Na návštěvě v Mařenčině podvrší
Ekologické zemědělství je přírodě přátelský způsob hospodaření, bez používání pesticidů a umělých hnojiv.V posledních letech zapouští pomalu kořeny i u nás a tak jsme nakoukli na jedno malé ekologické hospodářství jehož obyvatelé vyznávají životní styl postavený ne na kořistnictví a touze po zbohatnutí, ale na úctě k přírodě a životní skromnosti.
Mařenčino Podvrší najdeme ve vesničce Žampach, kousek od Ústí nad Orlicí. Poetické jméno tohoto místa si skutečně nezadá se skutečností. Pod malým lesnatým vrškem chaloupka obklopená stromy, před zápražím záplava sluncem zalitých květin, na louce políčko s obilím a zeleninou a v údolí pod domem se pasou koně. Pana Františka Radvana, hospodáře v tomto královstvíčku, zastihujeme při ohřívání oběda. Strávníků je více protože jsou zde na praxi i tři studentky ze Střední zemědělské školy v Dalovicích. U oběda se řeč stáčí nejen na výživu - Radvanovi jsou vegetariáni - ale i na dřívější osudy pana Radvana.
Vyrostl na hájence, jeho otec byl i bylinkář a k přírodě měli vždy blízko. Učil několik let v Poděbradech na sklářském učilišti modelování (o vztahu k umění svědčí i olejomalby pana Radvana v obýváku nebo graficky umně provedený znak farmy), vystřídal několik vrátnic a nakonec dělal s koňmi v lese. V průběhu let přišly dva infarkty. František Radvan se však nesmířil s tím, že by po nich měl jen dvakrát denně jít na lehkou procházku a brát nitroglycerin. Radikálně změnil životosprávu, vyloučil z jídelníčku maso a začal postupně zvyšovat zátěž. Dnes hospodaří na malé usedlosti, kde kdysi žili manželčiny rodiče, i když se ovšem musí šetřit.
Hospodářství je nevelké, ale postupně se rozšiřuje. Radvanovi začali s ekologickým zemědělstvím před třemi lety, kdy jim družstvo neochotně počalo vracet postupně jejich pozemky. Na začátku byl jeden hektar louky, dnes zčásti proměněný v ornou půdu s políčkem obilovin a zelím. Procházíme se po okrajích záhonů a kromě běžných zelenin vidíme i staré a netradiční plodiny jako je pšenice dvouzrnka, bob zahradní či roketa setá, které má pan Radvan z projektu Biodiversita ze šumperského svazu ekozemědělců PRO-BIO. Vedle jsou tři hektary pole. Zde pěstuje brambory, hrách a svazenku, kterou zaorá na zelené hnojení. Chválí si ale i její medonosnost a to, že výborně potlačuje plevele. Postupně by chtěl hospodář rozšířit pěstování zelí a další biozeleniny na prodej, aby byl sortiment ve větším množství. Zatím je jí na velký prodej málo, ale zeleninu má pan Radvan kvalitní, svědčí o tom i rozbory, které dělala firma Deva vyrábějící dětskou výživu - obsah nebezpečných dusičnanů v mrkvi byl nejnižší právě u biomrkví vyrostlých zde, v Mařenčině Podvrší. Při rozšiřování ploch biozeleniny hospodář ví, že nevystačí jen se svou pracovní silou. Má však dobrého pomocníka koně Cara, se kterým dělá všechny polní práce. Nesháněl traktor, ale nářadí za koně a dnes už má koňskou žačku, obracečku, shrnovačku na seno i malý pluh na šetrné zpracování půdy.
Půda je základem zemědělství a pan Radvan o ní říká: „Půda je živý organismus, zemědělec se na půdu nesmí dívat jako na továrnu. Když z půdy uděláte špatným hospodařením mrtvý substrát, tak z ní skutečně nedostanete více než do ní dáte. Rozbory půdy ukazují že oproti 50. letům je dnes v půdě jen 30% mikroorganismů, děje se s ní něco špatného. Taková půda pak skutečně už bez chemie nemůže být. Podívejte se tady - po třech letech ekologického hospodaření je půda živá a lehká - když tam vjedu s koněm a pluhem je to pohádka - pluh brázdu lehce zvedá a obrací. Ale toto pole vedle, a ukazuje na sousední pozemek, které jsme dostali od družstva teď, to je jako byste zajel pluhem do betonu, půdě chybí lehkost, humus, struktura, je úplně zničená“.
Protože farma je malá hledají Radvanovi příležitost jak přivydělat na její zatím ztrátový provoz. Zkoušeli např. zapojení v programu Eceat, venkovská turistika především pro zahraniční turisty. Hlavním sponzorem usedlosti je ale paní Radvanová, která pracuje v kanceláři Čedoku v Ústí nad Orlicí a nemalou část své výplaty věnuje na její chod.
Do budoucna by Radvanovi chtěli rozšířit sortiment biopotravin pro přímý prodej a pokusit se vytvořit okruh pravidelných odběratelů biopotravin - tedy jakýsi klub přátel ekofarem. Biopotraviny, vypěstované bez chemikálií, jsou totiž ještě něco více než jen zdravá výživa. Při jejích pěstování šetříme přírodu a tak jejich konsumací prospíváme nejen zdraví svému, ale i zdraví celého našeho životního prostředí. Prozatím může návštěvník Mařenčina Podvrší nakoupit biobrambory, biozelí a biojablka, příležitostně také trochu kozího mléka od dvou koziček. Přijet však jde, i když návštěvník nechce nakupovat - lze posedět a relaxovat na zápraží a vdechovat klid a pohodu vesnického hospodářství nebo si udělat vycházku na kopec Žampach a hledat zbytky středověkého hradu.
- Petr Dostálek (redakčně kráceno)
„Půda je živý organismus, člověk
se na půdu nesmí dívat jako na továrnu“, tvrdí František Radvan.
Foto: Petr Dostálek