Connie Hedegaardová: Dohoda z Cancúnu – vítězství pro Evropu

Přestože je aktuálním tématem studená zima, existují dobré důvody k tomu, abychom se na okamžik zamysleli nad globálním oteplováním a nedávnou konferencí o klimatu, která se konala v Cancúnu. Teď, když se v Evropě třeseme zimou, se může zdát neskutečné, že rok 2010 byl jedním z nejteplejších zaznamenaných let. Katastrofy související s počasím – od požárů v Rusku po záplavy v Pákistánu a Venezuele – jsou předzvěstí budoucích událostí, které nastanou, pokud se nevypořádáme s problémem změny klimatu. Proto je dost možné, že balík rozhodnutí, jenž je výsledkem konference v Cancúnu, je letos nejvýznamnějším vánočním dárkem.
Jaký je tento balík? Dost velký. A my Evropané můžeme být hrdí, že jsme k jeho obsahu významně přispěli. Klíčové body dohody uzavřené v Cancúnu vycházejí z výsledků, kterých jsme minulý rok dosáhli v Kodani. Patří sem cíl ohledně oteplení nejvýše o 2 ºC a závazky ke snížení emisí, jež jednotlivé země přijaly při přípravě kodaňské konference. Je zde také závazek vyspělých zemí poskytnout finance rozvojovým zemím – 30 miliard dolarů v krátkodobém horizontu (2010–2012) a 100 miliard dolarů ročně do roku 2020. A patří sem také pravidla týkající se transparentnosti – to, jak země měří a vykazují své emise. Tento poslední bod se může zdát spíše technický, ale ve skutečnosti má výrazně politickou povahu, protože uvedená pravidla jsou klíčem k tomu, aby každá země splnila své sliby. Potřebujeme je také k tomu, abychom mohli posoudit dopad klimatických projektů v rozvojových zemích, které jsou financovány z peněz evropských daňových poplatníků.

V Cancúnu se všechny země – s výjimkou Bolívie – připojily k dohodě z Kodaně. Cancúnská konference však také přijala nová opatření. Vedle zpřísněných pravidel ohledně transparentnosti dohoda obsahuje podrobná rozhodnutí pro lepší technologickou spolupráci mezi zeměmi Severu a Jihu, dohodu o přizpůsobení se změně klimatu v rozvojových zemích a mechanismus pro zvrácení trendu odlesňování v tropech. Jedná se o podstatná rozhodnutí, která povedou ke konkrétním činnostem – a o rozhodnutí se zřetelnou evropskou stopou. Například švédský ministr životního prostředí Andreas Carlgren a jeho kolega z Grenady byli určeni, aby doladili znění obecné sdílené vize dohody. Španělská ministryně Teresa Ribera spolu s alžírskou delegací vyjednala kompromis v oblasti přizpůsobení. Chris Huhne, britský ministr pro energetiku a změnu klimatu, spolupracující s delegací Brazílie, byl požádán, aby se ujal citlivé otázky budoucnosti Kjótského protokolu a našel způsob, jak v nové dohodě zakotvit kodaňské závazky v oblasti snižování emisí. A nově jmenovaná francouzská ministryně životního prostředí vedla konzultace o technologiích.

Jinými slovy: Evropa hrála v politické fázi vyjednávání klíčovou roli. Také na technické a strategické úrovni jsme se snažili posunout věci kupředu – soustavně jsme jednání zásobovali analýzami a návrhy znění jednotlivých částí dohody. Nemusíte se spoléhat jen na má slova. Na setkání s delegací EU konaném poslední den jednání mexická ministryně zahraničí Patricia Espinosa výslovně uvedla, že bez konstruktivního příspěvku Evropy by nebylo možné proces úspěšně obnovit.

Zásadní příčinou toho, že Evropa byla schopna ovlivnit výslednou podobu dohody a přispět ke zvýšení jejích ambicí, je fakt, že jsme v Cancúnu dokázali konstruktivně spolupracovat a jasně a koordinovaně komunikovat. Dlouhodobě se tvrdí, že Evropa musí mluvit jedním hlasem, ale jen jeden hlas existovat nemůže. Místo toho bychom se měli společně rozhodovat o tom, co chceme světu sdělit, a poté to jasně a jednotně vyjadřovat. Přesně to jsme provedli v Cancúnu a přesně to bychom měli dělat v budoucnosti, abychom zajistili, že názory Evropy budou mít vliv odpovídající největší světové ekonomice.

Cancún nevyřešil všechno. Závazky ke snížení emisí nestačí k tomu, aby se zvýšení teploty udrželo pod hodnotou dvou stupňů Celsia. Existují i další nevyřešené otázky, například právní forma dohody a způsob zajištění dlouhodobého financování. Tato konference však dokázala, že z mnohostranného vyjednávacího procesu mohou vzejít výsledky. Bez dohody by procesu OSN hrozilo bezprostřední nebezpečí. Politici a veřejnost by v tento proces dost možná ztratili důvěru a zavrhli by jej – aniž by za něj existovala jakákoli náhrada.

Nyní máme dohodu. Před námi je však stále mnoho práce. Jednak na mezinárodní úrovni, kde musíme dořešit zbývající otázky, jednak na domácí úrovni, kde musíme splnit to, co je předmětem rozhodnutí. V Evropě na tom již pracujeme. Příští rok předložíme plán, jak do roku 2050 vytvořit inteligentní a inovativní nízkouhlíkovou ekonomiku. Děláme to pro životní prostředí, ale také pro konkurenceschopnost a energetickou bezpečnost. Je samozřejmou skutečností, že ve světě, v němž je stále více lidí a stále méně fosilních zdrojů energie, vyhraje ten, kdo bude nezávislý na kolísajících cenách ropy a kdo bude schopen zajistit energeticky efektivní a inovativní řešení.

Pokud je nějaký úkol, na jehož řešení by si naše Evropská unie měla najít čas, je to kolektivní úkol zajištění energetické bezpečnosti, hospodářského růstu a zachování klimatu. Samotná podstata našeho společenství spočívá ve společném řešení problémů, se kterými si nemohou poradit členské státy jednotlivě. Proto bylo tak povzbuzující, že Evropa v Cancúnu jednala konstruktivně a koordinovaně, a proto je dohoda z Cancúnu vítězstvím. Nejen pro obratné mexické předsednictví a pro mnohostranný proces, ale bezpochyby i pro Evropu.

---

reklama

---