https://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/plizivy-zanik-demokracie
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Plíživý zánik demokracie

1.6.2004
Vládnou nám demokraticky volení zástupci lidu, nebo už moc přešla do rukou velkých obchodních společností? A pokud ano, jaká to má úskalí? Ve své knize se tím zabývá ekonomka Noreena Hertzová. Specialistka na investiční bankovnictví a ruskou ekonomiku, která pracovala v 90. letech v Rusku a na Blízkém východě pro Mezinárodní finanční korporaci (IFC – odnož Světové banky) a CS First Boston, sepsala v roce 2001 knihu The Silent Takeover. Nakladatelství Dokořán ji v druhé polovině loňského roku vydalo pod názvem Plíživý převrat. Na 250 stranách podává autorka přehled vývoje demokracie a velkého byznysu v posledních dekádách s jednoznačným zaměřením na devadesátá léta 20. století.
 
Nesoustředí se přitom primárně na věci v západním prostředí poměrně známé, například problémy Třetího světa, ale spíš na proměny bohaté společnosti Severu. Popisuje postupné vyklízení pozic státu a volených struktur a přebírání některých jejich funkcí byznysem, přičemž soustavně klade otázku, nakolik je takovýto plíživý převrat reálný a žádoucí. Nečiní tak nezáživnou, ale čtivou formou, velmi dobře stravitelnou i pro povahy, které věc zajímá, ale od čtení podobných publikací je odrazuje akademičnost nebo krkolomnost vyjadřování a velké množství balastních informací. Z tohoto ranku Plíživý převrat rozhodně není.

Navíc se nejedná o knihu jen pro zasvěcence. Naopak, jejím přečtením lze dohnat to, co by člověk o vývoji v posledních let třeba rád věděl, ale může mít pocit, že nemá šanci to získat v ucelené podobě, srozumitelně a rychle. Kniha je v dobrém slova smyslu cross-overem přes podstatu sporů dnešní doby okořeněným řadou informací o konkrétních postojích, obavách a aktivitách „běžných občanů“.

Hlasovat peněženkou

Leitmotivem knihy je popis ztráty akceschopnosti a nakonec i dostatečné legitimity vlád a klíčových volených struktur obecně. Hertzová rozebírá proměnu politiky na podřadnou a nic neříkající show. Na pozadí krize státu keynesiánského typu, privatizace a čím dál vyšších schodků veřejných rozpočtů vykresluje narůstající moc velkých obchodních společností, jež jsou dnes skutečnými hybately vývoje. Pro ilustraci: ze sta největších ekonomik na světě jich 51 připadá na obchodní korporace, 49 na jednotlivé státy. Velká většina států se postupem času stala rukojmími velkého byznysu a předhání se v nabízených ústupcích, aby si ho získaly nebo udržely.

Obálka knihy Plíživý převrat.
Repro: EkoList

To, že byznys zpravidla příliš nezajímá dodržování lidských práv, že USA, Evropa a Japonsko vzájemně praktikují průmyslovou špionáž a soustavně spolu vedou obchodní války, popřípadě že soukromníky vlastněná média neposkytují objektivní informace a neuveřejňují byť i zaplacenou, leč „nevhodnou“ reklamu (viz případ odmítnutí reklamy na Den bez nákupů televizemi NBC, CBS a ABC), pravděpodobně není nic překvapivého.

Pro člověka z našich končin však může být zajímavá poměrně rozsáhlá kapitola o možnostech spotřebitele alespoň částečně ovlivňovat chování korporací. Spotřebitelská etika, která nabádá „hlasovat peněženkou“ proti nekalým praktikám některých firem, k nám zatím výrazněji nedorazila (vzpomeňme na slabý ohlas, jež měla v půli 90. let v ČR výzva k bojkotu firmy Shell v souvislosti s popravou aktivisty a spisovatele Kena Saro-Wiwy v Nigérii). Na Západě je však tento přístup schopen firmy poškozovat natolik, že nakonec zjistí, že nedbat etických pravidel a pomáhat udržovat u moci diktátorské či zkorumpované režimy se nemusí vyplácet. To je i případ firmy Shell, která nejenom že dospěla k závěru, že zbídačování nigerijské populace se nevyplatí, ale také zjistila, že ani její zaměstnanci nejsou podobnými praktikami nadšeni. „Lidé nechtějí pracovat pro firmy, jež mají špatnou pověst,“ dokládá k tomu na empirických údajích Hertzová.

Vedle výzev ke spotřebitelským bojkotům se rozšiřují i další postupy: kampaně uvědomělých akcionářů či fondy investující pouze do firem, které splňují určité sociální a ekologické standardy. Cílem je přimět byznys k odpovědnějšímu chování, což se do jisté míry daří: dnes je již pro špičkové firmy nepřijatelné nemít etický kodex a neprocházet tzv. ekologickým auditem. Logickou otázku, nakolik zde hrozí zneužívání pouze pro PR účely, kniha sice klade, ale podrobněji se jí nezabývá, na rozdíl od omezení „spotřebitelských“ přístupů, které zdaleka nepovažuje za uspokojivou náhradu mizejících politických struktur. Spotřebitelské kampaně totiž mimo jiné bytostně závisí na fungování demokracie.

V péči korporací

Zvláštní pozornost je věnována veřejné angažovanosti finančních magnátů. Ať už se jedná o známější či méně známé figury (Soros, Turner, Gates, Ben Cohen a další) všímá si autorka jejich schopnosti angažovat se v řadě politických záležitostí, například v urovnávání konfliktů, mnohem pružněji a efektivněji než politici. Na druhou stranu nepopírá, že obchodníci často z konfliktů těží a jejich schopnost je rozdmýchávat také není zanedbatelná.

Z pohledu občana do dluhů se propadajícího Česka je rozhodně zajímavá kapitola nazvaná Pečovatelské korporace? Věnuje se míře, v jaké jsou korporace ochotné přebírat zanikající sociální funkce státu. Zde jsou kromě závěru, že k obecným potřebám společnosti budou korporace vždy přispívat pouze okrajově a v takové míře, která vyvolá na trhu nejpříznivější efekt, kladeny zásadní otázky: Chceme, aby tomu bylo jinak? Chceme být na charitě korporací závislí? Nehrozí, že korporace, které svou sociálně odpovědnější politiku zavedly v období bezprecedentního ekonomického růstu, ji zase zruší, až nastanou horší časy? (Viz Japonsko, kde „zaopatřovací“ systém již zkolaboval).

Vrátí se demokrati?

Závěr knihy patří stručnému popisu současného politického hnutí, jenž je v médiích zpravidla zjednodušeně označováno jako protiglobalizační. Dnešní světová situace je srovnávána s téměř beznadějně zkorumpovanými Spojenými státy na počátku 20. století. Tam se situaci podařilo výrazně zlepšit vznikem Progresivní strany, jejíž podpora dosáhla nečekaných rozměrů a umožnila realizovat kroky, které tehdejší společnost výrazně ozdravily. Jaké šance dává autorka dnešnímu hnutí? Její názor je skeptický a bojovný zároveň: buď si občanské hnutí návrat demokratické politiky prosadí, anebo bude plíživý převrat dokonán zánikem samotných politických struktur. Neboť: Kdo by stál o stát, který nestojí o něj?

Recenze je převzata z tištěného EkoListu květen 2004.


reklama

Pavel Přibyl
Autor pracuje v Hnutí DUHA.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist