Miroslav Bobek: Restaurant v horách a úžasná Bojana

Již během cesty do východních Rodop jsme obdrželi zprávu, že restaurant, který se chystáme navštívit, je velmi dobře zásoben. U pastevců ani v okolních vesnicích sice nebyl k dispozici žádný padlý kus dobytka, ale více než dostatečně ho nahradilo množství vnitřností z nejbližších jatek. Abychom si rozuměli: Šlo o „restaurant“ pro supy, jeden z několika, které jsou v bulharských horách provozovány. Velice významnou příčinou úbytku supů se totiž stal nedostatek bezpečné potravy, tedy potravy neotrávené jedovatými návnadami a nezatížené agrochemikáliemi či veterinárními přípravky. Supí „restaurace“ tento problém alespoň do určité míry eliminují – proto také provoz jedné z nich financuje naše zoo. Naše návštěva „Grand Restaurantu Potočnica“ proběhla v sobotu 4. září 2021, shodou okolností na Mezinárodní den supů. Na místo jsme dorazili časně ráno, ještě za hluboké tmy, a v kamenném stavení nedaleko od plošiny, na níž bylo „prostřeno“ pro supy, tiše čekali. Za svítání se ozval šustot křídel. Přilétli první supové bělohlaví a začali hodovat. Z nevelké vzdálenosti na ně byla působivá podívaná: natahovali dlouhé, jakoby husí krky, mocnými pařáty si přidržovali potravu a klovali do ní mohutnými zobany, tu a tam roztáhli křídla o rozpětí téměř tří metrů… Postupně se jich před námi shromáždilo na sedmdesát! Když uvážíme, že před pětatřiceti lety jich v celém Bulharsku zbývalo jen asi deset párů a že dnes jich tam žije necelých sto dvacet párů, byl to neskutečný počet.

Vzápětí po prvních supech bělohlavých přilétli i mnohem menší supové mrchožraví. Ti nás zajímali ještě víc. Jsou nejen vzácnější – v Bulharsku jich je ani ne třicet párů –, ale náš kurátor ptáků Antonín Vaidl také řídí jejich Evropský chovný program a Zoo Praha se významně angažuje v jejich návratu do bulharské přírody. Postupně před námi defilovalo šest „mrchožroutů“: mladí, černohnědě zbarvení jedinci, i dospělí bílí ptáci s rozčepýřenými pery na hlavách. S napětím jsme čekali, jestli se neobjeví „mrchožrout“, který by měl ještě zbytky hnědého opeření a na zádech vysílač. Šlo by o samičku Bojanu, která je opravdu výjimečná.

Bojanu jsme v roce 2017 odchovali v naší zoo. Na sklonku téhož roku odešla na první delayed release do Bulharska. Při použití této metody jsou odchovaní ptáci ve voliéře drženi až do následujícího jara a teprve potom vypuštěni do volnosti. Do Afriky tudíž neodletí hned v prvním, ale až ve druhém roce života, kdy jsou mnohem silnější a zkušenější, a míra jejich přežití se zvyšuje z 30 na 75 %. Bojana byla jedním z prvních čtyř „mrchožroutů“, kteří se v květnu 2018 nedaleko Potočnice takto vrátili do příhody. V září 2018 se pak vydala do Afriky, kde „mrchožrouti“ tráví první léta života. Pobývala zejména v Čadu, ale celkem navštívila více než dvě desítky zemí – a letos 4. května se vrátila do Rodop! Až po ní následovali další supové mrchožraví vypuštění metodou delayed release, takže Bojana si připsala významné prvenství.

Celé ráno i část dopoledne jsme v „Grand Restaurantu Potočnica“ na Bojanu marně čekali. Její nepřítomnost nám alespoň vynahradil přílet zástupce třetího druhu v Evropě žijícího supa, a to supa hnědého, který byl v Bulharsku svého času již vyhuben… Když jsme z našeho úkrytu odcházeli, byl jsem plný zážitků, ale přesto jsem cítil drobný osten zklamání: Vidět tak ještě naši Bojanu!

Byl však Den supů – a to se asi dějí i supí zázraky. O několik hodin později jsme sledovali Bojanu kroužící spolu s dalšími supy mrchožravými nad svahy poblíž „Grand Restaurantu Potočnica“. Byl na ni úchvatný pohled! Znamenal pro mne jeden z mých nejsilnějších profesních zážitků. Majestátně plachtící Bojana, naše úžasná Bojana, byla živou odpovědí na otázku, proč do své práce vkládáme tolik času i úsilí…

Líbí se vám texty Miroslava Bobka? Pak vás může zaujmout jeho poslední kniha Supi v hotelu Continental a další zápisky ředitele zoo

---

reklama

---