https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/jsou-stromy-odpoved-spis-bychom-se-meli-ptat-na-to-jak-puvodne-znela-otazka
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jsou stromy odpověď? Spíš bychom se měli ptát na to, jak původně zněla otázka

9.6.2021 10:14 | PRAHA (Ekolist.cz)
V již otepleném a hlavně patřičně suchém klimatu totiž mají stromy se zabudováváním atmosférického uhlíku do své biomasy, a s růstem obecně, dost problém.
V již otepleném a hlavně patřičně suchém klimatu totiž mají stromy se zabudováváním atmosférického uhlíku do své biomasy, a s růstem obecně, dost problém.
Foto | P.S: / Flickr.com
Věta: „Stromy jsou odpověď!“ se v poslední době stala sloganem nejedné kampaně proti klimatickým změnám. A protože je tohle zvolání podobně mnohoznačné, jako třeba „Bojuj za mír“, hodí se na něj hledět s určitou opatrností. Vysazování stromů totiž odpovědí je, ale bohužel ne vždy tou jedinou správnou.
 

Začneme u neprůstřelně jednoduché logiky, v níž narůstající koncentrace oxidu uhličitého v planetární atmosféře, silného skleníkového plynu, podporuje skleníkový efekt a tím akceleruje globální oteplování. Tuhle základní souvislost by nikdo zpochybňovat nemusel. Ani to, že zelená vegetace a stromy zvláště pak do své biomasy růstem (prostřednictvím fotosyntézy) tento uhlík zabudovávají. Chyba je ale myslet si, že více nově vysazených stromů musí nutně vést ke snížení koncentrace CO2 v atmosféře a snížení skleníkového efektu.

Stromy jsou tu od toho, aby řešily náš problém

V již otepleném a hlavně patřičně suchém klimatu totiž mají stromy se zabudováváním atmosférického uhlíku do své biomasy, a s růstem obecně, dost problém. A čím jsou epizody sucha frekventovanější a intenzivnější, tím horší odpovědí na klima se vysazování stromů stává. Rostliny se v otepleném klimatu snaží ochlazovat evapotranspirací, a dále přečerpávají vodu z půdy do atmosféry. Zatápí tak pod skleníkovým efektem (protože i vodní pára je skleníkový plyn), vyčerpávají v půdě dostupnou vláhu, přesušují krajinu a činí ji náchylnější k požárům.

Stromy a veškerá zelená vegetace příjem oxidu uhličitého z atmosféry také regulují podle toho, jak momentálně vzácný a nedostupný pro ně CO2 je. Pokud je ho už dost vázaného v půdě, silně se odchyluje náš předpoklad od reality toho, jak dobře budou stromy lapat vzduch z atmosféry. A je také vcelku pravděpodobné, že při dalším nárůstu jeho koncentrace by kolem roku 2060 mohly dosáhnout své maximální absorpční kapacity. Stromy jsou tedy odpovědí na klima přinejmenším nejednoznačnou a poněkud nespolehlivou. Funkční odpovědí mohly být možná před dvaceti lety, ale dnes už jsou dost vratkou strategií.

Abychom skutečně vytvořili les se schopností plně aktivovat potenciál své biomasy vázat uhlík, musíme chvilku počkat. V tropech například 96 let.
Abychom skutečně vytvořili les se schopností plně aktivovat potenciál své biomasy vázat uhlík, musíme chvilku počkat. V tropech například 96 let.

Lesy jsou také zdrojem uhlíku a oteplení

Taková Amazonie se totiž může snadno stát nikoliv oceňovaným lapačem, ale i zdrojem CO2. Což se právě děje. A neméně perverzní je i skutečnost, že dobře stabilizované a naprosto funkční lesy k efektu oteplení mohou významnou měrou přispívat. Jak? Kvůli svému tmavému povrchu mají nízké albedo (odrazivost slunečních paprsků). Zvlášť ty u rovníku. Absorbují více slunečního záření a zadržují více tepla, které mohou sálat do okolí. Vyhřívají krajinu, stávají se zdrojem oteplení.

Vysazování stromů na nezalesněných přírodních lokalitách (což je obecně pro přírodu dost nerozumný nápad), například na vápencových masivech (jež jsou víceméně bílé, mají vysoké albedo) je tudíž dost kontraproduktivní. Tedy, pokud nám jde o klima. Američané si například vykácením některých svých lesů dost pomohli a regionálně tím teplotu snížili. Stromy rozhodně nejsou univerzální správnou odpovědí. Ostatně, faktorů v jejich případný prospěch je tu povícero.

Kdy se ze stromů stane les? Toho se už nedožijete

Hodně například záleží na čase. Na tom, jak dlouho takové stromy necháme růst. Abychom jen nepěstovali tyčkovinu nastojato, a skutečně vytvořili les se schopností plně aktivovat potenciál své biomasy vázat uhlík, musíme chvilku počkat. V tropech například 96 let. Což ale vůbec nekoresponduje s plány na pěstování energetické biomasy, která má v našich představách dost bláhově vázat uhlík a stávat se tak uhlíkově neutrálním palivem.

Idea, že zahrabáním semenáčku do půdy započíná žádaný efekt na klima, je totiž scestná. Trvá to celé dekády, než začnou „pracovat pro nás“. Dnes vysazený strom žádné emise nekompenzuje a ještě dlouho nebude. Pochopitelně, že jen po milionech vysazované jednotlivé stromy nejsou les. Pokud by nám mělo jít o opravdu funkční ekosystém, chtělo by to s harvestory a štěpkováním počkat aspoň 100-150 let. O to nám ale většinou nejde.

Cílem se stala maximální kvóta, snaha vysadit co nejvíc kusů, zlomit rekord. Bez rozmyslu. Proto také tolik projektů výsadby stromů po celém světě opakovaně selhává.
Cílem se stala maximální kvóta, snaha vysadit co nejvíc kusů, zlomit rekord. Bez rozmyslu. Proto také tolik projektů výsadby stromů po celém světě opakovaně selhává.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Cílem se stala maximální kvóta, snaha vysadit co nejvíc kusů, zlomit rekord. Bez rozmyslu. Proto také tolik projektů výsadby stromů po celém světě opakovaně selhává. Chybí následná péče, kontrola, probírka. Jen příklad: v roce 2017 tolik chválení rekordmani ze Srí Lanky zalesnili při 23 dílčích mangrovových kampaních, co mohli. Na 9 lokalitách jim do dneška nepřežilo nic, na 12 jen polovina vysazených stromů. Kde asi udělali chybu?

Rekordmani bez medailí

A uznale se nedá hovořit ani o kompenzačně zalesňovacím schématu v Chile. Tam se vysazování nových stromů stalo omluvenkou za kácení starých kácených porostů. Které, jak už více, jsou přeci jen v zadržování uhlíku o cosi cennější a přínosnější. Tímto neduhem trpí i ve východočínském Hua. Zalesnit desetitisíce hektarů je jistě fajn, ale snížit za tu samou dobu rozlohu původních věkovitých porostů o 6,6 % si potlesk prostě nezaslouží. Tady stromy odpověď také nejsou.

Mezitím Britové pláčou nad tím, že jim v závodech o globální zalesňování ujíždí vlak. Že je miliony stromů připravují o po generace utvářenou harmonickou kulturní krajinu, domov pro živočichy, už tolik nepobírají. Že by mnohem lépe – pro přírodu, pro klima - udělali oživením svých mokřadů? Ne! Dnes se sadí stromy. Těžko také chválit za vysazování milionů stromů Pákistán. Ten dosažení cíle podpořil vše, a tak se tu kvůli novým lesům vystěhovávali lidé, zabírala jejich pole…

Idea, že zahrabáním semenáčku do půdy započíná žádaný efekt na klima, je totiž scestná. Trvá to celé dekády, než začnou „pracovat pro nás“.
Idea, že zahrabáním semenáčku do půdy započíná žádaný efekt na klima, je totiž scestná. Trvá to celé dekády, než začnou „pracovat pro nás“.
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Mimochodem, věděli jste, že vliv zalesňovacích projektů na socio-ekonomické prostředí místě výsadby, je zatím nedoložený? Přitom tenhle argument je dost často zmiňován jako další pozitivum kampaní výsadeb. Stromy možná dokáží zbrzdit erozi, zpomalit sucho (ale také jej vyvolat poklesem hladiny podzemní vody), ale zrovna těch příležitostí pro živobytí lidem moc nenabízí.

Soustředit se na výsadbu stromů tam, kam nepatří, je pozvánkou k ekologické katastrofě. Třeba taková savana opravdu není degradovaný les. Takže si zalesnit opravdu nezaslouží. A k zalesňováním celé Afriky se rovněž hodí přistupovat velmi, velmi opatrně. Mohlo by také dojít k přečerpání zdrojů podzemní vody a touha po svěží zeleni by mohla vyvolat kontinentální sucho. Což jistě nechceme. Savany, mokřady, severská tundra – všechny tyhle ekosystémy totiž pracují s uhlíkem trochu jinak, a recept z tropických lesů na ně neplatí. Škodí jim.

Sadit dobře, nebo radši vůbec?

A stejně nedobrou odpověď dostaneme tam, kde se v rámci zelených snah sází nepůvodní druhy dřevin. Jak často se taková hloupost přihodí? Inu, až v 80 % případů, což pozitivní efekt dost shazuje. Případně, když se sází jen monokultury. Že je často tím nejlepším řešením stromy vůbec nesázet, ale nechat je volně rozrůstat po svém, se přitom do našich představ o rychlé pomoci klimatu nehodí. Nehledě na to, že kompenzační výsadba stromů se stává dobrou výmluvou pro to, nedělat s/pro klima nic jiného.

Jsou tedy stromy odpověď? Spíš bychom se měli ptát na to, jak původně zněla otázka.

Nikdy totiž nedokážeme vysadit tolik stromů, aby to skutečně kompenzovalo naše uhlíkové emise a zastavilo klimatické změny, ať už je momentálně vyvolalo cokoliv. Je třeba chápat rozdíl mezi obnovou lesa, zalesňováním a výsadbou stromů. Vědět, že znovu zalesňovat veškerou odhalenou půdu také vždy nepředstavuje dobro (i trávy dokáží vázat uhlík, a sukcese udělá spoustu práce zadarmo), a ne každý degradovaný les si zaslouží záchranu dosadbou (ale raději třeba prosvětlení pastvou). Než živelně sázet nové stromy je kolikrát lepší živelně nekácet ty staré.


reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (3)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

DM

Dalibor Motl

9.6.2021 08:37
Ne se vším v článku souhlasím do puntíku ale je vidět snaha autora o komplexnější pohled. I mě se protiví aktivistické hurá akce a závody, kdo kolik tisíc nebo milionů stromů vysadí. Už dlouho tvrdím, že mnohem důležitější než sázet rekordy je starat se pečlivě a dlouhodobě o to vysazené, udržovat lesní porosty výchovou a pokud možno maximalizovat zásobu biomasy na jednotce plochy při zachování trvalé stability takových lesů (věková a prostorová diferenciace, rozumná porostní směs odpovídající stanovišti). Tomu podle mě dobře odpovídá výběrný les nebo něco co se mu blíží. Pravým opakem žádoucího stavu jsou (někým až opěvované) mrtvé po-kůrovcové souše, uvolňující masivně CO2 vázaný během desítek let v biomase stromů. Pokud mám na hektaru plochy trvale 350 nebo 500m3 dřeva přestože těžím celý přírůst a zpracovávám ho do dřevěných výrobků (kde CO2 zůstane další roky nebo desetiletí vázaný) potom můžu mluvit o nějakém pozitivním vlivu lesů na klima. Zasázené rozsáhlé paseky nebo mrtvý rozpadající se les jsou spíš známkou selhání.
Odpovědět

Roman Šimek

10.6.2021 09:22
Autor předkládá jen soubor polopravd a úmyslného překrucování faktů. Jako příklad uvedu informaci, že v 80% případů jsou vysazovány nepůvodní druhy dřevin. Když si však kliknete na přiložený odkaz zjistíte, že zdrojová zpráva uvádí že těch 80% se týkalo nikoliv nepůvodních druhů dřevin, ale monokultur. A za monokultury byly v dotčeném článku považovány i lesní porosty vysazené ze 2 až 3 druhů, což není vůbec špatné pro následující vývoj lesního porostu. Zalesněním 2 až 3 druhů dřevin vznikne porost, který vytváří podmínky pro vnášení dalších druhů dřevin formou sukcese.
Odpovědět
RM

Roman Mysík

14.6.2021 13:34
Cesta k záchraně planety je jenom jedna - vyhubit lidstvo, nebo ho alespoň zredukovat na minimum. Při osmi a více miliardách nenažraných jedinců není ekosystém planety schopen zachovat ekologicky přijatelné prostředí a nutně a neodvratně spěje ke katastrofě. A šaškárny s eloktrokoloběžkou to fakt nezachrání.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist