Komunitou podporované zemědělství – jídlo s tváří zemědělce
Ze spotřebitele podílníkem
Komunitou podporované zemědělství se v různých obdobách začalo šířit po světě v posledních dekádách minulého století. V 60. letech vznikaly spotřebitelské skupiny s přímou vazbou na zemědělce v Japonsku, rychle následovala Evropa a USA. Důvodem byla reakce na intenzivní industrializaci výroby potravin - poptávka po potravinách bez chemie a neanonymní původ potravin. Slovo Teikei, jak se systém KPZ označuje v Japonsku, v překladu znamená doslova „jídlo s tváří zemědělce“.
Dnes systém KPZ v řadě míst napomáhá decentralizaci potravinářského výrobního řetězce a posiluje postavení a nezávislost zejména drobných zemědělců vůči distribučním systémům třetích stran. Rychle stoupající obliba KPZ po celém světě potvrzuje, že je to cesta výhodná. „Odběratelům se v kápézetkách říká podílníci," vysvětluje Jan Valeška, jeden ze zakladatelů Asociace místních potravinových iniciativ (AMPI), která stojí za rozvojem komunitou podporovaného zemědělství v České republice. „Každý, kdo se zaváže k dlouhodobému odběru potravin, se totiž podílí přímo, bez žádných dalších zprostředkovatelů, na ekonomice farmy. Přestáváte být pouhým spotřebitelem, se sedlákem uzavíráte dlouhodobou dohodu postavenou na partnerství. A hlavně na vzájemném sdílení rizik i přínosů. To v současné době běžné spotřebitelsko-odběratelské vztahy nenabízí," říká Valeška.
Co přináší KPZ spotřebitelům
Důvody, proč lidé do systému KPZ vstupují, jsou různé. Zpočátku je to často proto, že chtějí pravidelný přísun čerstvých potravin nebo mít jasno, odkud pochází a jak byly vyprodukovány. Některým je sympatický jiný způsob prodeje, než který dnes nabízí obchodní řetězce a který mohou, stejně jako sedláci, jen minimálně ovlivnit. Jiní upřednostňují osobní vztah se sedlákem. „Od okamžiku, kdy jsme si založili KPZ, změnil se můj přístup k potravinám. Za vším, co dnes jím, si teď dokážu představit něčí práci, což mi při nákupu několikrát překupovaných potravin prostě nešlo. Navíc jsem se naučil ctít sezónnost, v létě děláme kečupy, v zimě nakládáme zelí nebo kvasíme zeleninu, kterou máme od Miloše," říká Tomáš Hajzler, který přes KPZ Modřany odebírá produkci od biozelináře Miloše Kůrky.
Pro hodně podílníků je KPZ možností, jak se potkat s obdobně smýšlejícími lidmi. Statek se často stává místem, kde se jejich děti poprvé seznámí s polem nebo hospodářskými zvířaty. Není to však podmínkou. "Z celé naší odběrové skupiny jsem pana Kůrku viděl naživo jen já," říká Tomáš Hajzler, „přesto naše KPZ funguje velmi dobře již třetím rokem." Mezi další důvody, proč se lidé zapojují do KPZ, je svobodná možnost vybrat si farmu, která respektuje životní prostředí a vyrábí potraviny bez reziduální zátěže. Sítem tak logicky prochází jak ekologické farmy, tak i statky, které šetrný systém naplňují i bez certifikace.
Roční poplatek za celosezónní úrodu je výsledkem vyjednávání mezi možnostmi odběratelů a reálnými náklady sedláka, bez marží zprostředkovatelů. Jeho výše se odvíjí od ceny za nákup osiva, nákladů na provoz, práci zemědělce a dopravu do odběrného místa. Velikost i cena podílu se liší komunita od komunity. Za jeden odběr dáte v přepočtu od 210 do 330 Kč, váha podílu se pohybuje od 3 až 7,5 kg, frekvence dodávek je zpravidla týdenní a funguje v období květen až listopad (i déle podle počasí). Složení je podle toho, co právě na statku dozrává, dorůstá nebo se vyrobilo. Cena je zpravidla srovnatelná s nejlevnějšími potravinami z obchodní sítě, navíc je po celý rok neměnná. Veškerá administrativa spojená s výdejem je vyřízena před sezónou.
Vedle pravidelného ročního poplatku zemědělci mají některé komunity zaveden ještě členský příspěvek, kterým se hradí náklady spojené s organizací. Ta spočívá nejčastěji v existenci koordinátora, který zajišťuje komunikaci se zemědělcem a členy skupiny, dojednává podmínky, místa odběru a řeší aktuální potřeby, které se v systému objeví. Není to však podmínkou.
Zatím vede zelenina
Nejčastější komoditou, která se zatím v českých KPZ nabízí, je zelenina a ovoce. Podílníci se vždy před sezónou se sedlákem domluví nad sortimentem druhů, které je možné v podmínkách jeho farmy pěstovat, a zemědělec si pak připraví osevní postup, ve kterém požadavky zohlední. Vedle zeleniny a ovoce se často setkáte také s bylinkami, marmeládami, nakládanými okurkami nebo medem. Farmy s masnou a mléčnou produkcí jsou zatím výjimkou, přestože lidé mají zájem i o tyto výrobky. Může za to zatím stále malý počet faremních zpracovatelů i nízká diverzifikace zemědělských činností na českých farmách.
"Statků, které chovají zvířata a současně využívají ornou půdu jinak než na produkci krmiv, je u nás bohužel stále málo. Chlazené potraviny navíc vyžadují i trochu složitější dodávku. Některé KPZ ale už mají na odběrových místech i chladničky, kde se může maso, vajíčka a sýry do doby odběru uskladnit, řešením jsou i chladící tašky, do kterých sedláci výrobky připraví," říká Jan Valeška z AMPI. Sedláci často nabízí i závoz jiných, než smluvních potravin, třeba po dohodě se sousedem, který má vlastní porážku či mlékárnu. Obecně se vyplatí, aby nabídka v sezóně obsahovala minimálně 15 druhů potravin. Ekofarma rodiny Šelongových z Pustějova má například v sezóně 25 a více druhů zeleniny. Není také výjimkou, že se komunita pro zajištění širšího sortimentu podílí na provozu více než jedné farmy nebo si sama zajišťuje i jiný typ dodávek místních potravin.
Co přináší KPZ zemědělci
Pro zemědělce, kteří se rozhodnou do systému zapojit, představuje KPZ stabilní celosezónní odbyt produkce s příjmem, který obvykle získává předem, což výrazně zjednodušuje administrativu v průběhu roku, usnadnění plánování investic a možnost prodávat za cenu odpovídající skutečným nákladům na produkci.
Na rozdíl od jiných typů přímého odbytu vstupuje podílník do KPZ s tím, že je ochoten společně se zemědělcem nést rizika spojená s neúrodou, aniž by požadoval vrácení peněz. Naopak se stává, že se mezi nimi vždy najde někdo, kdo je ochotný pomoci při zemědělských pracích, pokud o to zemědělec požádá. To je zásadní změna rolí – vztah mezi dodavatelem a odběratelem je rovnocenný a postaven na vzájemné důvěře, zemědělec zde nemusí proaktivně nabízet své produkty, ale pracuje pouze s lidmi, kteří už mají jasnou představu o možnostech a limitech jeho produkce.
Další výhodou mnoha KPZ je, že organizaci odbytu si zajišťuje komunita sama, zemědělec jen zaveze potraviny na odběrové místo. I to je výrazná úspora času. Forem, jak s komunitou pracovat je mnohem víc - záleží vždy na tom, jak společně najít co nejvýhodnější model pro všechny. Zemědělci hodnotí pozitivně lepší rozložení rizik při odbytu. Pravděpodobnost, že by se rozpadla celá odběratelská skupina, je mnohem menší, než výpověď smlouvy s obchodním řetězcem. Dlouhodobé vazby s podílníky často přerůstající v přátelské vztahy, které přežijí i případnou „suchou sezónu“.
KPZ jako stabilizační prvek ekonomiky farmy
Přestože se za posledních několik let situace výrazně zlepšila, je přímý prodej u nás ve srovnání s ostatními zeměmi EU stále v plenkách. Malé faremní obchůdky, dodávky bedýnek i prodej na farmářských tržištích sice v Čechách přibývají, jejich podíl na celkovém odbytu je ve srovnání s vyspělou Evropou ale stále nízký.
Středně velké farmy jen málokdy dosáhnou se svou produkcí na přímo do maloobchodní sítě a nemají tak vliv na výkupní ceny zprostředkovatele, která pro ně nemusí být často výhodná. Pro malé rodinné statky bývá zase prodej na farmářských trzích ve velkých městech časovou i finanční zátěží. Model KPZ může být proto pro řadu těchto zemědělců zajímavým stabilizačním ekonomickým prvkem. Po sedmi letech, kdy se v Čechách KPZ rozbíhaly, i u nás už existují statky, jejichž odbyt je stoprocentně zajišťován přes KPZ. Největší KPZ u nás čítají až 120 odběratelů v několika odběrových skupinách, nejmenší mají malý okruh několika rodin.
Jak současná praxe ukazuje, vstupují u nás do systému KPZ zejména malé rodinné statky. V zahraničí je však tento systém běžný i u středně velkých farem, které jím vhodně doplňují jinak zaběhlé odbytové kanály a zvyšují si tak svoji ekonomickou stabilitu. Nehledě na velikost farmy, v systému KPZ vždy dochází k vytváření vazeb, které na jedné straně podporují nezávislost zemědělce na agrochemicko-potravinářském komplexu a na straně druhé vytvářejí vztah spotřebitele k potravinám a zemědělství jako takovému.
Kam se obrátit o radu
KPZ může iniciovat buď zemědělec, nebo přímo skupina lidí, kteří mají zájem o pravidelný odběr potravin. Poradenství při zakládání nových KPZ poskytuje Asociace místních potravinových iniciativ, která se zabývá propojováním a podporou zájemců o místní produkci potravin a pořádá na toto téma řadu přednášek a kurzů pro nově vznikající KPZ. Na jejích stránkách najdete podrobně vysvětlený systém fungování a mapu stávajících KPZ u nás. Dalším zdrojem je web www.kpzinfo.cz. Stáhnout si zde můžete například podrobně zpracovaný manuál, který vás provede detailními informacemi od nápadu až po praktické rady, jak komunikovat s podílníky, jak řešit účetnictví, cenotvorbu, legislativu nebo hygienické podmínky. Součástí manuálu je také vzorová smlouva, kterou uzavírají mezi sebou zemědělec a podílník.
reklama
