Nick Nuttall: Během jednoho roku nelze určit budoucnost života na Zemi
Nicméně, i když rok 2010 začal neúspěšně změnil se v jeden z mimořádných okamžiků a možná - při zpětném pohledu do historie – se ukáže jako moment, kdy se národy opět zavázaly k ochraně biodiverzity a to s větším odhodláním postavit se této výzvě.
Již několik let volají vědci, vlády zemí i nevládní organizace po vzniku „IPCC pro přírodu“, vědeckého panelu, který by překlenul propast mezi stále vyšší úrovní výzkumu a heldáním politické odpovědi. UNEP (Program OSN pro životní prostředí) spolu se Světovou meteorologickou organizací, vytvořením Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) koncem osmdesátých let dosáhl podobného mostu mezi klimatology a politiky.
IPCC se opravdu ukázala být katalyzátorem pro takové nástroje jako je Rámcová úmluva OSN o změně klimatu a Kjótský protokol - první smlouva o snižování emisí - paralelně se vznikem různých klimatických fondů a mechanismů zaměřených proti globálnímu oteplování a rychlejší adaptaci na změny klimatu. Podle zastánců vzniku podobné organizace zaměřené na biodiverzitu je stejně tak potřeba definovat odpovědnost za ztrátu biodiverzity a ekosystémů mezi jednotlivými národy.
Zhruba po dvou letech jednání, vyjednaných s pomocí UNEPu, bylo v červnu 2010 v jihokorejském Pusanu přijato historické rozhodnutí. Zástupci států dali zelenou vytvoření Mezivládní vědecko-politické platformě pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES - Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services), která byla schválen Valným shromážděním OSN.
Druhá výzva pro rok 2010 bylo posílení smlouvy z roku 1992 - Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD), jejíž sekretariát spravuje UNEP. CBD má tři pilíře – ochranu biodiverzity, udržitelné využívání a přístup a sdílení prospěchu z genetických zdrojů. Posledně zmiňovaný pilíř ale od počátku existence Úmluvy reálně nevznikl.
Pokud minulé století bylo průmyslovým věkem, bude 21. století věkem biologie založeným na genetice života, která v sobě skrývá budoucí generace léčiv i nových hospodářských plodin, udržitelnějších výrobků a dalších možností využití.
Na zasedání CBD v japonské Nagoji vlády nakonec souhlasily, že vytvoří mezinárodní režim pro přístup a sdílení prospěchu z genetických zdrojů. Ty by měly přinést normy a standardy, zkrátka základní pravidla o tom, jak nakládat se zisky z genetických zdrojů. Například ze zisku z nového léku na rakovinu založeném na rostlinách nebo jiných živých organismech, by měli dostat podíl obyvatelé země, odkud genetický materiál pochází.
To by mělo převést významnou část finančních prostředků ze bohatého Severu na Jih, které pomohou v boji s chudobou. To je součástí snahy najít chybějící část celkové odpovědnosti za ztrátu biologické rozmanitosti: zejména tu ekonomickou. V minulosti byla skutečná hodnota a ekonomický význam přírody nebo na přírodě založeném majetku, ve světovém měřítku v řádu násobků bilionů dolarů, zcela neviditelná na národních a globálních účtech. To se ale v roce 2010 změnilo, částečně v důsledku iniciativy „Ekonomie ekosystémů a biodiverzity“, kterou dali dohromady ministři životního prostření zemí G8 a rozvojových zemí.
Na zasedání v Nagoji také zveřejnila svou souhrnnou zprávu o Iniciativě pro zelenou ekonomiku vědeckého a ekonomického panelu TEEB - The Economics of Ecosystems and Biodiversity
Ten například zjistil, že:
Opylovači poskytují přírodě několik miliard dolarů. Pro rok 2005 byla celková ekonomická hodnota opylování rostlin hmyzem odhadována na 153 miliard eur. To představuje 9,5 % hodnoty světové produkce potravin.
30 miliard dolarů - 172 miliard dolarů představuje roční hodnotu blahobytu poskytovanou korálovými útesy. I když pokrývají pouze 1,2 % světového kontinentu, jsou korálové útesy domovem pro přibližně 1 - 3 miliony druhů, včetně více než čtvrtiny všech mořských druhů ryb. Asi 30 miliónů lidí žijících na pobřežích a ostrovech jsou zcela závislé na ekosystémových službách korálových útesů. Útesy poskytují primární prostředky k obživě – jak přímo potraviny, tak možnosti příjmu na živobytí. Odhady hodnot dávek poskytovaných korálovými útesy se pohybují od 30 miliard do 172 miliard amerických dolarů ročně .
V australské Canbeře zasadili 400 000 stromů k regulaci mikroklimatu, snížení znečištění a celkově zlepšení kvality ovzduší ve městech. Stejně tak stromy snížily náklady na energii na klimatizaci a také na zachycování uhlíku. Město očekává zisk do výše 20 – 67 000 000 USD za období 2008-2012. Jde o částku za úspory a také hodnoty vytvořené pro město.
6,5 miliardy dolarů, představuje částka uspořená v New Yorku. Obec peníze raději než do čistírny vod investovala do zachování přirozených služeb čištění vody v povodí Catskills (1 - 1,5 miliardy USD). Umělé čištění vody by přišlo na 6-8 miliard dolarů plus 300 až 500 milionů ročně na provozní náklady. (Perrot-Maitre a Davis 2001).
Výsledkem obnovy 70 hektarů degradovaných lesů je 50 milionářů (v rupiích) v Hiware Bazaar v Indii. Lepší kvalita zdejších lesů dvojnásobně zvýšila počet aktivních studní v okolí, produkci trávy a také celkové příjmy ze zemědělství díky posílení místních ekosystémových služeb.
Právě iniciativy jako je TEEB ukazují, že je možné pokusit se vyjádřit hodnotu služeb poskytovaných přírodou. Díky tomu vzniká zájem o obnovující a rekonstrukční projekty, jako například lesní komplex Mau v Keni. Skutečné odhady oceňují služby v Mau na částku kolem 1,5 miliardy dolarů ročně pro ekonomiku státu i regionu, od zásobování vodou k pití po vodu na výrobu elektřiny ve vodních elektrárnách až po vlhko potřebné pro pěstovaní čaje nebo ochranu klimatu. V Nagoji některé země jako Brazílie a Indie oznámily, že chtějí oceňování ekosystémových služeb podobné modelu TEEB přenést z globální koncepce na úroveň národních ekonomik.
Mezitím se Světová banka ve spolupráci s UNEP a ostatními také zapojuje do iniciativy zeleného účetnictví, které by měly pomoci několika rozvojovým zemí, včetně Kolumbie a Mexika, zahrnout do jejich národního účetnictví také ekonomii přírody. Zároveň vlády oznámily, že nový strategický plán, včetně čerstvých cílů pro řešení úbytku biologické rozmanitosti, musí být splněn do roku 2020.
Například vládní dohody na zvýšení ochrany, politici chtějí rozšířit chráněné oblasti a národní parky až na 17 procent zemského povrchu (dnes přibližně 12,5 procenta) a chráněných mořských oblastí na 10 procent (nyní 1 procento). Ostatní prvky plánu počítají se zlepšením stavu ohrožených druhů tak, aby byly do roku 2020 zachráněny všechny druhy ohrožené vyhynutím. Takže zatímco rok 2010 začal s obavami, nakonec možná skončil mnohem pozitivněji, než si mnozí mohli představit.
Není možné během jednoho roku určit budoucnost života na Zemi, ale možná že rok 2010 bude v historii zapsán jako zlom, kdy lidstvo začalo opravdu oceňovat bohatství a hojnost přírodního světa, a také začalo na základě těchto znalostí jednat.
Bylo by špatné, kdyby se příroda smrskla jen na dolary a centy, rupie, šilinky, juany nebo libry a pence. Ale bez ekonomické argumentace se například vliv kvality lesů na dostatek pitné vody bude i nadále brát jen jako vedlejší efekt, zatímco hlavním zůstane potřeba dřeva jako stavebního materiálu a s tím spojené neudržitelné kácení.
Jak Achim Steiner, náměstek generálního tajemníka OSN a výkonný ředitel UNEP v Nagoji prohlásil: „V minulosti brali ekonomické plány a s nimi i ministři financí či obchodu v potaz pouze tradiční odvětví, jako je výroba a těžba, maloobchod, stavebnictví nebo výroba energie. TEEB ukazuje světu, že statky a služby poskytované přírodou jsou stejně důležité, ne-li důležitější, pro bohatství národů, včetně těch chudých. A budou čím dál tím víc, protože žijeme na planetě omezených zdrojů a do roku 2050 vzroste počet obyvatel na devět miliard lidí ".
reklama
Kdo uzdraví naše lesy a pole? Chytří hospodáři
Zákon o obnově přírody přežil klíčové hlasování ve výboru europarlamentu a je krok od schválení
Vědci hledají způsoby, jak v zemědělství vázat uhlík v půdě a snížit emise