Ižurnál: V Supíkovicích si lidé mohou sami moštovat jablka v obecním lisu
5.11.2012 | SUPÍKOVICE | Ižurnál
Supíkovice na Jesenicku začaly obyvatelům nabízet unikátní službu. Mohou si pronajmout obecní lis a ušetřit tak za moštování. Letos se ovoce na Jesenicku urodilo nadprůměrně a o pronájem moštárny je obrovský zájem.
„Takhle to vypadá. Tady je ten lis, tam vlastně se to háže, tam se řežou jablka, pak se to slisuje, a tady už je most, který se nalije do láhví,“ ukazuje fungování lisu starosta Supíkovic Vlastimil Hoza.
Mít vlastní moštárnu, to je pro obec něco netradičního a mimořádného. Nijak na tom ale netratí. „Ti, co si dovezou ovoce, si přímo tady na základě smlouvy, kde je velmi malý poplatek, sami namoštují. Není tady potřeba obsluha, každý si to udělá sám,“ vysvětluje starosta. Provoz moštárny tak obec moc peněz nestojí.
Lis právě obsadila Jiřina Donová s kolegou. Přivezli s sebou asi 10 pytlů jablek, zhruba 250 kilogramů. „Jsou to popadaná jablka ze zahrady, která už se nedají jinak zpracovat, tak je tady namoštujeme,“ říká.
Úroda byla letos podle paní Jiřiny nadprůměrná. „To se nedá sníst, a ta šťáva se přece jen vypije,“ soudí. Práce u lisu je ale docela dřina.
„Kdyby ten lis fungoval tak, jak má… On je hydraulický, ale ta hydraulika nejde. Takže my točíme všechno svrchu ručně. Podloží se to, tady jsou prkna. A jak dojedeme na konec šroubu, musíme vyjet kousek zpátky, podložit další prkno a zas. To lisování je docela namáhavé,“ konstatuje paní Jiřina.
Lis už pamatuje hodně let. „Je to retrokousek. V obci byl svaz zahrádkářů, patřil jim. Nějak se to likvidovalo a lis i se šroťákem se převezly sem. Ten šroťák má výhodu, že se na něm dá ovoce našrotovat. Aniž by se lisoval mošt, dá se to do kvasu na slivovičku,“ vysvětluje Jiřina Donová.
Pronájem moštárny nestojí moc peněz. Zaplatí se jen za energie, protože lis je připojený k elektřině. Jeden den vyjde kolem čtyřiceti korun. Za službu v soukromé moštárně by to bylo mnohonásobně víc.
reklama
Mít vlastní moštárnu, to je pro obec něco netradičního a mimořádného. Nijak na tom ale netratí. „Ti, co si dovezou ovoce, si přímo tady na základě smlouvy, kde je velmi malý poplatek, sami namoštují. Není tady potřeba obsluha, každý si to udělá sám,“ vysvětluje starosta. Provoz moštárny tak obec moc peněz nestojí.
Lis právě obsadila Jiřina Donová s kolegou. Přivezli s sebou asi 10 pytlů jablek, zhruba 250 kilogramů. „Jsou to popadaná jablka ze zahrady, která už se nedají jinak zpracovat, tak je tady namoštujeme,“ říká.
Úroda byla letos podle paní Jiřiny nadprůměrná. „To se nedá sníst, a ta šťáva se přece jen vypije,“ soudí. Práce u lisu je ale docela dřina.
„Kdyby ten lis fungoval tak, jak má… On je hydraulický, ale ta hydraulika nejde. Takže my točíme všechno svrchu ručně. Podloží se to, tady jsou prkna. A jak dojedeme na konec šroubu, musíme vyjet kousek zpátky, podložit další prkno a zas. To lisování je docela namáhavé,“ konstatuje paní Jiřina.
Lis už pamatuje hodně let. „Je to retrokousek. V obci byl svaz zahrádkářů, patřil jim. Nějak se to likvidovalo a lis i se šroťákem se převezly sem. Ten šroťák má výhodu, že se na něm dá ovoce našrotovat. Aniž by se lisoval mošt, dá se to do kvasu na slivovičku,“ vysvětluje Jiřina Donová.
Pronájem moštárny nestojí moc peněz. Zaplatí se jen za energie, protože lis je připojený k elektřině. Jeden den vyjde kolem čtyřiceti korun. Za službu v soukromé moštárně by to bylo mnohonásobně víc.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
