Eva Hodek: Otevřený dopis primátorovi hl. města Prahy ve věci solení chodníků
26.1.2012
Vážený pane primátore,
velmi znepokojeni jsme zaznamenali změnu vyhlášky č. 39/1997 Sb. hlavního města Prahy O schůdnosti místních komunikací, která by měla platit od 1. 2. 2012. Nová úprava v nás vyvolává obavy nejen o zdraví a životy zvířat (domácích i volně žijících), ale i o stav životního prostředí a staveb v Praze.
Domníváme se, že dosavadní úprava byla zcela optimální a ani ta občasnému prosolení chodníků nezabránila.
Bohužel jsme nebyli seznámeni s možností veřejného projednávání této vyhlášky, jinak bychom jistě zareagovali.
Problém kluzkých chodníků není ve vyhlášce zakazující solení chodníků, ale v absenci jakéhokoli úklidu během zimy. Město dle vlastní vyhlášky a usnesení (nařízení) rady o zimním úklidu komunikací neuklízí skoro polovinu chodníků. Ostatní se bude solit se všemi důsledky pro psí tlapky, boty Pražanů a škody na prosolených základech budov.
Praze by prospěl spíše postupný plán opuštění solení, jakožto chemicky nevhodného způsobu ošetření komunikací, a jeho náhrada mechanickými způsoby úklidu, jak je již běžné ve většině evropských velkoměst.
Znovu bychom rádi přehledně uvedli argumenty, které již byly předloženy proti používání chemického posypu v městské zástavbě.
Proč by se tedy chodníky neměly solit:
- Na rozdíl od vlastní vozovky nejsou odkanalizované, sůl tedy stéká do základů budov, do trávníků a ke kořenům rostlin, do spodních vod.
- Sůl poškozuje tlapky psů a jiných domácích zvířat. Psi se již tak pohybují po nepřirozeně tvrdém povrchu (asfalt, beton), kde utrpí drobné rány a oděrky. Do nich následně vniká sůl a způsobuje záněty a bolest. Rozměr bolesti výborně ukazuje rčení "přisypat do rány sůl“.
- Slanou vodu pijí i divocí živočichové, hlavně ptactvo, které má jinak omezený přístup k nezamrzlé vodě. Zpěvní ptáci v zimě po požití slané vody uhynou.
- Sůl poškozuje karosérie automobilů, ničí řetězy a převodová zařízení kol a motocyklů, způsobuje škody na obuvi (slaná mapa po zimní vycházce).
- Sůl prosakuje do základů budov a poškozuje jak ocelovou konstrukci, tak beton. Sodík zde nahrazuje jiné ionty a způsobuje rozpojení křemenné matrice a korozi betonu. U omítek a zdiva způsobuje hydroskopická sůl jejich vlhnutí a postupnou erozi i mechanické poškození při mrazech (v extrémním případě pukání vlhkého opakovaně mrznoucího a ohřívajícího se zdiva).
- V zeleni působí sůl několikerou škodu. Předně vytváří osmoticky nevýhodné prostředí, kdy rostliny mají problémy s přísunem vody, protože vysoká koncentrace iontů sodíku a chloru v půdě vytváří osmotický gradient jdoucí proti snaze rostliny natáhnout z půdy vodu. Rostlina tak usýchá i ve vlhkém prostředí.
- Ionty sodíku vytěsňují kalcium, magnesium a draslík, stejně jako stopové prvky (Cu, Zn, Co). Rostlina tak přichází o živiny a chřadne.
- Půda se působením soli a absencí správných přírodních pochodů sléhává a její schopnost absorbovat vodu při průtržích klesá a přispívá tak k rychlejšímu odtoku vody, v extrému k záplavám.
- Sůl poškozuje symbiotické mikroorganizmy u kořenů rostlin a způsobuje další oslabení dřeviny, v prosolených trávnících se začnou objevovat skvrny a trávník upadá.
- Poškození solí je pozorovatelné i několik metrů od komunikace, při nesprávné aplikaci (např. velké krystaly soli aplikované z rychle jedoucího sypače) a nedodržování technologické kázně dochází k permanentnímu zasolení až na vzdálenost 20 metrů od komunikace.
- Solení znečišťuje vodu a v případě průsaku do studní může způsobit i vážné poškození ledvin. Ke znečištění vody může dojít například při pravidelných splaších z komunikací nebo při průsacích z meziskladů soli.
Tyto důvody již dříve prezentovala Strana zelených, konkrétně pan Petr Štěpánek, předseda krajské organizace a zastupitel MČ Praha 4 za SZ.
Použití posypové soli k ošetření chodníků jednoznačně nedoporučuje nejen Nadace na ochranu zvířat, ale také například Česká společnost ornitologická. Dle přiloženého stanoviska ze dne 25. 1. 2012 existují zdokumentované případy, kdy je posypová sůl jedem, který při náhodném pozření může být pro drobné ptáky smrtelný.
Solení chodníků dále nedoporučuje Státní veterinární správa ČR, která ve svém vyjádření uvádí:
„Z hlediska veterinárního, tj. zdraví zvířat a jejich pohody zejména, lze souhlasit s aktivitami, které kritizují solení komunikací ve městě, ale i mimo město. Z pohledu Státní veterinární správy lze považovat zimní solení komunikací (chodníků a silnic) za velmi diskutabilní a opravdu nevhodné a zvířatům i životnímu prostředí škodící.“ Její stanovisko je také v příloze.
reklama
velmi znepokojeni jsme zaznamenali změnu vyhlášky č. 39/1997 Sb. hlavního města Prahy O schůdnosti místních komunikací, která by měla platit od 1. 2. 2012. Nová úprava v nás vyvolává obavy nejen o zdraví a životy zvířat (domácích i volně žijících), ale i o stav životního prostředí a staveb v Praze.
Domníváme se, že dosavadní úprava byla zcela optimální a ani ta občasnému prosolení chodníků nezabránila.
Bohužel jsme nebyli seznámeni s možností veřejného projednávání této vyhlášky, jinak bychom jistě zareagovali.
Problém kluzkých chodníků není ve vyhlášce zakazující solení chodníků, ale v absenci jakéhokoli úklidu během zimy. Město dle vlastní vyhlášky a usnesení (nařízení) rady o zimním úklidu komunikací neuklízí skoro polovinu chodníků. Ostatní se bude solit se všemi důsledky pro psí tlapky, boty Pražanů a škody na prosolených základech budov.
Praze by prospěl spíše postupný plán opuštění solení, jakožto chemicky nevhodného způsobu ošetření komunikací, a jeho náhrada mechanickými způsoby úklidu, jak je již běžné ve většině evropských velkoměst.
Znovu bychom rádi přehledně uvedli argumenty, které již byly předloženy proti používání chemického posypu v městské zástavbě.
Proč by se tedy chodníky neměly solit:
- Na rozdíl od vlastní vozovky nejsou odkanalizované, sůl tedy stéká do základů budov, do trávníků a ke kořenům rostlin, do spodních vod.
- Sůl poškozuje tlapky psů a jiných domácích zvířat. Psi se již tak pohybují po nepřirozeně tvrdém povrchu (asfalt, beton), kde utrpí drobné rány a oděrky. Do nich následně vniká sůl a způsobuje záněty a bolest. Rozměr bolesti výborně ukazuje rčení "přisypat do rány sůl“.
- Slanou vodu pijí i divocí živočichové, hlavně ptactvo, které má jinak omezený přístup k nezamrzlé vodě. Zpěvní ptáci v zimě po požití slané vody uhynou.
- Sůl poškozuje karosérie automobilů, ničí řetězy a převodová zařízení kol a motocyklů, způsobuje škody na obuvi (slaná mapa po zimní vycházce).
- Sůl prosakuje do základů budov a poškozuje jak ocelovou konstrukci, tak beton. Sodík zde nahrazuje jiné ionty a způsobuje rozpojení křemenné matrice a korozi betonu. U omítek a zdiva způsobuje hydroskopická sůl jejich vlhnutí a postupnou erozi i mechanické poškození při mrazech (v extrémním případě pukání vlhkého opakovaně mrznoucího a ohřívajícího se zdiva).
- V zeleni působí sůl několikerou škodu. Předně vytváří osmoticky nevýhodné prostředí, kdy rostliny mají problémy s přísunem vody, protože vysoká koncentrace iontů sodíku a chloru v půdě vytváří osmotický gradient jdoucí proti snaze rostliny natáhnout z půdy vodu. Rostlina tak usýchá i ve vlhkém prostředí.
- Ionty sodíku vytěsňují kalcium, magnesium a draslík, stejně jako stopové prvky (Cu, Zn, Co). Rostlina tak přichází o živiny a chřadne.
- Půda se působením soli a absencí správných přírodních pochodů sléhává a její schopnost absorbovat vodu při průtržích klesá a přispívá tak k rychlejšímu odtoku vody, v extrému k záplavám.
- Sůl poškozuje symbiotické mikroorganizmy u kořenů rostlin a způsobuje další oslabení dřeviny, v prosolených trávnících se začnou objevovat skvrny a trávník upadá.
- Poškození solí je pozorovatelné i několik metrů od komunikace, při nesprávné aplikaci (např. velké krystaly soli aplikované z rychle jedoucího sypače) a nedodržování technologické kázně dochází k permanentnímu zasolení až na vzdálenost 20 metrů od komunikace.
- Solení znečišťuje vodu a v případě průsaku do studní může způsobit i vážné poškození ledvin. Ke znečištění vody může dojít například při pravidelných splaších z komunikací nebo při průsacích z meziskladů soli.
Tyto důvody již dříve prezentovala Strana zelených, konkrétně pan Petr Štěpánek, předseda krajské organizace a zastupitel MČ Praha 4 za SZ.
Použití posypové soli k ošetření chodníků jednoznačně nedoporučuje nejen Nadace na ochranu zvířat, ale také například Česká společnost ornitologická. Dle přiloženého stanoviska ze dne 25. 1. 2012 existují zdokumentované případy, kdy je posypová sůl jedem, který při náhodném pozření může být pro drobné ptáky smrtelný.
Solení chodníků dále nedoporučuje Státní veterinární správa ČR, která ve svém vyjádření uvádí:
„Z hlediska veterinárního, tj. zdraví zvířat a jejich pohody zejména, lze souhlasit s aktivitami, které kritizují solení komunikací ve městě, ale i mimo město. Z pohledu Státní veterinární správy lze považovat zimní solení komunikací (chodníků a silnic) za velmi diskutabilní a opravdu nevhodné a zvířatům i životnímu prostředí škodící.“ Její stanovisko je také v příloze.
reklama
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
