Aktivista, stavaři, obyvatelé a Dál nic

Na dálnici D8 do německého Saska zbývá 16 posledních nedostavěných kilometrů. Tento nevybudovaný úsek dálnice od sebe odděluje nejen obce Lovosice a Řehlovice v Ústeckém kraji, ale nesmiřitelně rozděluje i místní občany, stavaře a ekologického aktivistu. Hlavní hrdiny filmu Dál nic dokumentaristy Iva Bystřičana.

Část dálnice přes chráněnou krajinnou oblast České středohoří je tou nejkomplikovanější částí na D8. Technicky i lidsky. Stavba, které provázejí problémy s územním rozhodnutím a správními řízeními už od 90. let, se začala stavět v roce 2007 a konec je stále v nedohlednu. Dokument zachycuje dění okolo dálnice v posledních šesti letech.

Přestože film ukazuje krásné letecké záběry na krajinu Českého středohoří, příliš informací o zdejší krajině a přírodě nepřináší. Nejedná se ani o podrobný popis stavby dálnice a všech jejích zádrhelů. Režiséra zajímalo více (ne)fungování společnosti a její rozštěpenost v názorech na tuto půlstoletí plánovanou spojnici mezi Prahou a severem Čech.

Film Dál nic je plný kontrastů. Záběry na romantickou krajinu severních Čech střídají pohledy na těžkopádné bagry pracující na staveništi. V protikladu k monumentálnosti nové stavby, která zřejmě přežije mnoho lidských generací, jsou tu každodenní lidské činnosti a starosti místních obyvatel. Na jedné straně je tu vyčerpaný stavař snažící se dokončit své poslední dílo před odchodem do důchodu a naštvaní obyvatelé auty a kamiony zahlcených obcí toužící konečně po nové dálnici a klidu, na druhé zapálený aktivista se svými ideály.

Přání stavaře tělem i duší, stavbyvedoucího Pavla Lányho je srozumitelné, stejně jasný je i sen obyvatelů dopravou a hlukem zakoušených obcí, kteří by zase rádi pracovali v tichosti na svých zahradách nebo spali s otevřeným oknem. Postoj ekologického aktivisty Miroslava Patrika z občanského sdružení Děti Země, kterému jde o právní a demokratické fungování státu, nechápou a po mnoha uplynulých letech už ho pochopit ani poslouchat nechtějí.

Navzdory tomu je Patrik jako aktivista velmi úspěšný. Ve všech 20 podaných správních žalobách mu dal soud za pravdu. „Jestliže chci připomínkovat dálnici, musím se přihlásit do všech řízení. Nemá cenu připomínkovat dálnici články v novinách,“ vysvětluje svůj občanský postoj.

„Je viníkem ten, kdo žaluje, nebo ten, kdo žaloby prohrává?“ ptá se svých oponentů, kteří za ním vidí jediného viníka prodlužování a prodražování stavby. Vina se nikdy neklade dotčeným úřadům, přestože nejsou schopni dodržovat platné zákony.

Dokument doplňuje hudba z opery Tannhäuser od Richarda Wagnera, jehož při psaní inspirovala právě krajina Českého středohoří. Nechybí mu ani několik komických a ironických momentů. A pointa na závěr...

Kontroverzní stavbu dálnice v chráněné krajinné oblasti totiž nakonec zastavila sama příroda. V červnu loňského roku došlo v rozestavěném úseku mezi Dobkovičkami a Litochovicemi nad Labem k velkému sesuvu půdy. Jelikož není území ze své geologické podstaty stabilní a ve svahu dochází stále k pohybům, není rozhodnuto o tom, jak se bude postupovat dál, nic.

---

reklama

---