Ministerstvo financí chce nabídnout 115 miliard za sanace století
 |
|
| Ministerstvo financí se bojí příkladu Spolany. Odhad ceny před zahájením sanací činil 750 milionů Kč, když se ale zjistilo zamoření dioxiny, vylétla předpokládaná cena až na 2,5 miliardy. Na snímku tzv. dioxinový barák A1030 v areálu Spolany. | |
| Foto: Jan Stejskal/Ekolist.cz |
Podle ministerstva financí by se stát zbavil jednou akcí všech svých povinností a sanace by měly být díky soukromé firmě rychle vyřešeny. Snahu o zjednodušení a zlevnění současného postupu sanací vítá ministerstvo životního prostředí. „Nutnou podmínkou každé takové změny je ovšem minimálně zachování stávající kvality procesu a současně podrobné definování vstupů, vlastního procesu a jeho kontroly a výstupů. Tyto podmínky však předkládaný materiál nesplňuje,“ odmítá návrh Pavla Kačabová, ředitelka odboru ekologických škod na MŽP. Její úřad proto k návrhu MF vznesl řadu připomínek v rámci meziresortního řízení. Materiál MF například neřeší důležitost sanace jednotlivých míst podle rizika, které představují pro životní prostředí. Navíc není zcela jasné, které lokality by měly být do zakázky století zahrnuty. MF říká, že aktuální soupis všech dotčených lokalit bude zpracován ke dni zahájení zadávacího řízení. Záleží ale na tom, zda návrh vláda schválí, měla by ho projednat během června.
Na počátku 90. let minulého století se vláda zavázala, že státní podniky prodá soukromníkům tak, jak leží a běží, a sanace ekologických škod vezme na sebe. Finance na nápravu ekologických škod se měly najít na účtech Fondu národního majetku (FNM), kam byly ukládány zisky z privatizace. Vzniklo tak originální české řešení, kdy kupující platily za nákup státních firem a jejich peníze měl stát obratem investovat do vyčištění krajiny poškozené průmyslovou činností. S novými majiteli uzavřel Fond národního majetku tak zvané ekologické smlouvy, které majitelům garantují uhrazení prací na likvidaci škod do dohodnuté výše. V současnosti sanace probíhají tak, že každou lokalitu prozkoumá odborná firma, odhadne cenu prací a vypracuje projekt sanace, který musí schválit Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). Ta taky po ukončení prací zkontroluje, zda dřív zamořené oblasti už splňují ekologické limity. Na všechny následující kroky je pak potřeba vypsat veřejnou zakázku, což prodlužuje a prodražuje vyčištění poškozených lokalit. Nad celým procesem ještě bdí úředníci MŽP. Ti se vyjadřují k návrhu na uzavření nových ekologických smluv, k zadávacím dokumentacím při zadávání veřejných zakázek, posuzují analýzy rizika, účastní se vlastních výběrových řízení na zhotovitele analýzy rizika, zhotovitele sanačních prací a v případě velkých sanací i výběrových řízení na zhotovitele supervize.
FNM zanikl na konci roku 2005, ale práce na zadávání veřejných zakázek byly zcela zastaveny už v květnu 2004. Návrh převést odstraňování ekologických zátěží z FNM na Státní fond životního prostředí (SFŽP) padl dokonce už na konci 90. let, jenže SFŽP tehdy nebyl připraven tak rozsáhlou agendu převzít. Nové přípravy sanací se rozběhly až od července 2006, teď už v režii MF, na které přešla agenda z FNM.
Úředníci ministerstva začali vymýšlet, jak se se závazky vůči novým vlastníkům vypořádat. Většinu sanací se podle MF nepodařilo dotáhnout do konce a ministerstvo se prý obává žalob ze strany majitelů bývalého státního majetku a taky postihů od EU. Součet všech garancí podepsaných státem v 90. letech se 310 novými vlastníky činí 169 miliard korun. Podle výpočtu ministerstva financí se dodnes podařilo utratit jen 45,1 miliardy a ukončit ekologické smlouvy 99 společnostem. To znamená, že se podařilo vypořádat třetinu závazků a investovat jen něco málo přes čtvrtinu přislíbených peněz. Podle propočtů MF se tedy nic neděje, současný systém je nevýkonný a je potřeba ho rozhýbat.
Jenže v tomto bodě se úředníci ministerstev financí a životního prostředí neshodnou. „Z dat dostupných MŽP vyplývá, že proces odstraňování ekologických zátěží rozhodně není na začátku,“ sdělila Ekolistu Pavla Kačabová, ředitelka odboru ekologických škod. Z důvodů supervize odstraňování starých zátěží si MŽP vede svou databázi akcí. V ní je evidováno, ve kterém kroku se která lokalita nachází a k jaké práce jsou prováděny. Přitom MŽP vychází ze stejného počtu uzavřených ekologických smluv uvedených na internetových stránkách MF ČR ke konci loňského roku.
Hlavní rozpor je ale v interperetaci toho, kdy končí odstranění ekologických škod. Důležitou položkou pro MŽP je označení „akce ukončena“, což se vztahuje k dílčím lokalitám v rámci jedné ekologické smlouvy. "Vhodným příkladem jsou lokality společnosti BENZINA, kde se jedná o jednotlivé čerpací stanice pohonných hmot a distribuční sklady. Dohromady je dle ekologického auditu zařazeno do ekologické smlouvy 115 lokalit," vysvětluje Pavla Kačabová. Podle ní byla na 40 lokalitách již nápravná opatření ukončena (bylo splněno rozhodnutí ČIŽP a MŽP odsouhlasilo ukončení akce), na 54 lokalitách v současné době sanace probíhá a žádné práce nezačaly jen u 21 lokalit. Nicméně jako celek je tato ekologická smlouva dosud nevypořádaná.
Z interpretace MŽP tak vyplývá, že sanace ekologických škod v rámci privatizovaného majetku byly ukončeny na 40 % lokalit (16 % připadá na ukončené ekologické smlouvy a 24 % na ukončené sanační práce). Na 47 % míst v současné době práce probíhají (na průzkum připadá 25 % a 22 % na nápravy). Další 2 % jsou místa, kde byly sanace přerušeny, a to například z důvodů žádosti o navýšení garance či nevyjasněných majetkových poměrů. Vůbec nic se podle Pavly Kačabová neděje pouze u 11 % lokalit.
Ministerstvo financí nicméně přišlo s řešením dosud nevyřešené ekologické zátěže, kterých eviduje 1170, nabídnout jako „superzakázku“ jedné firmě. Soukromník podle ministerstva vyřeší sanace rychle, nabídne nižší cenu a MF si nebude muset lámat hlavu s rozsáhlou administrativou jednotlivých zakázek. Vítěz tendru navíc musí riskovat, že některé lokality skrývají větší poškození, než jak je garantují ekologické smlouvy. „MF ČR doufá, že nabídkové ceny budou nižší než garance 114,5 miliardy korun. Cena, kterou nabídne vítěz výběrového řízení, bude navržena jako konečná. V případě, že by se objevily nějaké dodatečné škody, odpovídal by za ně vítěz výběrového řízení,“ sdělil Ekolistu Radek Ležatka z tiskového odboru MF.
Jako příklad ministerstvo uvádí sanaci Spolany Neratovice. Odhad ceny před zahájením sanací činil 750 milionů Kč, když se ale zjistilo zamoření dioxiny, vylétla předpokládaná cena až na 2,5 miliardy. Na druhou stranu na některých lokalitách můžou být investice nižší, než jsou ty předpokládané.
„Není zřejmé, jakými mechanismy má být zajištěno, že zhotovitelé budou řešit nově objevená ohniska kontaminace, že budou odebírat vzorky v dostatečném množství a provádět analýzy v dostatečném kvalitativním spektru, čímž se cena sanací na jednotlivých lokalitách může významně prodražit,“ kritizuje ale návrh Pavla Kačabová z MŽP. Kvůli navrhované zakázce ministerstvo financí totiž současný stav znečištění nezkoumalo, celková suma je prostým součtem uzavřených garancí tak, jak probíhal prodej státního majetku během 90. let.
Vedle ceny je pro MF důležité i významné urychlení všech sanačních prací. Návrh dokonce určuje jako možný termín dokončení sanací rok 2015. „Tento termín je nereálný, k obecným důvodům, jako jsou heterogenita geologického prostředí, druh a koncentrace kontaminantů nebo možná aplikace určitých sanačních metod, navíc přistupuje nutnost při velkých sanačních projektech vypracovat dokumentaci o dopadu sanace na životní prostředí (EIA), což může vlastní sanační zásah významně zpomalit,“ chladí však nadšení Pavla Kačabová. Jaký bude přesný postup vyplácení odměny a tím i postup sanací se bude teprve řešit v zadávací dokumentaci v případě, že vláda návrh MF schválí.
Návrh ministerstva financí zřejmě předpokládá, že firmy se na sanace jen třesou. Přitom je otázka, zda vůbec v ČR existuje firma, která je odborně, finančně a organizačně schopná zvládnout tak velkou zakázku. Předkládaný návrh neřeší, jakým způsobem bude zabezpečeno pokračování sanací ekologických škod v případě, že se účastníci veřejné zakázky odvolají a uzavření smlouvy tak bude blokováno, nebo když dojde ke zrušení výběrového řízení. Nemluví se v něm ani o právní vymahatelnosti plnění smlouvy, případně o sankci v případě, že některé lokality nebudou splňovat cílové parametry sanace. „Vámi uvažovanou situaci, že vítěz nebude schopen splnit své závazky, nepovažujeme za reálnou,“ napsal Ekolistu Radek Ležatka z MF. Do výběrového řízení na řešení ekologických závazků státu se budou moci přihlásit jak domácí, tak zahraniční firmy. V této chvíli je ale prý předčasné spekulovat o tom, kdo se do výběrového řízení přihlásí. "Rozmělnění odpovědnosti se nebojíme, neboť za kvalitní splnění požadované likvidace ekologických škod bude odpovídat vítěz výběrového řízení a pokud nesplní řádně své povinnosti, což ověří ČIŽP, nedostane zaplaceno," říká Ležatka. Jakým způsobem vítězná firma své závazky splní bude prý čistě její věcí.
Postup prací by měl být zcela na vítězi tendru, kvalitu provedené sanace by pak kontrolovala Česká inspekce životního prostředí. Peníze za odvedenou práci by sanační firma dostala až po kladném vyjádření inspekce. Navíc by vítězná společnost mohla každý rok dostat ze státních peněz nejvýše předem určenou sumu (při lhůtě splácení 20 let by roční podíl neměl být vyšší než 5,7 miliardy Kč).
To by podle návrhu MF umožnilo lépe plánovat státní výdaje. V praxi to znamená, že z celého procesu sanací by úplně vypadlo ministerstvo životního prostředí, které dnes plní funkci vrchního státního dozoru. „Hlavním cílem celého procesu je odstranění rizikovosti starých ekologických zátěží, je tedy nezbytné jako hodnotící kritérium uvažovat i dopad zvolené varianty na životní prostředí, respektive na kvalitu provedeného sanačního zásahu,“ říká k tomu Pavla Kačabová. Právě tuto průběžnou supervizi celého postupu dnes plní MŽP. Ministerstvo financí v ořezané roli MŽP problém nevidí. „Vzhledem k tomu, že Česká inspekce životního prostředí spadá pod MŽP, dá se říci, že MŽP v žádném případě svůj dozor neztratí,“ tvrdí mluvčí MF Radek Ležatka. Inspektor Ladislav Bíža, vedoucí odboru ochrany vod ČIŽP, na to má však jiný názor: „Inspekce v žádném případě nemůže převzít roli MŽP. ČIŽP je dozorovým úřadem, provádět činnost podobnou supervizní ji nepřísluší, není na to vybavena odborně, administrativně ani finančně.“
|
TIC: Riziko korupce a politických tlaků je enormní
Zakázku století zcela odmítá Transparency International (TIC). Podle ní se v ČR velké státní zakázky dlouhodobě nedaří zadávat průhledně a bez problému, což prý dokazuje například nákup stíhaček Gripen nebo hledání firmy na výběr mýtného na českých silnicích. Plánovaná zakázka na ekologické sanace je přitom svým objemem pětkrát větší než dosavadní největší státní tendry. „To je gigantické i evropském měřítku,“ vysvětluje ředitel TIC David Ondráčka. Podle něj je při takovém množství prací skoro nemožné přesně vymezit obsah zakázky, dá se jen odhadovat skutečný rozsah budoucí práce. TIC taky upozornila, že stát pravděpodobně ani nemůže očekávat silný konkurenční boj, který by mohl snížit cenu zakázky. Důvodem je to, že kvalifikační kritéria budou moci splnit pouze konsorcia největších firem. Podle něj by v konečném důsledku došlo k tomu, že by se stát zbavil svých závazků a prodal je soukromé firmě, která by pak dál rozprodávala jednotlivé zakázky dalším společnostem. Teprve ty by prováděly fakticky sanace. „Považuji to za nesmyslně riskantní projekt. U tak mimořádně velké zakázky je riziko korupce a politických tlaků enormní,“ říká ředitel TIC David Ondráčka. |
reklama
