https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/stiny-nad-islandem-tohle-nebude-model-k-inspiraci
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Stíny nad Islandem: tohle nebude model k inspiraci

16.10.2019 01:00 | PRAHA (Ekolist.cz)
Ovoce a zelenina vypěstované ve vyhřívaných sklenících jsou pro místní také skoro zadarmo, stejně jako mořské ryby nebo všudypřítomné skopové. I tak nás překvapí, že jeden průměrný Islanďan ročně vyhodí do odpadkového kontejneru 39 kilogramů nezpracovaných potravin s prošlou záruční lhůtou a 23 kilogramů potravin ještě konzumovatelných. / Ilustrační foto
Ovoce a zelenina vypěstované ve vyhřívaných sklenících jsou pro místní také skoro zadarmo, stejně jako mořské ryby nebo všudypřítomné skopové. I tak nás překvapí, že jeden průměrný Islanďan ročně vyhodí do odpadkového kontejneru 39 kilogramů nezpracovaných potravin s prošlou záruční lhůtou a 23 kilogramů potravin ještě konzumovatelných. / Ilustrační foto
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Island nás z hlediska moderních forem energetiky nepřestane fascinovat pokročilým systémem využívání geotermálních zdrojů; na úrovni legislativy ochrany životního prostředí propracovanou koncepcí konzervace území a do značné míry pokrokovým pojetím udržitelné turistiky. Na pozadí této environmentální chvály se ale odehrává jiný, ne tolik pozitivní příběh. Island selhává v oblasti energetické efektivity, celkové udržitelnosti zásobování i v pojetí odpadového hospodářství a hřeší na svou dobrou reputaci, kde jen může.
 

Při pohledu na malé venkovské domečky obyvatel Islandu se srdce rozjásá nad jejich evidentní nenáročností. S rozměry obytných částí rodinných farem od 35-65 metrů čtverečních nám dávají názornou lekci ve skromnosti. Jenže pokud se budete kochat ještě chvíli, povšimnete si na jejich domech prakticky nulové izolace. Fasáda z vlnitého plechu pokrývá nezateplené dřevo stěn interiéru, okna jsou jednořadá a netěsnící, pod dveřmi profukuje.

I když to vypadá poněkud otužile, uvnitř domácností panuje příjemné teplo. Což je víc než jen trochu nehospodárné. Islanďané ale mají své teplo díky geotermálním zdrojům prakticky zadarmo, a tak s ním nepotřebují šetřit jako my, kdo řešíme dobrou třetinu výdajů na domácnost ve formě poplatků za vytápění či ohřev vody. A tenhle přístup „je to zadarmo a proto si toho nemusíme vážit“ se vine mnoha aspekty ostrovního života.

Pohled do ostrovního odpadkového koše

Ovoce a zelenina vypěstované ve vyhřívaných sklenících jsou pro místní také skoro zadarmo, stejně jako mořské ryby nebo všudypřítomné skopové. I tak nás překvapí, že jeden průměrný Islanďan ročně vyhodí do odpadkového kontejneru 39 kilogramů nezpracovaných potravin s prošlou záruční lhůtou a 23 kilogramů potravin ještě konzumovatelných. Za výraznou regionální odchylku můžeme považovat to, že v koši tu na jednotlivce skončí 199 kilogramů (tedy spíše litrů) prošlých nápojů. Mléka a džusů. Náš pevninský průměr na stát přitom činí kolem 15 kilogramů.

A poněkud překvapivá je i ostrovní spotřeba kuchyňských tuků a olejů. Na osobu kolem 22 kilogramů ročně. Samostatnou dimenzí problému s plýtváním potravinami jsou pak zdejší restaurace, které za rok vyprodukují 40 000 tun kuchyňského odpadu. Na téhle bilanci ale nemá tak velký podíl zdejších 350 000 obyvatel, jako spíše turisté.

To, co se tu celoročně odehrává mezi místními supermarkety, ledničkami a odpadkovými koši pak poněkud shazuje onu „zelenou bilanci“ celého Islandu. Turista, ohromený krásou zdejší přírody, si toho většinou nevšimne. O svých odpadech totiž Islanďané většinou nehovoří. Nemají se totiž čím chlubit. I když disponují propracovaným systémem třídění a sběru komunálních odpadů, každá ze 74 zdejších „obcí“ může s odpadem nakládat individuálně.

V praxi to mimo jiné může znamenat i komunální skládky, na kterých je odpad ukládán a poté samostatně volně pálen. Zlepšení tu jsou. Mezi lety 1995-2008 poklesla míra ukládání odpadů na skládkách z 80 % na 36 % a zastoupení kompostování bioodpadů se zvýšilo z 13 na 61 %. K dokonalosti to ale má pořád hodně daleko. Stačí se podívat přes oceán do Norska, kde v podobných klimatických a demografických podmínkách skládkují 0,7 % komunálního odpadu.

Odpad se třídí, ale skládkuje nebo vyváží

Island je v řadě spotřebních produktů do extrému závislý na dovozu, což jeho uhlíkovou stopu dále zvyšuje. A prohlubuje ji dále vyvážení separovaných odpadů k recyklaci přes oceán, protože vlastních kapacit ke zpracování má pomálu. Papír ze sběrných kontejnerů tak míří 2000 kilometrů do Holandska, plasty a kovy 1900 kilometrů do Švédska. Sklo, které jako druhotná surovina s nízkou výkupní hodnotu, prozatím nemá dostatečný potenciál pro recyklaci, zatím zůstává na skládkách. Mimochodem odpadů na zdejších skládkách rapidně přibývá. V roce 1995 země vyprodukovala 390 000 tun odpadů, v roce 2008 (bez nárůstu počtu obyvatel) už 720 000 tun.

Z hlediska uhlíkových emisí v přepočtu na osobu se Island pohybuje kolem 17 tun na osobu, zatímco průměr v zemích EU je pod 7,3. Masivní důraz je tu kladen na osobní automobilovou přepravu, systémy hromadné přepravy osob jsou do krajnosti nedostatečné. Island je možná zemí s velmi propracovanou ekologickou „obnovitelnou“ energetikou, ale při pohledu do tabulek vychází z celkového srovnání jako země s extrémně vysokou produkcí skleníkových plynů i odpadů. Když odhlédneme od obrázku, které nám prezentují cestovní kanceláře, Island prostě není ostrovem, který by nás mohl z hlediska hospodárnosti a udržitelnosti nějak pozitivně inspirovat.


reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (13)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jan Šimůnek

16.10.2019 05:38
Ten poslední odstavec mě dostal:
Jak chce autor organizovat veřejnou dopravu v zemi, kde je venkov spousta velmi malých vesnic a samot, navíc často na cestách, kde prostě nic jiného než terénní auto s náhonem na všechna kola (bez toho náhonu není šance projet přes většinu brodů) prostě neprojede? A do některých osídlených lokalit se většinu roku nedá dostat jinak, než letadlem.
Jinak, pochopitelně, větší městečka jsou propojena autobusy a Reykjavík má i nějakou MHD.

A ještě k tomu šetření: Ta geotermální energie se buď pustí "pánu bohu do oken", nebo se využije - je to odpad z výroby energie v geotermálních elektrárnách. Proto jsou taky v centru Reykjavíku vytápěné chodníky.

A to, jak autor počítal uhlíkovou stopu z geotermální energie, taky moc nechápu.
Odpovědět

16.10.2019 08:31 Reaguje na Jan Šimůnek
No tady je krásně vidět kam vede to "zelené šílenství," výsledkem je krásně "nalajnovaný" styl života, myšlení, no kdo se liší je hnedle vyvrhel i když jedná racionálně, normálně.
Odpovědět
ig

16.10.2019 10:50 Reaguje na Jan Šimůnek
On to tam dokonce i píše, "při pohledu do tabulek". Je fuk, že se něco řeší podle zdravého rozumu, když příručka pro úředníky tvrdí, že to má být jinak :-) Kdo ví, jestli tam autor vůbec někdy byl. To by si určitě všiml, že když jede hodinu po silnici č. 1 a nepotká jediné auto, že na to asi nelze použít kontinentální měřítka o intenzitě automobilové dopravy :-)
Odpovědět
ad

16.10.2019 12:17
děkuji za článek se zajímavými informacemi. Island má tedy co dohánět, stejně jako ČR. Recyklace a funkční oběhové hospodářství je nutnost https://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/economy/20151201STO05603/obehove-hospodarstvi-definice-vyznam-a-prinos
Odpovědět
ig

16.10.2019 13:11 Reaguje na
Zajímavý pohled. Mně naopak ze stejného článku vyplývá, že Island nemusí dohánět vůbec nic. Například na počet obyvatel je celý Island asi tak dvakrát lidnatější než městská část Praha 4 a ta také nemá vlastní spalovnu odpadků, ale vozí je jinam, protože se to pro tuhle velikost nevyplatí. Na Islandu navíc hraje roli vzdálenost. Vozit autem každý pytel odpadků by v měřítkách Islandu znamenalo nehorázně plýtvat palivy a to by teprve znamenalo produkci CO2, zbytečnou spotřebu paliva, zbytečnou existenci popelářských aut, ...
Odpovědět
VH

Vladimír Hošek

16.10.2019 13:26 Reaguje na
No myslím, že jste velmi nezkušený a možná i naivní. Zkuste se rodičů nebo dědy zeptat co znamenaly hesla např. "Závěry XXtého sjezdu strany splníme na 110%" nebo naše BSP splní plán na 120% nebo když komanči slibovali vybudování beztřídní společnosti. Na této úrovni je článek na který nás odkazujete, kam to vede nám komanči ukázali pěkným příkladem. Pokud se společnost nepoučí z chyb v minulosti je nucena si je prožít znovu!
Odpovědět
JV

Josef Volfík

18.10.2019 09:09 Reaguje na Vladimír Hošek
Jakmile čtu někde tu poslední větu, jsem ochoten vraždit. Nikdy žádná společnost nikde neprožívala znova minulé chyby. Je to jen tisíckrát opakovaná lež. Prožívala vždycky jen nové chyby.
Odpovědět
ig

20.10.2019 09:07 Reaguje na Josef Volfík
Děje se to znova a znova. Například bylo už mnohokrát prokázáno, že socialismus nefunguje, ale lidi si s ním stále dokola zahrávají. Nevím co je to za "novou" chybu :-)
Odpovědět
PE

Petr Ekolistješkvár

16.10.2019 17:41
Ten kdo tenhle článek psal absolutně nemá ponětí o islandském recyklačním programu ,veškeré fakta a data použita ve článku neodráží realitu a uvedený text není založen na pravdě.Vypadá to jako by autor článku strávil na Islandu na nejvýš dovolenou nebo určitý čas jako brigádník v hotelu na pozicích gastronomie nebo úklidu a směle si dovoluje hodnotit bez jakékoliv řádné analýzy islandské programy recyklace a boji proti drastickým klimatickým změnám žiji na Islandu řadu let a proto mě tento blábol donutil reagovat , ono kdyby autor měl jazykovou dovednost islandského jazyka tak možná těch blábolu by  bylo méně a článek by byl zaměřen na skutečné fakta a ne na bláboly z prstu vycucané ono když chce někdo publikovat články měl by udělat podrobnou datovou  analýzu z datových serveru dané země a daných společnosti týkající se dané problematiky , takovými články akorát váš deník spadá do kategorie bulvár
Odpovědět

Jan Šimůnek

18.10.2019 08:10 Reaguje na Petr Ekolistješkvár
Mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že na Islandu recyklují daleko šíleněji než třeba v Německu.
Odpovědět
JM

Josef Mozek

18.10.2019 20:16 Reaguje na Petr Ekolistješkvár
Co kdybyste, místo nesmyslných výpadů, napsal, jak to tedy, podle vás, na Islandu funguje, co je v článku nepradivého ?
Odpovědět
ph

pavel hašek

20.10.2019 12:44
Pane Petře Ekolistještváre, v příspěvku tvrdíte, že v zemi žijete řadu let a naznačujete, že máte jazykové dovednosti místních. Bylo by dobře místo erupcí Vašeho soukrmého vulkánu v podobě ohně a síry směrem k autorovi článku, kdybyste poučil čtenáře, kteří na Islandu nikdy nebyli, ani tam nikdy nepojedou, jak to tam tedy vlastně, doopravdy je. Nebo to je celé jinak??
fous
Odpovědět
MS

Michael Stanovský

23.10.2019 00:53
1. Tím, že mají na Islandu varchlaté izolace vlastně šetří životní prostředí. Na stavbě domu se ušetří stavební materiál a sklo - a teplo sice utíká, ale ono by utíkalo stejně, jenom ne z domu, ale ze země.
2. To že odvážejí třídění odpad loďmi pryč, je výhodné. Nemusí nic recyklovat, papír a plasty prodají a kdyby je lodě neodvážely pryč, jezdily by prázdné (ono se totiž skoro všechno musí na Island dovézt; vyvézt skoro nic). Lodě potom bývají zatíženy balastem nebo třeba sopečným "popelem" (dobré jako plnidlo do odlehčených betonů), případně tímto odpadem.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist