Navštivte EkoLink a Ecomonitor.
Ekolist.cz vydává občanské sdružení BEZK. Za webhosting a publikační systém Toolkit děkujeme Econnectu.
Středa 20. 1. 2021
Svátek má Ilona
Hledání na Ekolistu:
Titulní stránka > Publicistika MAPA STRÁNEK

Pěstovat dál smrky? Proč ne, jen to musíme dělat jinak než dosud, říká lesník Aleš Erber


10. listopadu 2020 08:00

PRAHA/CHOCEŇ (Ekolist) - Aleš Erber se pro práci v lese nadchl především díky trilogii Tomáše Holého Pod jezevčí skálou. Pouštěl si ji pořád dokola a věděl, že až bude velký, chce pracovat v lese jako hajný. Dnes je mediálně jedním z nejvýraznějších propagátorů přírodě blízkého hospodaření v lesích u nás. Jako jeden z mála lesníků si vzal za své nejen práci v lese, ale i propagaci nového pohledu na les mezi politiky a novináři. Nás provedl převážně borovými lesy okolo Chocně, kde aplikoval různé způsoby hospodaření a snažil se o adaptaci porostů na klimatickou změnu v době, kdy se o problémech lesů téměř nehovořilo.

Chřadnutí lesů pomohlo otevřít debatu o tom, jak s lesy hospodaříme. Lidé si dnes například všímají, že na kalamitní holiny je opět vysazovaný smrk…

Vidíte, a já si myslím, že ta debata by neměla být, jestli sázet nebo nesázet smrk. Ale jak ho pěstovat jinak než dosud.

Jak to myslíte?

Určitě nemá smysl sázet smrk na rozsáhlé kalamitní holiny v takovém množství jako dosud, protože se tam mnohem lépe daří stromům, které jsou pionýři, jako třeba bříza, osika, olše atd. Ke všemu tyto dřeviny zlepšují půdu a mikroklima.

Les v Českém středohoří se obnovil po kyselých deštích v 80. letech a kůrovcové kalamitě díky náletům břízy, které lesníci nechali vyrůst.
Les v Českém středohoří se obnovil po kyselých deštích v 80. letech a kůrovcové kalamitě díky náletům břízy, které lesníci nechali vyrůst.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Zastávám názor, že jestliže chceme pěstovat smrk, pak v nějakém podílu v nižších a středních polohách, aby odolal v budoucích sušších letech a abychom z něj měli užitek pro dřevařský průmysl. Měli bychom ho pěstovat nejdříve v zástinu, tzn. holiny nejprve nechat zarůst přípravnými dřevinami, a teprve pak pod ně nasázet smrk. Často se smrk, ale i další dřeviny, objeví samy, přirozeně, pokud není velký vliv spárkaté zvěře.

Podívejte se na smrk před vámi (Aleš Erber ukazuje na osamělý smrk v usychajícím borovém lese). Jak to, že roste tady na Pardubicku, kde dva roky pršelo velmi málo? Jsme v nižších nadmořských výškách, které obecně nejsou pro pěstování smrku vhodné. A tenhle smrk je přitom vitální, krásný strom, přičemž okolní borovice odumírá.

Jak to?

Tenhle konkrétní smrk je přizpůsobený na extrémně chudé stanoviště, na extrémně nízké množství srážek, a protože vyrostl v zástinu. Díky tomu si vytvořil velký kořenový systém a dlouhou korunu. Takhle má vypadat dobrý smrk na chudém stanovišti.

Takže smrk můžu tím, jak ho pěstuji, naučit, aby mu bylo dobře i na místě, kde nemá optimální podmínky?

Ano. Ale znovu říkám: když smrk, tak ho pojďme pěstovat jinak než dosud. Klidně ho využívejme i v nižších nadmořských výškách, když se bude obnovovat přirozeně v zástinu dospělého porostu. Pak ale pečujme o koruny cílových stromů, aby byly dlouhé a velké, a hledejme optimální rozestupy mezi stromy.

Smrku se může dařit i v nižších nadmořských výškách, když poroste ve stínu vzrostlých stromů a budeme pečovat o jeho korunu, říká Aleš Erber.
Smrku se může dařit i v nižších nadmořských výškách, když poroste ve stínu vzrostlých stromů a budeme pečovat o jeho korunu, říká Aleš Erber.
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Přístup k lesu, který popisujete, ale znamená, že lesník musí svůj porost znát. Nestačí se orientovat jen podle mapy, kde vidí, že někde má sto let staré porosty, které může smýtit…

Ano. Je to péče o každý strom či skupiny stromů.

Kolik hektarů pak lesník tímto způsobem zvládne obhospodařit?

Já jsem měl 1500 ha a zvládl jsem to.

K takovému hospodaření musíte mít určitý vztah. Měl byste sám chtít lesu dát tolik péče, kolik potřebuje. Jakékoliv nucení by bylo ke škodě věci.

Důležitá je pak kontinuita hospodaření. Bohatě strukturovaný les se tvoří 50 až 80 let, než se dosáhne cílového stavu. Počátky jsou nejtěžší. Pokud jeden lesník něco tvoří 20 let, a pak přijde jiný, který řekne, že takové hospodaření je bezpředmětné a bude les opět přeměňovat na pasečný, tak se nacházíme v bludném kruhu nestabilních lesů.

Je nutné mít k lesnímu majetku dlouhodobou vizi, představu přesahující generace lesníků.

Učí se to na lesnických fakultách?

Ano, já jsem většinu svých poznatků získal na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze a hodně mě ovlivnilo studium na Technické univerzitě v Mnichově.

Nicméně určité vnímání dynamiky lesa a cit pro něj se v lavici naučit nedá. Na to si musí každý přijít sám. A těžko se to stane v pohodlí kanceláře.

Já jsem o věci hodně přemýšlel. Když jsem šel na fakultu, nepasečným způsobům jsem také nevěřil. Říkal jsem si, že to je v našich podmínkách něco nedosažitelného. Až právě studijní cesty po různých ukázkových majetcích mě navedly k přemýšlení, že nemusíme hospodařit pasečným způsobem, až jsem se utvrdil v pravý opak.

Pasečné hospodaření v lesích znamená vykácet celou plochu lesa, vytvořit holinu, odvézt z ní klestí a větve a na vyčištěnou plochu vysázet nové stromky.
Pasečné hospodaření v lesích znamená vykácet celou plochu lesa, vytvořit holinu, odvézt z ní klestí a větve a na vyčištěnou plochu vysázet nové stromky.

Musím přiznat, že změna pohledu na les a hájení názorů na nepasečné hospodaření a na alternativní tvary lesa jako je les střední se ve mně utvářely velmi dlouho. Někdy to byla i dost trnitá cesta, za kterou jsem ale strašně rád. Posunula mě a dala hodně životních zkušeností.

Myslíte, že společnost změny v lesnictví vnímá?

Ano, veřejnost změnu hospodaření v lesích chce. Ale nemá jasnou představu, jak by správný les měl vypadat. Lidé na jednu stranu říkají, že chtějí divočinu, ale zároveň neradi vidí popadané stromy v lese.

Jestli chceme dosáhnout v lesnictví nějakých změn, je potřeba ukázat společnosti cestu a hlavně cíl. Pak si snad bude o změnu umět říct. K tomu nám musí pomoci média a politici. Tvrzení, že v českých lesích se výrazně mění druhová skladba, je fajn, ale neuvědomujeme si, že to je až potom, co se les vykácí a ztratí své funkce. U nás se v krátkém čase vytěžilo obrovské množství dřeva, u kterého došlo k výraznému znehodnocení a které se exportovalo ve většině případů do zahraničí. Je to demagogie. Nabývám dojmu, že se tím kryje něco, co se v minulosti hodně zanedbalo.

Přirozená obnova borovice v lesích na Pardubicku. Aby borovice neusychaly, je potřeba, aby byl les prosvětlený a déšť pronikl až k půdě.
Přirozená obnova borovice v lesích na Pardubicku. Aby borovice neusychaly, je potřeba, aby byl les prosvětlený a déšť pronikl až k půdě.
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Celoevropským trendem je, že lesy mají významně plnit i další funkce, které převyšují produkci dřeva. Kromě jiného vázat CO2. Pak by ale společnost měla být ochotna to ocenit, zaplatit vlastníkům lesů, aby mohli zdárně spravovat lesy i nadále.

Takže stát má dát peníze vlastníkům lesa, kteří hospodaří přírodě blízce?

Spíše jim kompenzovat zvýšené náklady na péči o les, která zvýší či udrží danou mimoprodukční funkci lesa. Pokud vlastníci lesů budou chtít kompenzace za ekosystémové služby jen za to, že v lese hospodaří a nebudu chtít přejít na šetrnější způsoby hospodaření, podporu biodiverzity a tak dále, tak to je cesta do pekel celého lesnického oboru. Troufnu si říct, že v očích veřejnosti by to byl nepřijatelný přístup. A pro mě by to byl neakceptovatelný postoj.

Les budoucnosti může vypadat třeba takto. Na fotografii je pohled do středního lesa, který nabízí pestrou škálu sortimentů o různé jakosti s nadstandardním plněním mimoprodukčních funkcí lesa.
Les budoucnosti může vypadat třeba takto. Na fotografii je pohled do středního lesa, který nabízí pestrou škálu sortimentů o různé jakosti s nadstandardním plněním mimoprodukčních funkcí lesa.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Aleš Erber

Tenhle přístup od nás jako uživatelů lesa předpokládá, že rozumíme fungování ekosystému lesa…

Vše to stojí na precizní prezentaci o významu funkcí lesů, důležitosti celého lesnicko-dřevařského odvětví a práci lesníků a lesních dělníků. K tomu je nutné budovat důvěru, a to jak u laické, tak i odborné veřejnosti. Ta je ale hodně pošramocená.

Jak by se podle vás mělo v lesích hospodařit?

To je vlastně složitá otázka. Máme tu mnoho vlastníků lesů. Pro každého z nich může les znamenat něco odlišného. Mám za to, že by vlastníci lesů měli hledět na les jako na dlouhodobou akcii či investici, která se zhodnotí až za několik desítek let.

Je proto potřeba předcházet hrozbám, které mohou zničit veškeré úsilí předků. Měli bychom si také uvědomit, že vlastnictví je i odpovědnost. Teď narážím na množství malých vlastníků lesů, kteří ani kolikrát nevědí, kde jejich les leží. Důležité je mít vizi, vizuální obrázek toho, jak by jejich les měl vypadat za 50 nebo 80 let a znát cestu, jako toho docílit.

Zní to trochu abstraktně. Co je podle vás ta vize?

Cílem by měly být pestré a bohatě strukturované lesy. A toho se dosáhne při uplatňování nepasečných způsobů hospodaření. Chcete také myslet na biodiverzitu a hlavně na lidi, kteří v nich pracují a chtějí žít kvalitní životy, ne jen přežívat.

Já jsem započal cestu k takovým lesům, když jsem pracoval pro Lesy ČR. Na úseku lesa, který mi byl svěřený. Začal jsem s adaptačními těžbami. Minimalizoval jsem holiny, tedy nákladové položky související s následnou pěstební péčí. Rozvolňoval jsem porosty výběrovou těžbou. Přednostně jsem uvolňoval jedle, duby, buky či douglasky. Tím mi postupně klesaly náklady na pěstební činnost, protože to jsou nejvyšší položky za péči o kultury po holosečné těžbě.

Opravil jsem cesty, dával podněty k novým opravám pro lepší přístupnost atd. Ušetřil jsem tak vícenáklady do budoucnosti. Nastartoval jsem cestu k druhově pestřejšímu a věkově strukturovanějšímu lesu. Ten je v mnoha ohledech odolnější suchu, kůrovci, větru… A je to les, který dobře plní ekosystémové služby. Nyní své zkušenosti přenáším do lesů vlastníků, kteří mi svěřili své lesy do správy.

Borový les adaptovaný na klimatickou změnu je řidší než husté lesy, na které jsme si zvykli. Borovice potřebují kolem sebe prostor, aby se mohly zdravě vyvíjet.
Borový les adaptovaný na klimatickou změnu je řidší než husté lesy, na které jsme si zvykli. Borovice potřebují kolem sebe prostor, aby se mohly zdravě vyvíjet.
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Přizpůsobí se zpracovatelský průmysl budoucí odlišné druhové skladbě lesů?

Věřím tomu. Prvotním zájmem by na tom měl mít stát, který nastavuje lesnickou politiku podporující přirozenější druhovou skladbu.

Nevýhodou může být nevhodná struktura tuzemských pil. V ČR máme buď velké, nebo úplně malé pily. Dřevařský průmysl bychom mohli pobídkami podpořit v tom, aby se proměnil a dokázal ve větší míře zpracovávat dříví z listnatých stromů, než to umí dnes.

Podle mě mají velký smysl investice za účelem vyšší výtěžnosti slabého dříví, a na druhou stranu velmi tlustého. Strašně důležité bude, co do budoucnosti bude stát, tedy my všichni, chtít od našich lesů a českého dřeva. Stále mi tu chybí osvěta, která by zasáhla masy lidí, aby se více využívalo české dřevo, výrobky a aby se stavěly výškové budovy z tuzemského dřeva, jako je to jinde ve světě.

Proč máme špatnou strukturu pil?

Z důvodu špatné privatizace lesů a nastavení obchodního modelu Lesů ČR, které zadávaly zakázky na základě nejnižší ceny ve výběrovém řízení. Zakázky pak vyhrávaly velké lesnické firmy, které měly díky velkým objemům dřevní hmoty na prodej výhodnější pozici u českých i zahraničních pil.

Dodávat dřevo malým pilám byl problém kvůli splatnosti a pravidelnosti plateb. A malé pily neměly tak velkou efektivitu pořezu a měly vysoké náklady na provoz. Když chtěly zvýšit nebo zlepšit provoz, musely si vzít úvěr, a ten nedostaly, protože neměly zajištěné kubíky dřeva na pořez. Takže menší a střední pily vykrvácely. A stát je v tom nechal.

Proto více jak půlku české produkce vyvážíme do zahraničí, kde řežou české dřevo hned za našimi hranicemi. ČR je jedním z největších exportérů surového dříví v přepočtu na obyvatele.

Aukce cenných sortimentů v Bavorsku. Bavorské státní lesy 2017. Na snímku dražené kmeny dubů.
Aukce cenných sortimentů v Bavorsku. Bavorské státní lesy 2017. Na snímku dražené kmeny dubů.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Aleš Erber

Má se zpracovatelský průmysl přizpůsobit lesu, nebo les průmyslu?

V daleké budoucnosti se bude muset dřevařský průmysl přizpůsobit stavu lesů. Nyní ale cítím, že důležitější je, aby se více českého dřeva zpracovalo a využilo v ČR, zvýšila se výtěžnost a efektivita pořezu.

Významnou roli budou ještě dlouho hrát jehličnaté dřeviny. Většina dřevozpracovatelského průmyslu je totiž na něj nastavená. To se zjevně bude v rámci vývoje nových technologií zpracování a využití dříví postupně měnit, například ve stavebnictví. Dnes se ve velkém používá CLT technologie lepeného dřeva, má lepší vlastnosti než beton či ocel.

Dříví se používá v chemickém průmyslu, dělá se z něj textil i výrobky, které na první pohled vypadají jako plasty. Pozvolna se do těchto technologií využívají listnaté dřeviny. Proto lze pozorovat, že moderní způsoby pěstování dřevin s pestrou škálou dřevin a moderní zpracovatelský průmysl do sebe krásně zapadá.

Konstrukce budovy postavené především z CLT desek.
Konstrukce budovy postavené především z CLT desek.
Takže když teď budu sázet les, mám se zajímat o to, jaké jsou trendy ve zpracování dřeva, a podle toho zvolit druhovou skladbu?

Nemusíte. Kvalitní lepené konstrukce jsme se naučili dělat během deseti let. To není z pohledu lesa žádná doba.

Takže až za osmdesát let budu kácet právě vysazený les…

Špatně. Já chci stromy kácet v okamžiku, kdy jsou zralé. Takže to klidně může být dřív. Pokud strom dosáhne zralosti a splní svou sociální funkci za 50 let, tak ho skácím za 50 let.

Takže za 50 let, kdy bude mnou vysazený strom v lese růst, proběhne ve zpracovatelském průmyslu tolik změn, že přizpůsobovat les průmyslu nedává smysl... Je to tak?

S vysokou pravděpodobností tomu tak bude. Věřím tomu. Technologie zpracování se vyvíjejí velmi dynamicky.

Jako stát bychom ale potřebovali mít dlouhodobou strategii na obnovitelné zdroje, na využívání dřeva jako strategické suroviny pro ČR, protože máme velký podíl lesů. Taková strategie v ČR stále chybí.

Jakou změnu by ta strategie přinesla?

Dala by zpracovatelskému průmyslu signál, kam ho stát chce směřovat. Dala by jistotu investorům, že se jim finanční prostředky vrátí. S tím souvisí prvotní cíle, a sice jak budou naše lesy vypadat v roce 2035, 2050 a 2080 z pohledu druhové skladby a struktury lesů. Také by bylo dobré v souvislosti s uhlíkovou stopou využívaných surovin určit cíl, kolik bychom v Česku měli spotřebovat dřeva z českých lesů. Je špatně, že patříme k exportním zemím této obnovitelné a nejšetrnější suroviny.

V jakém horizontu si myslíte, že se obnoví kalamitní plochy třeba na Vysočině?

Záleží na strategii, kterou jako vlastník lesa zvolíte. Kdybyste byla vlastník lesa, zeptám se vás, co od něj očekáváte, jaké finanční prostředky do něj chcete investovat a kdy z něho chcete mít finanční prospěch. Pak jde o nastavení strategie.

Smrkové porosty hynou kvůli suchu. Oslabené stromy napadá kůrovec. Kůrovcové souše se těží a následně se tvoří kalamitní holiny obřích rozměrů. Následné se zalesňují listnáči, ale i opět smrkem. Byť stanoviště a poloha pro jejich růst není optimální, pěstuje se s rizikem, že opět uschne.
Smrkové porosty hynou kvůli suchu. Oslabené stromy napadá kůrovec. Kůrovcové souše se těží a následně se tvoří kalamitní holiny obřích rozměrů. Následné se zalesňují listnáči, ale i opět smrkem. Byť stanoviště a poloha pro jejich růst není optimální, pěstuje se s rizikem, že opět uschne.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Aleš Erber

Osobně bych se snažil vypěstovat pestrý les, což se samozřejmě váže na velikost majetku. Vlastník může využít cestu přes přípravné dřeviny, vysázet rovnou světlomilné dřeviny, nebo opět vysázet smrk, jak je to dosud častokrát běžné. Já bych radil první dvě zmíněné varianty.

Pokud pěstovat smrk, snažil bych se to dělat přes přípravné dřeviny. Ono to je i ekonomicky výhodnější z dlouhodobého hlediska. Spousta lidí ho přesto sází v hustém sponu na rozpálené holiny. Tím si ale na sebe a budoucí generace přenášejí obrovská rizika ze zmaření investic. Do nedávna u nás spousta lidí žila ze smrku, smrk byl zlaté vejce našich pil a jejich jediná akcie. Dnes tomu tak až úplně neplatí.

Jak myslíte, že to bude v budoucnu?

To je otázka. Cena jehličnanů může jít nahoru, až ho bude v ČR nedostatek. I proto jsou důležité činit včasné adaptační zásahy, a to výhradně u mladých a středně dospělých porostů, abychom udrželi takové porosty co nejdéle zdravé, přirůstalo kvalitní dřevo a lesy plnily i další funkce. Škoda, že takový záchranný plán nemáme. Bavorské státní lesy ho mají od roku 2006.

Budoucnost lesů, ať budou z jakýchkoli druhů stromů, je v nepasečném hospodaření.
Budoucnost lesů, ať budou z jakýchkoli druhů stromů, je v nepasečném hospodaření.
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Co si mám představit pod adaptačními těžbami?

Nepasečné způsoby hospodaření. Takový způsob o les má tu výhodu, že les zůstává vizuálně stejný. Těžíte jen zralé stromy. To je cíl bohatě strukturovaného a odolného lesa. Když přijde kalamita, může shodit nejstarší stromy, ale les pořád zůstane zachovaný, protože ho tvoří více pater nad sebou. Tím se nemusí zalesňovat. Zvěř má stále svůj les a vlastník lesa nepřichází o přírůst dřeva.

Když budu mít větší přirozenou obnovu, nebudou mít lesní školky menší obrat semenáčků?

Ne. My lesní školky potřebujeme. Nicméně musí produkovat jiné dřeviny. Ale k tomu je nutné ten dlouhodobý plán s výhledem obnovy holin, ohrožených porostů a lesů pro urychlené přestavby lesa. Jsem přesvědčen, že výpadek smrku by mohly nahradit dřeviny pro agrolesnické systémy, na což se hodně zapomíná.

Takže sortiment lesních školek by se měl proměnit, co se týká pestrosti a kvality?

Ano. A navazuje to na speciální vyhledávání nejkvalitnějších a málo častých dřevin v lese. Třešeň, jeřáb břek, hrušeň, javor klen, „top ten“ popelek v lese. Je jich velmi málo. O ty bychom měli velmi dobře pečovat a vědět, kde jsou. Měly by mít volnou korunu, aby pravidelně plodily. Osobně se obávám, že z důvodu dopadů klimatické změny nemusí pravidelně plodit potřebné druhy dřevin, pakliže nebude o uznané porosty dostatečně postaráno, tzn. nebude zvýšená péče koruny plodících stromů.

Zdeňka Kováříková

Pošli e-mailem Zobrazení článku pro tisk

Zalinkuj článek v: Sdílej na Facebooku Linkuj si ! pošli na vybrali.sme.sk Jagg.cz MediaBlog.cz delicio.icio.us
Online diskuse

Redakce Ekolistu.cz vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení pravidel si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvek.

Přehled dosavadních příspěvků
 DatumAutorNázev


Tematický archiv zpráv
Kam na Ekolistu
Reklama

Fatal error: Uncaught Error: Call to undefined function mysql_pconnect() in /data/www/htdocs/old.ekolist.cz/anketa/phpPollConfig.php3:62 Stack trace: #0 /data/www/htdocs/old.ekolist.cz/anketa/phpPollUI.php3(123): connect2db() #1 /data/www/htdocs/old.ekolist.cz/anketa/view.php3(5): poll_viewResults(113, '<table align="c...') #2 /data/www/htdocs/old.ekolist.cz/anketa/aktank.php3(3): require('/data/www/htdoc...') #3 {main} thrown in /data/www/htdocs/old.ekolist.cz/anketa/phpPollConfig.php3 on line 62

Ekolist.cz vychází mj. s podporou Hlavního města Prahy.

Využíváme zpravodajství ČTK

Využíváme zpravodajství TASR
Využíváme agenturní zpravodajství TASR.