Volby 2006: Jak KSČM plnila sliby dané před minulými volbami
Článek je součástí předvolebního informačního servisu EkoListu. Podívejte se rovněž na:
|
KSČM se ve svém programu zavázala posílit legislativu týkající se ochrany životního prostředí a také posílit otevřenější informační politiku státu, krajů i obcí v oblasti ekologie a ochrany životního prostředí.
Když v říjnu 2003 navrhl poslanec Ladislav Skopal (ČSSD) při projednávání novely zákona o ochraně přírody a krajiny úplné vyloučení veřejnosti z účasti ve správních řízeních, byla proti návrhu nadpoloviční většina poslanců KSČM. Sněmovna jako celek návrh také odmítla.
Poslanec ODS Tom Zajíček navrhl omezit § 70. Ten nařizuje úřadům, aby informovala občanská sdružení o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody). Podle poslance Zajíčka by se povinnost informovat zúžila pouze na územní řízení. Proti byla většina přítomných poslanců KSČM a návrh rovněž nebyl přijat.
Poslanec Karel Sehoř v rámci této novely (ODS) navrhl, že pro stavby, které schvalující orgán podle stavebního zákona označí v územně plánovací dokumentaci za veřejně prospěšné, bude automaticky povolena výjimka ze zákona o ochraně přírody a krajiny. Proti hlasovalo polovina poslaneckého klubu poslanců KSČM.
 |
|
| Jedna z navrhovaných ptačích oblastí Natura 2000 se nachází v Beskydech | |
| Foto: Jakub Kašpar |
V závěrečném hlasování o příjetí zákona o ochraně přírody a krajiny, který byl klíčový pro zavedení sítě chráněných území Natura 2000, se pro vyjádřilo 17 poslanců KSČM.
Na začátku července 2005 skupina poslanců včetně Květoslavy Čelišové z KSČM předložila Sněmovně novelu zákona o ochraně přírody a krajiny. Nová úprava by měla podle svých autorů pomoci hospodářskému rozvoji státu tím, že zruší právo veřejnosti vyjadřovat se ke stavebnímu řízení.
Dále měl návrh změnit pravidla pro výjimky ze zákazu činností ve zvláště chráněných územích. Podle návrhu by mělo ministerstvo životního prostředí povolit výjimky v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, například v případě veřejně prospěšných staveb. Ve výčtu paragrafů je ovšem i regulace intenzivních chovů zvěře nebo možnost používat otrávené návnady. Tento návrh dosud leží ve Sněmovně a neprošel zatím ani prvním čtením.
V listopadu 2003 při projednávání zákona o geneticky modifikovaných organismech (GMO) poslanci na návrh zemědělského výboru úplně vyloučili veřejnost ze správních řízení, které se týkají GMO. Pro toto omezení práv občanů hlasovala většina poslanců KSČM.
V dubnu 2004 Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s ratifikací Aarhuské úmluvy. Ta přiznává veřejnosti právo na volný přístupu k informacím a možnost sdružením účastnit se rozhodování o životním prostředí. Z poslanců KSČM více než polovina hlasovala pro ratifikaci.
V prosinci 2005 pokračovala snaha o omezení účasti občanů ve správních řízeních návrhem poslance ČSSD Vlastimila Aubrechta. V rámci zákona souvisejícího s přijetím stavebního zákona chtěl zabránit občanům, aby se účastnili správních řízení podle jiných zákonů, než je zákon o ochraně přírody a krajiny. Veřejnost by se tedy nemohla vyjadřovat například k řízení o zahájení těžby a účastnit se řízení vyplývajících ze zákona o vodách, o lesích a mysliveckého zákona.
Místo toho veřejnosti Aubrecht nabídl účast v územních řízení podle nového stavebního zákona. Při hlasování o návrhu 36 poslanců KSČM hlasovala proti.
Poslankyně Iva Šedivá (ČSSD) připravila kompromisní návrh, který měl účast občanských sdružení ve správních řízeních omezit méně. Pro něj se vyslovila většina klubu KSČM. Sněmovna nakonec zamítla oba dva návrhy.
KSČM v roce 2002 chtěla podporovat likvidaci odpadů moderními metodami recyklace, a také podpořit moderní systémy čištění územních celků měst a obcí. Dále pak zavést povinné platby za likvidaci odpadů pro všechny producenty.
Vládní návrh, kterým se mění zákon o odpadech, zavádí i v České republice systém, ve kterém se výrobci stávají zodpovědnými za svůj produkt po celou dobu jeho existence. Z jejich kapsy se bude financovat zpětný odběr elektrozařízení a zpracování a využití elektroodpadů. Pro návrh se vyslovilo 28 ze 41 komunistických poslanců.
Poslanci KSČM dále jednohlasně odmítli dovoz odpadů ze zahraničí do spaloven v České republice za účelem likvidace
V souladu s evropskou směrnicí by měli převzít odpovědnost za likvidaci autovraků výrobci a dovozci - autorizovaná zpracovatelská zařízení a přebírat autovraky bezplatně. Vládní návrh příslušného zákona se nelíbil poslanci Václavu Menclovi z ODS, který navrhl jeho vrácení vládě k dopracování. Mencl nechtěl zřizovat zvláštní účet Státního fondu životního prostředí na podporu systému sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků a vybírání poplatků na hranicích na podporu sběru, zpracování, využití a odstraňování autovraků.
Menclův návrh na vrácení návrhu zákona k dopracování odmítli všichni přítomní poslanci KSČM.
V dopravě chtěla KSČM v minulém volebním období podporovat ekologicky šetrné dopravní systémy, zejména další elektrifikaci železnic a obnovení lodní dopravy. Při výstavbě dálnic a rychlostních silničních komunikací bylo pro KSČM důležité, aby výstavba minimálně narušovala životní prostředí.
Při projednávání zákona o výstavbě dálnic a rychlostních silnic z listopadu 2004, poprosil zpravodaj výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí Evžen Snítilý (ČSSD) o přerušení projednávání zákona do konce roku, aby měli členové výboru čas se s návrhem podrobněji seznámit a případně připravit nějaké pozměňovací návrhy.
Při hlasování bylo 30 poslanců KSČM proti. Sněmovna přerušení zamítla a zákon postoupil do třetího čtení. Cílem navrhovatelů zákona bylo urychlit správní řízení při výstavbě konkrétních dopravních staveb. Šlo o dálnice přes Posázaví, Český ráj, Suchdol, Brno - Bystrc a kolem Brněnské přehrady.
Zákon omezoval právo na vyjádření obcím, veřejnosti, nevládním organizacím a orgánům působícím v ochraně přírody. Nakonec po dlouhé bitvě ve Sněmovně a odmítnutí zákona v Senátu návrh v květnu 2005 schválen nebyl, i když 31 poslanců KSČM z 32 přítomných hlasovalo pro přijetí zákona a jediný zbývající se zdržel (tedy de facto hlasoval proti).
 |
|
| Stavba tunelu na dálnici D8. | |
| Foto: Pavel Doucha |
V sérii hlasování (viz články Dálnice čelem vzad!, Při výstavbě dálnic jde o rychlost, ne o kvalitu a Zákon o výstavbě dálnic čeká na novelu stavebního zákona) o urychlené výstavbě dálnic komunisté většinově podporovali změnu zákona, která by umožňovala rychlé vyvlastnění pozemků a tím v podstatě snazší výstavbu silnic a dálnic.
Jaromír Schling (ČSSD) v novele zákona o vnitrozemské plavbě z prosince roku 2003 navrhl, že rozvoj a modernizace vodní cesty po Labi(od Pardubic na státní hranici s Německem) a Vltavě (od Třebenic po soutok s Labem) je ve veřejném zájmu. Proto vyjímá tyto úseky řek z působnosti zákona o ochraně přírody a krajiny a na činnosti související s rozvojem a modernizací vodní cesty se nevztahují zákazy stanovené podle tohoto zákona.
Proti návrhu hlasovali 3 poslanci KSČM, popdpořilo jej 30 komunistických zákonodárců a návrh byl přijat. V hlasování o návrhu jako celku nehlasoval proti ani jeden poslanec komunistů.
Podle volebního programu chtěla strana prosazovat technicky a ekonomicky únosné a ekologicky šetrné technologie a výroby ekologicky šetrných výrobků, včetně výroby elektrické energie z jaderných a alternativních zdrojů. Činnosti elektráren na fosilní paliva chtěla KSČM postupně omezit.
V roce 2004 předložila vláda Sněmovně návrh zákona o podpoře obnovitelných zdrojů. Zákon společně navrhli ministři životního prostředí a průmyslu a obchodu. Stanoví na 15 let garantované pevné ceny za odkup energie z obnovitelných zdrojů, vyšší než jaké jsou nyní ze zdrojů fosilních a jaderných. Také motivuje podnikatele v energetice prostřednictvím tzv. zelených bonusů, které se připočítávají k tržní ceně energie.
Pozměnovací návrh hospodářského výboru ze zákona vyřadil podporu obnovitelných zdrojů při výrobě tepla a omezil investiční pobídky jen na výrobu elektřiny. Pro zvedlo ruku 27 poslanců KSČM.
Poslanec Rudolf Tomíček (ČSSD) naopak podal komplexní návrh zavádějící do zákona zpět i podporu tepla. Dvacet pět poslanců KSČM hlasovalo proti tomuto návrhu, spolu s většinou poslanců celé Sněmovny. Návrh přijat nebyl.
Do vodního hospodářství chtěla KSČM kromě výstavby a modernizace čistíren odpadních vod a snižování spotřeby vody prosazovat ochranu a obnovu vodních poměrů v rámci oživování říčních systémů. Zároveň se podle ní měly co nejvíce využívat ekologické prvky protipovodňové ochrany a racionalizovat manipulační řády přehrad k účinnějšímu mírnění velkých povodní.
Při sněmovním projednávání vodního zákona z října roku 2003 nevadil poslancům KSČM návrh Zemědělského výboru Sněmovny na zrušení platnosti zákona o ochraně přírody při údržbě koryt a břehů vodních toků. Naopak většina poslanců KSČM hlasovalo pro omezení zákona o ochraně přírody. Návrh nakonec nebyl přijat.
Při hlasování o návrhu na zrušení platnosti zákona o ochraně přírody při odstraňování povodňových škod podpořily návrh více než 2/3 přítomných poslanců KSČM. Nová úprava však rovněž nebyla přijata.
Nakonec budou moci správci toků bez správních řízení odstraňovat povodňové škody a udržovat koryta řek pouze mimo chráněná území. Poslanci tak sice odstranili nesoulad navrhovaných změn s evropskými směrnicemi, ale občanská sdružení schváleným návrhem ztratila možnost se k těmto činnostem vyjadřovat. Při konečném hlasování o zákonu jako celku se přítomní poslanci KSČM zdrželi hlasování, nebo byli proti návrhu.
 |
||
| Čeští ekozemědělci se bojí, že se na jejich pole můžou dostat modifikované geny. | ||
| Foto: Jan Stejskal/EkoList |
Podmínky pro kultivaci krajiny a celého životního prostředí venkova by měly být podle KSČM v ČR na nejvyšší možné úrovni. Žádali programově obnovit český venkov, odstranit zanedbanost, nízkou vybavenost v oblasti technické infrastruktury a dopravní obslužnosti, napravit negativní dopady na krajinu a životní prostředí související podle nich s útlumem zemědělské výroby.
Podle novely zákona o geneticky modifikovaných organismech, schválené v listopadu 2003, je pěstitel GM plodin povinen poskytnout vždy k 15. únoru přehled geneticky modifikovaných organismů, údaje o jejich množství a o způsobu nakládání s nimi za uplynulý kalendářní rok.
Ekozemědělci se obávají, že pokud by pěstitel GMO plodin bez jakéhokoli varování začal pěstovat poblíž jejich polí transgenní plodiny a ty se zkřížily s jejich organickými, měli by problém se svou kontrolní organizací. Hrozilo by jim totiž odebrání značky BIO, jestliže by jejich plodiny obsahovaly víc než povolené 0,1 % uměle modifikovaných genů. Pro konečnou verzi zákona o GMO zvedlo ruku 35 poslanců KSČM.
KSČM se ve svém volebním programu zavázala usilovat o to, aby se státní správa a samospráva, zejména ve velkých městech a na úrovni krajů, věnovala pozornost základním ekologickým problémům, včetně ochrany před exhalacemi, působením škodlivých látek, ochrany zdrojů pitné vody a zeleně i ochrany před hlukem.
Poslanec ODS Pavel Hrnčíř podal návrh na zamítnutí novely zákona o ochraně ovzduší v prvním čtení. Novela zpřísňuje ochranu ozonové vrstvy a zpřesňuje platnost pro emisní limity u spaloven odpadu. Poslanci Hrnčířovi se nelíbilo, že tento návrh zákona jde v řadě případů nad rámec evropských směrnic a přináší vysoké nároky na investice
Proti návrhu poslance Hrnčíře se vyslovila nadpoloviční většina komunistických poslanců. Návrh nebyl přijat.
V únoru 2005 definitvně skončila legislativní pouť zákona o snižování hluku v životním prostředí. Sněmovně se nepodařilo přehlasovat veto prezidenta. Zákon odmítli poslanci pravicových stran, a to hlavně kvůli tomu, že k němu poslanci ČSSD a KSČM "přilepili" změnu zákona o územních rozpočtech, která zakazovala krajům přeměnit nemocnice na obchodní společnosti.
Podle zákona měly být do roku 2008 vypracovány hlukové mapy velkých měst, u ruzyňského letiště a podél hlavních silničních a železničních tahů. Na jejich základě pak měly vzniknout tzv. akční plány, které měly obsahovat konkrétní opatření ke snížení nadměrné hlučnosti. Politici státu i samosprávy by tak dostali do ruky přesný popis míst, kde hluk škodí nejvíc, a také způsob, jak ho co nejlevněji snížit na přijatelnou úroveň. Nakonec Sněmovna nedokázala přehlasovat prezidentské veto. Většina klubu KSČM byla pro schválení zákona.
V říjnu 2003 projednávala Sněmovna zákon o posuzování vlivů na životní prostředí. Poslanec Lubomír Suk (ODS) navrhl zamítnout vládní novelu hned v prvním čtení. Nelíbilo se mu vymezení základních pojmů , což by mohlo vést k různému výkladu, co podléhá, eventuálně nepodléhá procesu posuzování vlivu. Za zcela absurdní označil navrhované konání veřejných projednávání i za situace, kdy příslušný úřad neobdržel žádná nesouhlasná stanoviska. Dále měl výhrady k paragrafu upravujícímu případné posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice České republiky.
A konečně podle poslance Suka by náklady na na posuzování vlivů životní prostředí, měla nést i veřejná správa. Jeho návrh nebyl přijat a proti němu se vyslovila polovina komunistických poslanců, pro návrh se vyslovil jeden poslanec KSČM.
Hospodářský výbor navrhl, aby posuzování nejrůznějších záměrů a koncepcí budoucích staveb z hlediska jejich vlivu na životní prostředí neprovádělo ministerstvo životního prostředí, ale jakákoli akreditovaná organizace, vysoká škola nebo znalec. Podle členů výboru, to nepožaduje ani směrnice EU. Poslanec Jaromír Schlinga (ČSSD) při projednávání prohlásil, že MŽP se „chová se způsobem, který nelze označit jinak, než že se chová jako "zemský škůdce", protože škody, které jsou způsobovány nejrůznějšími průtahy a zabraňováním realizace již jednou schválených koncepcí, jsou takové, že způsobují nesmírné škody hospodářské a ztráty na životech a zdraví občanů“. Sněmovna návrh odmítla, proti byla i většina poslanců KSČM.
Při projednávání zákon o právu na informace o životním prostředí odmítlo 33 poslanců KSČM návrh Václava Mencla (ODS). Ten navrhl vypuštění paragrafu 13 o ekovýchově. Poslanci Menclovi se nelíbilo, že každému vzdělavateli musí stát, kraje a obce poskytnout jakoukoli podporu, včetně financí. Podle něj by ekovýchovu a osvětu by měly řešit spíše zákony vztahující se ke školství.
KSČM se v zásadě držela svého volebního programu v oblasti životního prostředí, ovšem nikoli důsledně. V řadě důležitých hlasování pdpořila právo na účast veřejnosti při rozhodování o ekologických otázkách, ovšem současně souhlasila s úplným vyloučením veřejnosti ze správncích řízení týkajících se geneticky modifikovaných organismů.
V oblasti dopravy upřednostňovala rychlou stavbu dálnic před ochranou přírody, přestože ve volebním programu slibovala klást důraz na minimální narušení životního prostředí při jejich stavbě. Naopak v souladu s programem KSČM podporovala vodní dopravu, kterou opět upředňostňovala před zájmy ochrany přírody.
KSČM důsledně vystupovala proti dovozu odpadů ze zahraničí. Podporu u ni nenašla výroba tepla z obnovitelných zdrojů. Problematický byl postoj KSČM v případě zákona o hluku, který na jednu stranu podpořila, na druhé straně přilepením nesouvisejího ustanovení o nemocnicích zákon "potopila".
reklama
