Na ptačí „špeky“ nemusíte číhat v přírodě. Padají totiž do záchranných stanic
„Králíčci obecní se do naší Záchranné stanice dostávají nejčastěji v období podzimního tahu. Nejčastější příčinou jejich příjmu je náraz do prosklené plochy,“ zmiňuje případy deseti králíčků obecných, tedy nejmenších ptáků Evropy, vedoucí pražské stanice, Veronika Kaslová. Další do měst zbloudilé a vysílené králíčky – pravděpodobně migrující ze severní Evropy - přijímaly stanice Národní sítě záchranných stanic ve všech koutech republiky. Celkem jich bylo 30. Ve většině případů se drobní ptáčci vážící něco málo přes 5 gramů vzpamatovali a mohli být vypuštěni. Ve třech případech zvířata na následky vysílení uhynula.
Podobně jako králíčci, i sluky jsou lesní ptáci. Přesto je v této době zvířecí záchranáři každoročně nacházejí ve městech a i v centru Prahy. Snad vede přes Václavské náměstí nějaká tradiční slučí tahová cesta? Bohužel extrémně rychle letící sluky mají v městské zástavbě velký problém v podobě prosklených ploch. Ty jsou příčinou zranění milionů ptáků a bohužel i dvanácti vzácných sluk lesních přijatých letošní podzim záchrannými stanicemi.
Vzácné pacienty, dokonce hned dva, lelky lesní, přijala na podzim záchranná stanice Huslík. „Stalo se již pravidlem, že se tento druh u nás na podzim objeví, téměř vždy po nějakém otřesu nebo srážce s automobilem, často i po nárazu do prosklené plochy. Je to dané tím, že lelci se po hnízdění vydávají na svá zimoviště a po cestě se potkávají s nepředvídatelným nebezpečím. Často se do takových nesnází dostávají mladí nezkušení ptáci, ale samozřejmě se to týká i dospělců, protože na tahových cestách vznikají nové překážky,“ popisuje ošetřovatelka Marta Bryndová. Jednoho pak přijala také stanice v Bartošovicích.
Jako další vzácný druh můžeme označit i chřástala vodního. Náraz nepřežil jedinec v péči záchranné stanice Ruda. Stejnou raritku mají čerstvě v péči v záchranné stanici Pavlov, která příjem okomentovala na svých FB stránkách: „Někdy se setkáváme s tím, že si lidé, zvláště teď na podzim, myslí, že jsme takovou ježčí záchrannou stanicí. Přitom u nás na přechodnou dobu pobývají nejrůznější druhy zvířat - savců i ptáků. Velmi vzácným obyvatelem je tento chřástal vodní. Jde o tahového ptáka, který letěl směrem na jih, bohužel ho srazilo auto. Je v rekonvalescenci a vypadá to, že se uzdraví.“ Budeme mu tedy držet palce, stejně tak jako milionům dalších ptáků, kteří každoročně podnikají poutě měřící tisíce kilometrů na zimoviště a pak zase zpět a čeká na ně nejedno nebezpečí.
Pro záchranné stanice není ani podzim dobou odpočinku. Pouze se mění skladba přijímaných zvířecích pacientů. Stanice můžete podpořit prostřednictvím veřejné sbírky Zvíře v nouzi s číslem účtu 33553322/0800. Více informací na webu www.zvirevnouzi.cz a facebookových stránkách Zvíře v nouzi.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (5)
karel krasensky
30.11.2021 11:40Jakub Graňák
1.12.2021 07:18 Reaguje na karel krasenskyKarel Pavelka
1.12.2021 09:33 Reaguje na karel krasenskyFRANTIŠEK PTÁČNÍK
1.12.2021 09:13Omlouvám, se za chyby, ale když jsem trochu naštvanej tak prostě dělám chyby. Ale zde to má být o přírodě.
Je mi líto, že jsem se téhle doby dožil, nechce se mi ani do lesa, naštěstí mám u krmítek až ke stovce ptáčků.
Břetislav Machaček
1.12.2021 16:18přírodě. Jako včelař jsem záviděl včelařům z Hané a Jižní Moravy, ale
dnes jsem rád za to Ostravsko. Zemědělství tu je popelkou a tak tu jsou
otravy včel postřiky minimální, pestrost potravy v zanedbané krajině je
větší, než v té uhlazené a intenzivně obhospodařované. Na haldách a
a náspech tratí se toleruje i akát a kdejaký plevel. I ti ptáci tu
mají na skládkách keře a dvoumetrovou buřeň k hnízdění a jako zdroj
pestré potravy. I ty důlní propadliny se zatopenými stromy a domky
jsou rájem vodních živočichů a vodního ptactva. Prostě ten "bordel"
přírodě vyhovuje a tak tu vídávám opravdu i ty "špeky", ale po všech
předchozích zkušenostech to už neroztrubuju. Upozornit na to některé "ochranáře", tak lezou ptákům do hnízd a zbytečně je ruší. Žábám se
se snaží upravit tůně podle projektu a žáby nakonec mizí. No a jinde
zase budují tůně a hned vedle nefunkční hadníky, ač je v okolí užovek
až, až. Oni to ale nevědí, protože do té přírody často z kanceláře
ani nechodí. Takže mé resumé je takové, že lidem schází vůči přírodě
pokora a obdiv, že si často poradí lépe sama, než podle odborníků
na ekoprojekty. Nadával jsem na dálnici a přivaděče, ale nechtě musím
konstatovat, že křoviny na náspech jsou rájem ptáků, hmyzu a různé
nové tůně pod mosty a můstky na potůčcích rájem pro mnoho zvířat.
Adaptabilita mnoha tvorů je obdivuhodná a vidět okusy bobra pět metrů
od D1 je opravdu i pro mne šok. Mnohé špatné, tak nějak bylo k něčemu
dobré a proto neodsuzuji tu nečinnost a nebo naopak radikální změnu krajiny. Naši předci ji měnili taky, změny pozorovali taky a taky si
na ně zvykli stejně jako ostatní živí tvorové. Nezvyknou si ale na
to, pokud se ty negativa místně nakupí a tak pokud možno odcházejí
jinam. Po odeznění se navracejí a často ve větším počtu, než předtím.
Chybou člověka je tak to, že se to snažit řídit. Nejvíce chyb se taky
páchá adorováním ikonických druhů, kterým se podřizuje vše ostatní.
Umělé navyšování čehokoliv na úkor ostatních rozkolísá kdysi umělou
"rovnováhu" a to přináší své plody. Čímpak se asi tak predátoři budou
jednou živit, až spapají všechnu svoji potravu? Vysvětlí to někdo
z těch "ochranářů"? No a někde už tu potravu spapali a není ani ona
a ani oni.