Svoboda zvířat: Výuka nemusí jít přes mrtvoly

Studenti veterinárních i medicínských oborů jsou vychováváni k tomu, aby pomáhali zvířatům nebo lidem uchovat si zdraví a životy. Dostávají se však do paradoxní situace: aby se stali odborníky zachraňujícími život, musí kvůli svému vzdělání usmrcovat zvířata.

Nick Jukes z InterNICHE předvádí psí loutku pro studenty veterinární lékařství.
Foto: Hugo Charvát/EkoList

Studenti se učí rozpoznávat vnitřní stavbu těla, uložení orgánů, principy fungování orgánů a ovlivňování jejich funkce medikamenty a další řadu základních poznatků. Tradičně se k těmto demonstracím používalo pokusných zvířat, především myší, potkanů, žab nebo ptáků. Už od padesátých let minulého století se na školách vedou debaty, zda je vhodné v rámci výuky usmrcovat zvířata.

„Způsob používání zvířat při výchově a vzdělávání je zcela zásadní, protože studenti si v době studií teprve utvářejí vlastní postoje ke zvířatům, dalšímu vzdělávání a vědě a také si vytyčují osobní morální hranice pro další život. A tak může vzniknout dojem, že používání zvířat jako pomůcek na jedno použití je v pořádku,“ říká koordinátorka kampaně Humánní vzdělávání organizace Svoboda zvířat Veronika Charvátová. V České republice zahyne kvůli pokusům ve vzdělávání jen něco přes čtyři procenta všech pokusných zvířat, přesto jde o více než patnáct tisíc zvířat ročně. S pokusy se nesetkávají jen studenti veterinárního lékařství a přírodovědných fakult, probíhají i na všech fakultách humánní medicíny a s anatomickou pitvou se setkávají i studenti řady středních a základních škol.

Česká legislativa vychází právům zvířat vstříc, podle zákona na ochranu zvířat proti týrání mohou být pokusy na zvířatech prováděny pouze tehdy, když není možné „zajistit poznatky nebo jejich využití jinými metodami“. Navíc podle stejného zákona jsou školy povinny ověřovat, zda neexistuje k pokusu alternativa, při které by nemuselo být použito zvíře a jestliže ano, pak jsou povinny ji využít. Veronika Charvátová upozorňuje, že dobrá legislativa ještě neznamená, že také bude dobrá praxe: „Tahle skutečnost je mnohdy přehlížena, podle mých osobních zkušeností není řadě pedagogů vůbec známo, že alternativy ve výuce existují, a že by je měli používat“.

Situace se ale nemusí zdát tak beznadějná, alespoň podle tvrzení Jaroslava Doubka z brněnské Veterinární a farmaceutické univerzity. „Veškerá práce se zvířaty se na naší univerzitě realizuje v souladu s platnou legislativou. Vzhledem k tomu, že jsme vysokoškolským učilištěm vychovávajícím budoucí veterinární lékaře, přistupujeme k této problematice nad rámec požadavků zákona na ochranu zvířat proti týrání v platném znění a příslušných vyhlášek,“ říká Doubek, který je předseda univerzitní komise na ochranu zvířat proti týrání. Veterinární a farmaceutická univerzita je jediná škola v Česko, kde lze získat vysokoškolské vererinární vzdělání.

Na českých školách přibývá možností provádět alternativní pokusy alespoň jako doplněk výuky. „Úplné nahrazení pokusů na zvířatech je zatím bráno jako něco nereálného,“ říká Charvátová. Ale například na lékařské fakultě v Hradci Králové studenti absolvují za celých šest let studia pouze tři pokusy na zvířatech a u všech mají možnost vybrat si místo pokusu alternativu.

	Pitvy zvířat mohou účinně nahradit interaktivní počítačové programy.
	Foto: Hugo Charvat/EkoList

Alternativy k pokusům na zvířatech se rozšiřují s rozvojem moderních médií, především počítačových simulátorů a videa, ale také díky novým materiálům jako je silikon. Z něj se úspěšně vyrábí napodobeniny kůže nebo svaloviny pokryté kůží, na kterých se mohou mladí chirurgové učit práci se skalpelem, šití nebo použití injekční stříkačky. „Vědecké studie dokazují, že alternativy jsou pro výuku stejně efektivní nebo dokonce lepší, než používání živých zvířat,“ říká Nick Jukes, koordinátor organizace za rozvoj humánního vzdělávání InterNICHE. Výhodou alternativ je možnost pokus opakovat vícekrát nebo si ze záznamu průběh zpětně přehrát. Hlavní využití mají alternativy především v začátcích studia, kdy se budoucí odborníci seznamují se stavbou těl řady zvířat nebo dostávají za úkol demonstrovat základní fyziologické principy.

Na místo žabích svalů nebo myších žaludků je možno využít jednoduché počítačové simulátory. Kromě imitace zvířecího těla napodobují i laboratorní přístroje, které se tak student učí ovládat. Programy pomáhají také při anatomických pitvách, kdy je možné studovat stavbu těla nejrůznějších živočichů na obrazovce počítače. Elektronické pitvy vyžadují od středoškolských nebo vysokoškolských studentů aktivitu, ještě lepší jsou ale pokusy, které mohou studenti provádět sami na sobě. "Svalová mechanika zkoušená na vlastních rukou je pro ně mnohem zábavnější, než sledování kontrakcí svalů žáby, a navíc si studenti cvičení lépe zapamatují," říká Charvátová.

Samozřejmě není možné zcela vyloučit ze studia veterinárního lékařství nebo příbuzných oborů používání zvířat, ale je možné zaměřit se na zvířata, která skutečně potřebují léčbu, přirozeně uhynula nebo musela být ze zdravotních důvodů utracena. Velmi prospěšná je intenzivní spolupráce s veterinárními ordinacemi, kam mohou studenti chodit na praxi nebo jen sledovat veterináře při práci. Tento způsob výuky je velmi efektivní, není zatím ale příliš využíván, zejména v počátcích studia. Další dobrou pomůckou jsou figuríny zvířat, které dokáží velmi dobře pomoci při nácviku nejrůznějších vyšetření nebo záchranných postupů. Kalifornská firma Rescue Critters vyrábí figuríny psa nebo kočky, které jsou vybavené celým modelem dýchací soustavy nebo například umělým pulsem, dýcháním a tepem srdce. Tomu také odpovídá cena, plně vybavené modely přijdou na více než pětačtyřicet tisíc korun, ale na druhou stranu, vydrží dlouhá léta. „Když úplně vyloučíme používání zvířat při výuce, nejenže ušetříme zvířata utrpení, ale také ušetříme peníze a zkvalitníme vzdělávání,“ myslí si Nick Jukes.

---

reklama

---