Jarmila Křížová: Otevřený dopis určený všem, kteří chtějí rozhodovat o Horním Jiřetíně bez nás
17.5.2010
Otevřený dopis, určený všem politikům, lobbistům a institucím, kteří chtějí rozhodovat o nás bez nás...
S velkou hořkostí sleduji předvolební tahanice o Horní Jiřetín a Černice. Zejména levicové strany vyhrožují bouráním a vyvlastňováním. Doufám, že jsme přeci jen už 20 let někde jinde. V programu to mají kupodivu i menší strany, které do parlamentu neaspirují. Výroky paní Bobošíkové to jasně dokazují.
Kolik z vás politiků a různých lobbistů se tu opravdu bylo někdy podívat na vlastní oči. Pohled od zámku Jezeří je více než výmluvný. Něco tak deprimujícího hned tak neuvidíte. Vám, z luxusních bytů a domů v úplně jiných krajinách se to rozhoduje. Chtěla bych Vás vidět, kdyby kdokoliv přišel a řekl Vám: Tak se v zájmu "kohokoliv" budete muset pakovat. A že byste snad chtěli adekvátní kompenzace? Zapomeňte. V zájmu uhlí bylo zničeno území o rozloze mnoha desítek kilometrů čtverečních a téměř stovka obcí. Veškeré rekultivace spějí pouze k víkendovému využití krajiny. Normální život na ní nebude možný po mnoho desítek let. Jen těch pracovních míst, co by se ve stovce zbouraných obcí našlo.
Myslím, že by to zcela vyvážilo ty dnešní kolem šachet. Na začátku devadesátých let se jako motiv dostavby Temelína uváděl útlum povrchových dolů u nás. V minulém roce byla schválena dostavba dalšího bloku Temelína. O útlumu najednou nechcete slyšet. Stále se tu omílá otázka pracovních míst. Za těch dvacet let bychom tu měli žít jako jedni z nejbohatších v republice, protože se těží stále. Opak je pravdou. Je tu největší nezaměstnanost, nejméně vzdělaných lidí, největší
úmrtnost v mladém věku na různé nemoci, příšerná skladba obyvatel... Nejvíce žadatelů o různé dávky.
Naše rodina již jednou svůj domov obětovala v Dolním Jiřetíně. To, když jsme museli ustoupit těžbě v sedmdesátých a osmdesátých letech. Nacpali nás do paneláků v dnes nechvalně známém Janově. Tam jsme nevydrželi a po pádu stavební uzávěry před patnácti lety jsme si přestavěli domek po manželových rodičích v Horním Jiřetíně. Ptáte se, proč se tedy neodstěhujeme někam úplně pryč? Protože finanční kompenzace za tyto oběti nám neumožňují odejít bez dluhů a hypoték do míst neohrožených těžbou, dálnicemi a povodněmi, tak abychom měli konečně jistotu domova. Pochybuju, že nám pan Paroubek, pan Foldyna, paní Bobošíková, či někdo z komunistů postaví vilku s dvěma tisíci metry pozemku a založenou zahradou někde u nich v Praze, případně za Prahou v nějakém pěkném místě. Mně osobně by se líbilo v Jevanech.
Celá moje další rodina žije od Prahy na východ, takže vím, jak je tam pěkně. Ale taky draho. Některé rodiny v "zájmu obyvatel ještě tehdy Československa"
přišli o domov i čtyřikrát. To není jen zbouraný dům a zahrada. To jsou vzpomínky, dětství, mládí, přátelé. O tohle vždy přijdete. Starší lidé pak velmi rychle umírají. Za jak strašně bolestivých a nervydrásajícíh scén byli vyhnáni lidé naposledy z Libkovic. A když se STÁTNÍ MOCI podařilo konečně Libkovice srovnat
se zemí, rozhodla uhelná lobby, že těžba je nerentabilní (jedná se o hlubinnou šachtu), čili se těžit nebude. Kolik starých lidí tehdy umřelo předčasně, protože svůj odsun do paneláků v Mostě neuneslo. Libkovice zarostly travou a stromovými nálety, ale v podstatě si nezadají s osudem válečných Lidic. Jen ten památník tam není...A tuhle vizi opět předkládáte bez oka mrnutí a ještě ji vydáváte za jedině správnou.
Nechci tady opakovat, co již bylo mnohokrát napsáno. Ale o čem se nepíše nikdy, jsou důsledky: tak například šachta slibuje jakési paneláky naležato houfně postavit na děsivém místě u výsypek, kde opravdu není absolutně nic... Vezmu-li jen v úvahu život v "luxusních satelitech" kolem Prahy, zjistíme, že tam není žádná infrastruktura. Školka, škola, lékař, pošta, obchody, doprava. Tam ale žijí bohatší lidé. Dospělí mají zřejmě každý auto, kterým vše zajišťují. Jaká je situace tady. Plno nezaměstnaných - jak je to možné, když se pořád těží? Auto v rodině jedno, pokud vůbec. Ale - máme městskou dopravu, která nás velmi slušně spojuje s Litvínovem. Odtud pak vede tramvaj do Mostu. Přímo v místě našeho městečka máme poštu, školku, základní školu, ordinaci lékaře a sestry a protože jsou místní, máme téměř jistotu, že nám tu zůstanou. Dále zubaře!!! V dnešní době, kdy není možno se tady do okruhu 60 kilometrů zaregistrovat u jakéhokoliv zubaře, je to terno. Několik obchodů. Kadeřnictví. Svoz odpadů. Budeme mít sběrný dvůr na nebezpečný odpad. Autodílnu. Zahradnictví. Knihovnu. Zajíždí k nám veterinář. O restauracích nemluvě. Jistě to není všechno, ale jsou to ty potřebné služby, kterými se každé městečko pochlubit nemůže. Myslím, že mnoho lidí si tohle ani neuvědomuje, protože to pokládá za naprostou samozřejmost. Mohu je ujistit, že to samozřejmost není.
Rozhodně by bylo zcela nemístné, dělat nějaká celostátní, případně krajská referenda. O našich životech nemůže rozhodovat někde někdo, komu jsme úplně ukradení... Navíc jsou obyčejní lidé "krmeni" zprávami, kterak to všechno budeme mít lukrativně zaplaceno. Není to pravda, spoustu lidí by čekaly hypotéky, aby
se vůbec mohli do těch "povodňových domků" nastěhovat, protože ani obyčejný, nepodsklepený a žádným luxusem oplývající domek se nedá postavit pod tři miliony, pokud mu má patřit aspoň ten pozemek pod ním. O nějakých zahradách s garážemi a dílnami ani nemluvě... Limity tedy nechte, jak jsou, protože Vaše tučně nacpané kapsy nám slušný život nezajistí...
reklama
S velkou hořkostí sleduji předvolební tahanice o Horní Jiřetín a Černice. Zejména levicové strany vyhrožují bouráním a vyvlastňováním. Doufám, že jsme přeci jen už 20 let někde jinde. V programu to mají kupodivu i menší strany, které do parlamentu neaspirují. Výroky paní Bobošíkové to jasně dokazují.
Myslím, že by to zcela vyvážilo ty dnešní kolem šachet. Na začátku devadesátých let se jako motiv dostavby Temelína uváděl útlum povrchových dolů u nás. V minulém roce byla schválena dostavba dalšího bloku Temelína. O útlumu najednou nechcete slyšet. Stále se tu omílá otázka pracovních míst. Za těch dvacet let bychom tu měli žít jako jedni z nejbohatších v republice, protože se těží stále. Opak je pravdou. Je tu největší nezaměstnanost, nejméně vzdělaných lidí, největší
úmrtnost v mladém věku na různé nemoci, příšerná skladba obyvatel... Nejvíce žadatelů o různé dávky.
Naše rodina již jednou svůj domov obětovala v Dolním Jiřetíně. To, když jsme museli ustoupit těžbě v sedmdesátých a osmdesátých letech. Nacpali nás do paneláků v dnes nechvalně známém Janově. Tam jsme nevydrželi a po pádu stavební uzávěry před patnácti lety jsme si přestavěli domek po manželových rodičích v Horním Jiřetíně. Ptáte se, proč se tedy neodstěhujeme někam úplně pryč? Protože finanční kompenzace za tyto oběti nám neumožňují odejít bez dluhů a hypoték do míst neohrožených těžbou, dálnicemi a povodněmi, tak abychom měli konečně jistotu domova. Pochybuju, že nám pan Paroubek, pan Foldyna, paní Bobošíková, či někdo z komunistů postaví vilku s dvěma tisíci metry pozemku a založenou zahradou někde u nich v Praze, případně za Prahou v nějakém pěkném místě. Mně osobně by se líbilo v Jevanech.
Celá moje další rodina žije od Prahy na východ, takže vím, jak je tam pěkně. Ale taky draho. Některé rodiny v "zájmu obyvatel ještě tehdy Československa"
přišli o domov i čtyřikrát. To není jen zbouraný dům a zahrada. To jsou vzpomínky, dětství, mládí, přátelé. O tohle vždy přijdete. Starší lidé pak velmi rychle umírají. Za jak strašně bolestivých a nervydrásajícíh scén byli vyhnáni lidé naposledy z Libkovic. A když se STÁTNÍ MOCI podařilo konečně Libkovice srovnat
se zemí, rozhodla uhelná lobby, že těžba je nerentabilní (jedná se o hlubinnou šachtu), čili se těžit nebude. Kolik starých lidí tehdy umřelo předčasně, protože svůj odsun do paneláků v Mostě neuneslo. Libkovice zarostly travou a stromovými nálety, ale v podstatě si nezadají s osudem válečných Lidic. Jen ten památník tam není...A tuhle vizi opět předkládáte bez oka mrnutí a ještě ji vydáváte za jedině správnou.
Nechci tady opakovat, co již bylo mnohokrát napsáno. Ale o čem se nepíše nikdy, jsou důsledky: tak například šachta slibuje jakési paneláky naležato houfně postavit na děsivém místě u výsypek, kde opravdu není absolutně nic... Vezmu-li jen v úvahu život v "luxusních satelitech" kolem Prahy, zjistíme, že tam není žádná infrastruktura. Školka, škola, lékař, pošta, obchody, doprava. Tam ale žijí bohatší lidé. Dospělí mají zřejmě každý auto, kterým vše zajišťují. Jaká je situace tady. Plno nezaměstnaných - jak je to možné, když se pořád těží? Auto v rodině jedno, pokud vůbec. Ale - máme městskou dopravu, která nás velmi slušně spojuje s Litvínovem. Odtud pak vede tramvaj do Mostu. Přímo v místě našeho městečka máme poštu, školku, základní školu, ordinaci lékaře a sestry a protože jsou místní, máme téměř jistotu, že nám tu zůstanou. Dále zubaře!!! V dnešní době, kdy není možno se tady do okruhu 60 kilometrů zaregistrovat u jakéhokoliv zubaře, je to terno. Několik obchodů. Kadeřnictví. Svoz odpadů. Budeme mít sběrný dvůr na nebezpečný odpad. Autodílnu. Zahradnictví. Knihovnu. Zajíždí k nám veterinář. O restauracích nemluvě. Jistě to není všechno, ale jsou to ty potřebné služby, kterými se každé městečko pochlubit nemůže. Myslím, že mnoho lidí si tohle ani neuvědomuje, protože to pokládá za naprostou samozřejmost. Mohu je ujistit, že to samozřejmost není.
Rozhodně by bylo zcela nemístné, dělat nějaká celostátní, případně krajská referenda. O našich životech nemůže rozhodovat někde někdo, komu jsme úplně ukradení... Navíc jsou obyčejní lidé "krmeni" zprávami, kterak to všechno budeme mít lukrativně zaplaceno. Není to pravda, spoustu lidí by čekaly hypotéky, aby
se vůbec mohli do těch "povodňových domků" nastěhovat, protože ani obyčejný, nepodsklepený a žádným luxusem oplývající domek se nedá postavit pod tři miliony, pokud mu má patřit aspoň ten pozemek pod ním. O nějakých zahradách s garážemi a dílnami ani nemluvě... Limity tedy nechte, jak jsou, protože Vaše tučně nacpané kapsy nám slušný život nezajistí...
reklama
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
