Květnaté louky z výsevu – návrat přírodní rozmanitosti

Lidskou činností došlo během posledních desetiletí k obrovskému úbytku přírodní rozmanitosti v krajině. Je to nejen úbytek množství a druhové pestrosti živočichů a rostlin, ale také členitosti krajiny. Důsledky tohoto stavu pro budoucnost nejsme dnes vůbec schopni domyslet. Dovolím si citovat jednu jednoduchou větu z oboru antroposofie: „Život je jednotou“. Přemýšlejme o tom, možná potom trochu lépe pochopíme třeba provázanost života hmyzu s rostlinami nebo jejich přirozenou regulaci přírodou. Rozmanitost je obecným principem pohybu a vývoje. Jako zemědělci, to dobře vidíme při pěstování monokultur, když nám tam příroda sama posílá plevele, škůdce a choroby, jen aby porost zpestřila.

Květnaté louky

Květnaté louky jsou zatím jedinou polykulturou, kterou člověk odedávna zemědělsky využívá. Žijí sami od sebe, dávají život hmyzu a stačí je jen sklízet, sečením nebo pastvou. Dnes však téměř všude převažují trávy, pestrost se vytratila. Vlivem nadbytku živin trávy zvítězily a zabraly prostor méně silným květnatým druhům. Živiny nepocházejí jen z hnojení, ale i z další nezemědělské lidské činnosti. Pokud přestaneme hnojit, nastává pomalý návrat těchto květnatých druhů do porostu. Zdůrazňuji velmi pomalý, záleží na konkrétních podmínkách toho kterého místa. Většinou totiž není, z čeho by se semena šířila. Je málo druhů, které mají chmýří jako třeba pampeliška, a dokážou při silném větru překonat i velké vzdálenosti. Většina druhů to řeší tak, že se stonky se semeníky při větru rozkývají a semena se posunou o nějaký ten metr vedle. Někdy pomůžou s dopravou semen i různí živočichové.

Můžeme i my přírodě trochu pomoci?

Je nasnadě možnost, že prostě nasejeme připravené směsi těch vhodných lučních druhů do půdy, tak jako sejeme jiné zemědělské plodiny. Ale to samozřejmě není tak jednoduché. Kde vlastně získat takové osivo?

Pokud využijeme ke sklizni semen nějaké současné květnaté louky, pokud vůbec jsou, získáme naprosto nevyvážený poměr semen jenom těch druhů, které zrovna v době sklizně dozrály. To samé platí o metodě rozprostírání takového sena po pozemcích.

Proto jsme se již téměř před třiceti lety rozhodli jít cestou jinou, tedy namnožit semena jednotlivých druhů přírodních rostlin v monokultuře a z těchto vypěstovaných semen sestavovat vyvážené směsi pro konkrétní stanoviště a účely. Rovněž to není jednoduché a také sami vidíme, jak se příroda monokulturám brání a my musíme vynaložit mnoho prostředků, abychom tlaku odolali. Za ta léta jsme si na jednotlivé druhy vypracovali technologie pro pěstování, sklizeň i další zpracování semen tak, abychom získali kvalitní osivo. Jsou to stovky druhů, které u nás najdete.

Zároveň jsme se učili sestavovat směsi semen ve správných poměrech a konkrétně si mnoha pokusy vyzkoušeli technologii zakládání těchto květnatých luk, přírodě blízkých porostů. Těší nás, že taková dobře založená louka vydrží po desetiletí květnatá a naše počáteční cíle se tak naplňují.

Rádi se s vámi podělíme o praktické technologické zkušenosti se zakládáním a pěstováním těchto pestrých přírodě blízkých porostů:

Směsi semen

Přírodě nabídneme raději širší sortiment vhodných druhů, aby si sama pro konkrétní místo vybrala. Poměr trav by neměl přesáhnout 50%, optimální je kolem 20%. Samozřejmě, čím je více trávy, tím je směs lacinější. Pro výživu louky jsou ve směsi důležité bobovité rostliny (jeteloviny), vyjma jetele plazivého, který je příliš agresivní.

Výsevek a setí

Při ručním setí 2 g/m2 je osivo třeba zlehka zahrábnout nebo zavláčet. Zemědělskou sečkou stačí 1 g/m2, to je 10 kg/ha. Vhodné jsou běžné zemědělské sečky, směs semen sejeme jen velmi mělce pod povrch půdy – cca 1cm. Půda pro setí musí být připravená jako pro setí jiných plodin s malými semeny. Termín setí vychází nejlépe na jaro, ale zdařily se i výsevy kdykoli během roku, pokud na ně důkladně zapršelo.

Pěstování

Klíčení semen je postupné a nepravidelné, záleží na dešťových srážkách, trvá obvykle 1 až 3 měsíce. První vzcházejí některé trávy, jeteloviny, řebříček, jitrocel, kopretina, chrpa apod. Zároveň vzcházejí běžné plevele – doprovodné rostliny, z půdní zásoby.

Doprovodné rostliny obvykle výškově přerůstají zaseté luční druhy, tvoří mírný stín a udržují mikroklima pro mladé luční rostlinky a klíčení dalších lučních semen. Mají‑li už doprovodné rostliny příliš navrch, je třeba je posekat na vyšší strniště – 5 až 8 cm nad zemí.

Je‑li hmota těchto plevelů malá, nemusí se z porostu uklízet, stačí ji rozmulčovat. Postupně se začnou objevovat v porostu růžice zasetých lučních druhů, většinou ale v prvním roce nevykvetou.

Ve druhém roce se porost postupně dostává do druhové rovnováhy a většinou během června bohatě poprvé rozkvétá.

Sklizeň

Louku je třeba nejméně jednou ročně sklidit, to je posekat a hmotu uklidit, nebo spásat a dosekávat nedopasky. Nesklizená louka začne během několika málo roků zarůstat dřevinami a příroda tak naplní své konečné stadium, to je stadium lesa.

Termíny sečení louky mohou být různé, nejlépe je si plochu rozdělit a sekat ji postupně. Například první část posečeme na začátku květu během května, brzy opět obroste a vykvete, pak ji posečeme ještě v červenci a září, tedy třikrát.

Druhou část sečeme v běžném termínu, to je v červnu a pak znovu v srpnu. Třetí, menší část, necháme co nejdéle neposekanou, aby se na ní mohl vyvíjet hmyz a sečeme jen jednou v srpnu. Malou část louky můžeme nechat úplně neposekanou až do příštího jara, aby na ní mohla přežít zimní stadia hmyzu. Následující rok je třeba jednotlivé části prohodit. Platí totiž určitá zásada, že s opožděným posečením ubývá druhová rozmanitost. Mylná je častá domněnka, že louka se má sekat až po odkvětu, aby se mohla znovu vysemenit, jedná se přece o vytrvalé druhy rostlin. Je zajímavé, že i dvouleté druhy, jako je luční kmín a kozí brada, po časném posečení obrůstají adventivními rostlinami a stávají se tak vytrvalými.

Způsob sečení a použité technologie nejsou pro vývoj lučního porostu rozhodující, vhodná je běžná zemědělská technika k sušení sena nebo senážování. Je třeba dodržet obvyklou výšku strniště, to je 4 – 5 cm. Mulčování porostu květnatých luk není vhodné, vyloučené živiny z mulče podporují růst trav a porost tak ztrácí rozmanitost. Pastva na nově založené květnaté louce je vhodná až od léta následujícího roku a zatížení zvířaty musí být přiměřené.

Přísevy do stávajících travních porostů

Převést stávající travní porost na bohatou květnatou louku přísevem semen lučních květin není jednoduchou záležitostí a většinou končí neúspěšně. Čím je stanoviště bohatší na živiny a vlhčí, tím je těžší omezit velké trávy, aby mohl vzniknout prostor pro vývoj květnatých druhů. Chceme‑li se o to pokusit, je třeba častěji odnímat biomasu a tedy častěji sekat. Před výsevem, nejlépe bezorebnou sečkou, je dobře radikálním rozvláčením starý porost narušit. V malém to můžeme zkusit výsevem do krtin.

Pokud to jde, je nejlepší travní porost zaorat, následně přepolařit a potom teprve osít směsí semen pro květnatou louku. Pokud se jedná o starou původní louku, která je jen zanedbaná, pomůže častější sečení s odnímáním biomasy. Během několika let se sama obohatí, jsou‑li tam alespoň malé zdroje květin.

Závěrem

Je třeba přistupovat ke spolupráci s přírodou trpělivě a s pokorou. Neboť příroda tvoří, my lidé se jí jenom snažíme skromným způsobem nabízet příležitosti. A ona nám to sobě příslušným způsobem vrací, v dobrém i ve špatném. Nezapomínejme: Život je jednotou!

---

reklama

---