Miliarda upálených zvířat z Austrálie? Nebude to tak horké
Na aktuální série požárů, které od září 2019 zuří v Austrálii, můžeme bezpochyby pohlížet jako na katastrofu. Škodami na lidských životech, nemovitém majetku a infrastruktuře překonává vše, co tu dosud bývalo zvykem. Rozloha ohněm zasažené půdy dokonce překonala historicky rekord Černého čtvrtku z roku 1851, po kterém zůstalo 5 milionů vypálených hektarů. To, co se tu děje dnes, skutečně nemá s minulostí srovnání.
Tedy, v geografickém měřítku. V Austrálii totiž hoří každý rok, s pravidelnou sezónou ohňů se tu přímo počítá a je nedílnou součástí dynamiky zdejších ekosystémů. Jen obvykle hoří na severu kontinentu, a hustě zasídlenému pobřeží Viktorie se plameny obvykle vyhýbají. Tentokrát ne. A umírají přitom lidé i zvířata.
Klimatické změny? Jak se to vezme
Je asi zbytečné polemizovat, které požáry jsou horší. Ničivé jsou všechny. Jen na některé je příroda lépe vybavena a jiné neprobíhají v blízkosti lidských sídel. A k vyšší ničivosti těch australských situace nahrávala dlouho. Mohou za to klimatické změny? Odpověď je náležitě šibalská: „Klimatické změny nezpůsobují požáry buše. Ale dělají je horší.“ Tyto věty vyřkl ředitel australské pobočky Světového fondu na ochranu přírody (WWF) Dermot O´Gorman.Nezmiňujeme ho tu náhodou. Právě on je autorem „odhadu ztrát“ ohněm zasažených živočichů, kteří padli za oběť plamenům při australských požárech. Aktuálně hovoří o jedné a čtvrt miliardě kusů. Je to cifra, které odborníky dráždí. Proč?
Dojem z celé této katastrofy nikterak neumenší, když její dopad budeme vykreslovat panickými a nepodloženými čísly. Hausnumery vycucanými v lepším případě z prstů. Protože přesně tohohle se O´Gorman dopustil. Snad nevědomky.
Kde začít? Pochopitelně u toho, na jakém základě provedl svůj odhad. Vycházel ze studie z roku 2007, kterou tehdy pro WWF vypracoval profesor zoologie univerzity v Sydney Chris Dickman. Dickman ve své práci ale vůbec neřešil oheň a požáry. Struktura jeho studie totiž odpovídala zadání, a tím bylo vypočítat pro potřeby kampaně WWF ztráty živočichů po odlesnění území pro potřeby zemědělství a lesnictví.
Motorová pila není oheň
Odtušíme, že odlesnění má nesporně negativní vliv na faunu a flóru, ale působí přeci jen trochu jinak, než nenadálý příchod ohně.Druhý háček je, že čísla moc nesedí a ani nemohou. Už v roce 2007 Dickman předpokládal, že v rozmezí let 1998-2005 padlo za oběť odlesnění 104 milionů savců, ptáků a plazů. Znovu zmíníme, že příčinou jejich konce nebyl požár, ale ztráta původních stanovišť.
A také doplníme, že svůj tehdejší odhad od základu vztahoval čistě k území Nového Jižního Walesu. Toho na diverzitu bohatého, nikoliv vyprahlých pouští nebo buše na severu země. Přitom počítal s regionálním odhadem „hustoty“ 17,5 savců, 20,7 ptáků a 129,5 plazů na hektar.
Profesor Dickman nepochybil, na základě dat vypracoval hrubý odhad pro daný scénář. V pořádku. Pochybil teď ovšem ředitel australské WWF O´Gorman, který z těchto čísel vyšel. Vztáhl je na událost požáru. A prostě roznásobil rozlohu ohněm momentálně zasažené půdy celé Austrálie odhadem počtu zvířat pro Nový Jižní Wales. Výsledkem je neskutečné hausnumero, které prostě neodráží realitu.
Vystaven kritice kolegů na to musel zareagovat i Dickman: „Samozřejmě, velká zvířata jako klokani nebo emu, kasuáři, drtivá většina ptáků, bude schopna od postupujícího ohně utéci. Větší ohrožení je tu pro druhy s menší mobilitou.“ Savci utečou, ptáci odletí, plazi zalezou pod zem. Tak, jako to dělají při každém požáru už tisíce let.
A ano, někteří savci uhoří, ptáci si mohou popálit křídla a plazi mělce zahrabaní pod zemí se při pomalém průchodu ohnivé stěny upečou. Tak, jak tomu bylo poslední tisíce let.
Země, která nezmizí
Jenže jejich teritorium, stanoviště, zkrátka životní prostředí – tím nezmizí. Pořád tam bude, a bude se regenerovat přirozenou cestou, jako vždycky. Což je ten zásadní rozdíl mezi Dickamnovou studií z roku 2007 (při které půda pod nohama živočichům doslova mizela a měnila se na pole) a tím, jak její závěry dnes interpretuje ředitel WWF.„Po osobních zkušenostech z afrických požárů, jejichž výsledkem je jen minimum uhořelých ptáků, nepředpokládám, že by to ti australští nezvládli,“ dodává k tomu například ekolog z Yaleské univerzity Colin Beale. „Považuji tedy za extrémně nepravděpodobné, že by většina zvířat z oblastí s požáry skutečně byla nějak zasažena a v důsledku toho zemřela.“
Profesor ekologie živočichů z univerzity v Readingu Tom Oliver si na studii z roku 2007 a její podivné interpretaci ředitelem australské WWF našel ještě jednu chybu. Největším počtem (129,5) je v jeho odhadu zastoupen počet plazů. A to je háček třetí. „My totiž nemáme žádnou studii, která by takový odhad počtu plazů na hektar prakticky potvrzovala,“ říká Oliver. „Jediná taková, která ale neměřila populační hustotu, a také jen operovala s odhadem, pochází z roku 1985. A ta hovoří o 10 jedincích na hektar.“
Jinými slovy, údaje o počtu uhynulých zvířat v Austrálii se neopírají ani o vědecké zjištění, ani o realitu. Čemu mohou taková nadnesená čísla prospívat? Těžko říct. Panika ale nikomu nepomůže, byť se na ní dá asi dobře vydělat.
Afrika, Austrálie, Jižní Amerika, Asie. Kde ještě nehořelo?
Několik posledních měsíců bylo na požáry bohaté, a člověk už může začít ztrácet přehled, která z plamenných apokalyps za poslední sezónu byla nejhorší. V Austrálii od začátku září do současnosti napočítali přes 190 000 dílčích požárů. Je to zlé? Ano. Ale třeba rozlohou 12x menší Středoafrická republika jich za tutéž dobu zažila přes 70 000 (135 000 za celý loňský rok), aniž by po ní štěkl pes.Vlastně, loňský počet požárů v Africe překonává ohnivé peklo Austrálie asi dvacetinásobně. Loni v červenci proběhlo na ruské Sibiři kolem 270 000 požárů. Brazílii za loňské léto a podzim zasáhlo 320 000 požárů, a celá Jižní Amerika svou ohnivou bilancí loňského roku strčí Austrálii do kapsy asi pětkrát. Jen prostý číselný údaj o počtu požárů tedy zjevně nestačí. V případě Austrálie jsme konfrontováni s realitou, že plameny prošly územím o rozloze 63 000 kilometrů čtverečních (což je u země s rozlohou 7,7 milionů kilometrů čtverečních kolem 0,8 %). Hoří tu hlavně suchá buš.
Na jihu Ameriky shořelo „jen“ 9600 kilometrů čtverečních, ale dílem pralesů a porostů v okolí Amazonie. Na Sibiři lehlo popelem 131 000 kilometrů lesů a tajgy. Nic z toho se nedá porovnávat s Afrikou, kde popelem lehne 4,5 milionu kilometrů čtverečních. Vesměs suchých lesů a savan. Není to tedy jen o tom, že hoří. Je třeba ptát se, kde to je a co je vlastně v plamenech.
reklama
Nehoří to, ale kdybyste chtěli přispět na provoz Ekolistu, můžete. Děkujeme
Další informace |
Dále čtěte |
V Indonésii bylo spatřeno mládě vzácného nosorožce jávského
Netopýry ohrožuje proměna prostředí i poptávka po lihovinách
V britských vodách nalezli nového mořského slimáka, je citlivý na změny klimatu
Další články autora |
Čerstvě vylíhlí kohoutci už nemusí končit v rychloběžném mlýnku. Pohlaví kuřete lze poznat před vylíhnutím
Neolitická kultura na Ukrajině byla po staletí soběstačnou komunitou. Klíčem k její udržitelnosti byl hnůj
Z jaderného bunkru v Polsku byl do světa vypuštěn milion kanibalských mravencůOnline diskuse
Všechny komentáře (15)
Karel Zvářal
13.1.2020 08:40vaber
13.1.2020 12:08
Radomír Dohnal
13.1.2020 12:47 Reaguje na vaberJan Šimůnek
13.1.2020 13:24 Reaguje na vaberUž dávno se také ví, že boje proti požárům v těchto biotopech jsou kontraproduktivní, protože v důsledku hašení menších požárů dojde k nahromadění nadměrně velkého množství hořlavé biomasy a následně k požáru takové intenzity, kterou nepřežijí rostliny "na normální požáry stavěné".
I v naší flóře (a hlavně mykoflóře) jsou zastoupeny rostliny, žijící na starých ohništích a podobných lokalitách, kde hořelo. Dařívalo se jim vcelku dobře i na vojenských cvičištích, nebo tam, kde se pálívalo klasicky v milířích dřevěné uhlí. Trochu podobným biotopem (navíc "říznutým sopkou") jsou i některé hořící haldy na Ostravsku.
Pilát ve svých tlustých houbách (přesný název z hlavy nevím a knihu nevlastním) popisuje masový výskyt smržů na spáleništích některých rozbombardovaných německých měst krátce po válce.
Vladimir Mertan
13.1.2020 19:58Blahovičníky a oheň
Požár eukalyptového lesa v Austrálii
Příležitostné požáry vegetace jsou v sušších oblastech australského kontinentu již po tisíce let součástí přírodního prostředí a blahovičníky jsou těmto podmínkám dobře přizpůsobeny, ba dokonce jsou na nich i reprodukčně závislé. Vyvinulo se u nich několik adaptací, díky nimž ani po působení intenzívního požáru zpravidla neodumírají a jsou schopny regenerace. Dělivé pletivo (kambium) v kmenech bývá chráněno tlustou borkou. Na kmeni a spodních větvích jsou spící pupeny, z nichž po ohoření celé koruny brzy vyrážejí nové výhony. U mnohých druhů je pod povrchem země vytvořen hlízovitě ztlustlý kmen (tzv. lignotuber), z něhož rostliny obrážejí, pokud jsou nadzemní části zcela zničeny. Tyto aspekty jsou velmi dobře vyvinuty u eukalyptů rostoucích v oblastech s častými požáry, zatímco u druhů z vlhčích oblastí jsou patrné méně. Oheň se v porostech blahovičníků šíří snadno a rychle. Čerstvé listy obsahují silice a jsou dosti vznětlivé. Na zemi bývá vrstva suchého opadu, který se díky obsahu fenolických látek jen pomalu rozkládá a zároveň je silně hořlavý. Borka na kmeni se u řady druhů odlupuje v odstávajících plátech nebo pruzích, které zůstávají viset na kmeni a oheň se po nich snadno šíří do korunního patra. K rozšiřování ohně dochází i na větší vzdálenosti, neboť hořící cáry kůry poletují vzduchem a s pomocí větru jsou schopny přenést požár o stovky i tisíce metrů dál od místa, kde se uvolnily. Eukalypty jsou na požárech závislé i reprodukčně. Dřevnaté plody se u mnohých druhů neotevřou, dokud se nedostanou do kontaktu s ohněm. Uvolněná semena s úspěchem klíčí na holé půdě, kdežto v hustší vegetaci nebo vrstvě listového opadu se rostlinky zřídkakdy ujmou. Požár tak uvolňuje cestu k vývoji další generace eukalyptů.[10][6][11]
Karel Zvářal
14.1.2020 16:43 Reaguje na Vladimir MertanVladimir Mertan
14.1.2020 17:36 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
14.1.2020 17:54 Reaguje na Vladimir MertanVladimir Mertan
14.1.2020 18:09 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
14.1.2020 18:17 Reaguje na Vladimir MertanVladimir Mertan
14.1.2020 19:12 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
14.1.2020 19:38 Reaguje na Vladimir MertanNěco podobného se praktikuje i v ochraně přírody z preventivních důvodů. Když nefouká vítr, požární jednotka vypálí vrchol kopce. Příště o kousek níž, a mají hned zajištěnou oblast, kde v době vegetace a rozmnožování hořet nebude. Použil jsem tento řízený management vypalování jako příklad v jednom článku. Ke komentářům se asi nedostanete, ale tak jsem to od "odborníka":-) schytal, že jsem byl rád, že už k nim nepatřím.
http://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2012/Leden--2012/Fakta-a-myty-o-vlivu-predace
Vladimir Mertan
14.1.2020 21:16 Reaguje na Karel Zvářal