Ruská krajina, které měď vzala život

Představte si místo, kde jsou hory černé, řeka červená, louže žluté, stromy po celý rok bez listí a kde se prostorem valí hustý šedobílý smog. Že jde o nějakou fantazii z post-apokalyptického sci-fi filmu? Ne, právě takto bohužel vypadá každodenní realita obyvatel čeljabinské oblasti v Rusku, která je devastována průmyslem zpracovávajícím měď. Dokumentární snímek Měděné hory zobrazuje, jak vypadá život v krajině, která působí dojmem, že kvůli svému enormnímu znečištění nemá se životem co do činění.

S filmem z roku 2018, za jehož režií i kamerou stojí mladá německo-finská umělkyně, filmařka a muzikantka Carolin Koss, se čeští diváci mohou letos setkat na 46. ročníku mezinárodního filmového festivalu Ekofilm. Film již byl oceněn například v roce 2019, v italském Trevisu získal cenu za nejlepší ženskou režii.

V dokumentu se prolínají dlouhé statické záběry připomínající živé fotografie s výpověďmi obyvatel čeljabinské oblasti, mezi kterými se kromě řadových občanů najdou i odborníci, kteří podávají své svědectví z pohledu stavebního inženýra nebo lékaře.

Informace, které se nedozvíme od zpovídaných lidí, nám poskytnou krátké informační texty, které se ve filmu čas od času objeví. Role vševědoucího vypravěče komentujícího pořízené záběry tedy chybí, což je ovšem pozitivní, neboť takový element by byl ve filmu rušivý.

Více prostoru je věnováno autentickému vyprávění místních obyvatel, které vhodně ilustruje záběry krajiny. Pokud se ve filmu nemluví, jsou obrazy podkresleny hudbou, která je použita velmi citlivě a decentně a ladí s atmosférou dokumentu. Její autor Kasperi Laine byl za ni dokonce oceněn na festivalu v indickém Pune.

I když film zabírá především holou a monotónní krajinu, postavy, které v něm promlouvají, jsou daleko rozmanitější. Setkáme se s postarším párem, jenž mluví o zničených plodinách a nezájmu institucí řešit problém s nedostatkem potravin.

Po nich promlouvá ještě několik dalších důchodců. Velká část z nich svou výpověď zakončuje slovy, že na nich už nezáleží, že stejně brzy umřou, ale co bude s těmi mladými?

K tomuto motivu se pojí i jedna z nejsilnějších scén celého filmu, v níž mluví malý chlapec se svou babičkou. Chlapec si uvědomuje, že bude žít v prostředí, které poškozuje jeho zdraví.

Často se pak také setkáváme s inženýrem a aktivistou Čerkasovem, který v dokumentu hraje roli odborníka. Ukazuje zdroj znečištění pitné vody pro obec a poukazuje na nebezpečí žlutých louží nebo černého písku.

Dokument Měděné hory zobrazuje tři základní prvky: obyvatele čeljabinské oblasti, zpustošenou krajinu a továrny a doly pracující na produkci mědi. Každá z těchto složek jako by hrála svou jasnou a neměnnou roli: průmysl zpracovávající měď je padouch (který má navíc podporu státu a jeho institucí) a příroda a lidi jsou bezmocné oběti jeho zločinů.

Tento model ve filmu funguje a divák nemá důvod s tímto pohledem nesouhlasit, přesto možná podvědomě čeká alespoň na nějaký náznak nabourání tohoto pevného konstruktu v podobě vyřčení názoru, který na situaci pohlíží z trochu jiné perspektivy. Tento prvek se na konci přece jen objeví v podání čtyř náctiletých dívek, jejichž tvrzení ale oproti předešlým obrazům ve filmu nepůsobí příliš přesvědčivě.

Působivost Měděných hor spočívá v syrovosti dokumentu. Přes poměrně náročné téma má film příjemnou délku (méně než 45 minut).

Dokument Měděné hory budete moci shlédnout 4.-7. prosince 2020 online díky festivalu Ekofilm, kde byl snímek jedním ze soutěžních filmů.

---

reklama

---