Ivan Sommer: Několik kritických poznámek k zateplování budov

Články v Ekolistu např. o akci Zelená úsporám apod. jistě vycházejí z racionálních předpokladů. Přesto se mi jeví úvahy někdy spíše v poloze teoretické, praktický přístup by měl zahrnovat nejen úspory tepla, ale komplexní posouzení pohody osob v domě trvale žijících. Podstatná je jistě také doba návratnosti investice.

Nějak mi současná situace připomíná kampaně z energetické krize v 70. letech. Záměry byly totožné, nepříjemné vedlejší účinky technologie zateplování a užívaných materiálů však omezily výsledek. Už tehdy se používalo obložení fasády polystyrenem. Ten se posléze vkládal přímo do panelů na stavbu paneláků. Dokonce se v Brně postavily polystyrenové domky. Okna se těsnila kovotěsem nebo samolepicí molitanovou páskou, místnosti se vytápěly jen na 18-19 stupňů, jako zdroj teplé vody sloužily solární kolektory. Zářivky nebo sodíkové výbojky nahrazovaly žárovky. Hledalo se, kde se dalo, ale finanční náklady nejen na počáteční investice, ale i na údržbu, byly poměrně značné a nadšení z úspor značně utlumily. Návratnost činila až 20-30 let, což není příliš přitažlivé. Uvedené číslo je ovšem odvozeno z dobových cen a relativní stability ekonomiky.

Zateplení by mělo sloužit desítky let po generace obyvatel domu. Spočítat návratnost investice mi nyní připadá jako umění věštit, vývoj ekonomiky na desítky let je nevyzpytatelný. Byl bych také obezřetný instalovat plastová okna, protože vlastnosti plastů po dlouhodobém působení teploty, vlhkosti a UV záření nejsou přesně známy. Už jsem viděl téměř explosivní změnu polypropylenové trubky délky cca 50 m z plastického stavu na krystalický. Vytvořily se přitom s hlasitým třeskem úlomky v podobě ostrých šavlí. Také jsem zaznamenal zkrystalizované části plastových oken na jižní straně domu asi po 5 letech instalace. Vlivem odlesků světla mezi budovami se může na povrchu okna ustavit teplota až 80 stupňů. Krystalizace je sice pomalá, ale trvalá po vzniku zárodků nové fáze. Naštěstí pěnový polystyren vydrží dlouho, neusadí-li se v něm hnízdo hlodavců. Polyuretanová pěna na těsnění oken po obvodu vlivem UV záření žloutne a rozpadá se asi po roce, jestliže se nezakryje omítkou. Pak tam vznikne tepelný most.

Ani dřevěná okna nemusí být vhodná, neužije-li se vystárlé dřevo. Viděl jsem, jak v horkém létě ronilo smůlu, okna se slepila a nešla otevřít. Poměrně složitý kovový mechanismus se deformoval pokusy s ním pohnout.

Významné je zhoršení čistoty ovzduší uvnitř domu, který je utěsněn až 10x více než starší objekty, jestliže se opomene odvětrání. Nejde o neznámý problém, ve výškových budovách se zřizuje obvykle centrální klimatizace s čističkou vzduchu, okna se neotvírají vůbec. U malých objektů opomenutí větrání může vyústit v nekončící boj s plísní, který jsem zažil v hotýlku v Jeseníkách. Hosté se po celodenním lyžování vraceli s navlhlým oblečením. Protože se málo větralo, kolem oken se následkem vlhkosti usadila plíseň a našel jsem ji tam i po roce. Takže místo pocitu osvěžení se po návratu z dovolené bude rekreant potýkat s katarem průdušek. Zasvěcené informace o stavu ovzduší v budovách se najdou v odborných publikacích o sanaci vlhkých domů (M.Balík a kol.: Odvlhčování staveb). Zateplit, a tedy utěsnit, dům s vlhkými sklepy, popřípadě s výskytem radonu v podloží, může sice uspořit teplo, ale také značně znepříjemnit život obyvatel respiračními chorobami, zejména pro seniory astmatiky a kardiaky se stává osudovým.

Z obrázku v článku o památkách je zřejmé, jak by asi neměla vypadat výměna oken při zateplování. Vlastně se jeví jako zbytečná, finance se mohly využít jinak. Například k opravě dveří do zahrady, které byly v zimě utěsněny novinami a koberečkem (viz obrázek). Nejsem proti zateplování. Nemám ale rád kampaně typu biopaliv, fotovoltaiky, větrníků aj. Jistěže je nutné hledat úspory, ale s kritickým přístupem.

---

reklama

---