doufám, že to budou
umět ti teoretici vysvětlit a nedělat mrtvé brouky. Možná by pomohli
dingové(třeba zpětně vyšlechtěni jako tuři), ale pak by zůstali zase
hladovějící na ostrově jenom oni. Predace je cyklická od přemnožení
na okraj vyhubení. Dlouhodobě je možná na obrovských rozlohách a ne
na nějakém ostrově, kde může dopadnout takto.
Zbyněk Šeděnka
23.6.2021 09:09 Reaguje na Břetislav MachačekBřetislav Machaček
23.6.2021 22:52 Reaguje na Zbyněk Šeděnkaje doslova obdivuhodné. Králíci, velbloudi, kapři, klokani,
myši, hadi, dobytek(řízeně množen až do stádia vypasení trávy ke kořenům)a kdo ví, co ještě. Myslím si, že obrovské
rozlohy s řídkým osídlením jsou náchylné na podobné excesy.
Dokud se něco úspěšně množí a neškodí, tak není preventivně
regulováno. Až dojde ke katastrofálnímu přemnožení, tak
pak teprve dochází na drastická opatření. Naši aktivisté mají stejnou taktiku, když něco maximálně chrání, až to dojde do stadia, kdy to vyloženě škodí. Pak nastane období, kdy na hájení ještě trvají a prosadí odškodňování za škody
a nakonec odpovědnost přenesou na jiné. Zkušenosti už tu
máme s kormorány, volavkami, krkavcovitými, místy vydrami
a bobry. Další pokusy jsou rozjeté podle stejného scénáře.
Budiž nám to vše varováním před podobným konáním, když se
hasí požár místo prevence. Kulturní krajina samoregulaci
nezvládne a příroda to sama nevyřeší. Někteří tvorové se
umí kulturní krajině skvěle přizpůsobit a náležitě taky
využijí totální hájení až do stádia, kdy vyhubí svoji
potravu. Hasit požár nemá smysl, až když už zůstane
pouze spáleniště.