Nepřístupná Sibiř ztrácí svou mrazivost. Až z toho mrazí

Snímek Na tenkém ledě zavede diváka na Sibiř. Tam mu chladným popisem představí jevy, které hýbou tamním světem posledních pár desetiletí. Film se zaměřil na jedny z největších problémů, které se dějí za pomyslnými zavřenými ruskými dveřmi. Dokument během 51 minut ukazuje různé úhly pohledu na to, jak se Sibiř za posledních několik let proměnila. ,,Tající permafrost, to je zvuk klimatické změny,‘‘ uvádí vypravěč do příběhu. Rozmrzající permafrost vytváří zcela nový kráterovitý reliéf krajiny. Na povrch doslova vyplouvají organismy staré i více než 30 000 let, na které není připravena lidská společnost ani planeta. Objevují se nové skupiny starobylých virů, o jejichž dopadech víme zatím jen velmi málo. Další hrozbu představují obrovské podzemní zásoby metanu a oxidu uhličitého, nejvýznamnějších skleníkových plynů.

Druhá sekvence příběhů představuje situaci ve vesničce arktických nomádů. Bez bližšího povšimnutí veřejnosti je právě zde klimatická změna velice dobře vidět. Místní obyvatelé jen sotva stačí přihlížet, jak se jejich domovina proměňuje v nehostinný kraj. Pouť lidí za zajištěním potravy pro velká stáda sobů komplikuje změna teplot, kvůli které nejsou schopni překročit včas zamrzlé vodní toky. Vyhladovělí sobi i lidé jsou nuceni o měsíc posunout své cesty, aby mohli bezpečně překročit koryta.

Vyhladovělí ovšem nejsou jen sobi. Lední medvědi mají kvůli tání velkých ledových ploch zmenšené území pro lov. Ten jim znesnadňují i nové návyky ptáků, jejichž vejce si medvědi zvykli pojídat. Racci polární změnili polohu svých hnízd a medvědi nyní těžce hledají hnízda při zemi. Jejich novým stanovištěm se totiž staly střechy opuštěných lidských observatoří. Pro jejich nedosažitelnost se medvědi snaží objevit nové způsoby výživy. Zmatené a hladové šelmy se vydávají na dlouhou honbu za potravou, která je někdy přivede až do okolí měst. Kolemjdoucí se s medvědem v pozadí pobaveně fotí.

Vysoké teploty, mírnější zimy a nízké množství srážek ovlivňují přirozený chod krajiny. Sibiřské veletoky, jako je např. Oleňok, vysychají. Místní i vědci se bojí možné desertifikace, která by měla nedozírné následky pro celou Sibiř. Kvůli úbytku vláhy se také v tajgách častěji objevují obrovské lesní požáry, které každoročně zvětšují svůj rozsah a dopad nejen na Sibiřské oblasti, ale na celý svět.

Režisér Henry M. Mix má s natáčením ruské divočiny již bohaté zkušenosti, proto se i zde objevují fascinující záběry a surovost Sibiře, které jsou prokládány nejen rozhovory s vědci, ale také reportážemi s domorodými obyvateli. Spoluautor Boas Schwarz propojuje dronové záběry s bližšími kamerovými snímky unikátní přírody.

Klimatická změna a úbytek zalednění na některých sibiřských místech umožnila režisérům natáčet i na místech, ke kterým nebylo možné se dříve dostat. Celým příběhem provází vypravěč Dan Wesker. Zřejmě i díky jeho bohatému komentáři se v dokumentu téměř nevyskytuje hudba. Absence výrazné hudby nás proto více přitahuje k přírodě, a ještě umocňuje filmový zážitek.

Tak jako se Sibiř skládá z různých typů krajin, je i dokument poskládán z rozličných očitých svědectví. Propojení jednotlivých problematik se může zdát nejdříve jako velmi nesystematické a pro diváka je lehce obtížné sledovat na jaké místo a do jakého děje se právě přesunul, přestože geografický pohyb se nám režiséři rozhodli znázornit modelem Země.

Po shlédnutí celého filmu ale jednotlivé dílky vytvoří celkový obraz Sibiře v průběhu klimatické změny.

Dokument Na tenkém ledě získal na 46. MFF EKOFILM cenu v kategorii Středoevropské filmy. Snímek budete moci shlédnout 4.-7. prosince 2020 online.

---

reklama

---