Moderní technika odhalila letitou záhadu tygřího zbarvení

Na první pohled nápadné zbarvení tygra zaujalo již antické přírodovědce, kteří tyto šelmy znali ze zápasů v cirku. Podle vžitých názorů funguje zdánlivě dobře viditelné pruhování v husté vegetaci, navíc plné stínů, jako dokonalé maskování. Základní zbarvení a tmavé pruhy na srsti tygra ussurijského (P. t. altaica) podle pozorování v terénu při rychlejším pohybu zvířete i v otevřené krajině splývají a vytvářejí dojem hnědavě šedé hmoty do značné míry se ztrácející v okolním prostředí: silueta šelmy se tak pro případné pozorovatele zcela rozostří. Obdobné rozčlenění obrysů těla do okolí označujeme jako disruptivní zbarvení neboli somatolýzu. Jiní badatelé zase tvrdí, že tygří zbarvení má přesně opačnou, a to vnitrodruhovou funkci: upozorňuje určitého příslušníka druhu na to, že se ocitl v teritoriu jiného. Tygři na rozdíl od lvů nevytvářejí smečky, ale většinu roku žijí samotářsky.

Také v případě otázky, proč jsou tygři zbarveni oranžově, se dlouhou dobu mělo za to, že se opět jedná o krycí účel: šelmy bývají v přírodě méně nápadné, hlavně proti pozadí vytvářeném lesem se stromy se zeleným listovím. Oponenti naopak namítali, že známá kočkovitá šelma musí být oranžovou barvou dobře rozpoznatelná i v zeleném prostředí.

Odlišný vhled na oranžovou barvu tygří srsti ověřil nedávno se svými spolupracovníky John G. Fennell působící na Bristolské univerzitě (J. R. Soc. Interface, 16, 20190183, 2019). Pomocí počítačového algoritmu vědci simulovali, jak tygra vizuálně vnímá jeho nejčastější kořist.

Jelenovití, prasata a další kopytníci bývají dichromatičtí: v oku mají dva typy čípků lišících se barevnými pigmenty a citlivostí k vlnovým délkám, které určují jednotlivé barvy, takže odlišují modrou a zelenou barvu. Červená se jim – stejně jako barvoslepým lidem – jeví jako zelená. Silueta tygra jim proto se zeleným okolím dokonale splývá. Naproti tomu, protože lidé jsou trichromatičtí a dokážou přesně rozeznat oranžovou od zelené, vidíme oranžového tygra naprosto jasně. Nesmíme zapomenout, že tmavé pruhy rozčleňují tygří siluetu bez ohledu na to, zda se na něj dívá savec s dichromatickým. nebo trichromatickým viděním.

Biochemici a fyziologové potvrdili, že oranžové zbarvení tygří srsti vytváří červeno- až žlutohnědá makromolekulární látka (polymer) feomelanin, u lidí zodpovědná za zrzavé vlasy a pihy. Nebylo by ale pro tygry vhodnější rovnou zelené zbarvení? Autoři docházejí k závěru, že nikoli. Muselo by totiž dojít k výrazným změnám v jejich metabolismu. Ostatně, zelená barva se nevyvinula u žádného savce. I zelené zbarvení neotropických lenochodů způsobují symbiotické řasy, takže u zvířat chovaných v lidské péči scházejí. Proč u jelenovitých nevznikla schopnost rozeznávat světlo s delší vlnovou délkou, ale zatím nevíme.

Připomeňme, že dichromatičtí bývají kupř. vlci, kojoti, lišky, psi nebo kočky, zatímco červená barva neunikne pozornosti primátů a překvapivě ani vačnatců. Ryby a ptáci využívají pro vidění dokonce pigmenty čtyři.

---

reklama

---