Navštivte EkoLink a Ecomonitor.
Ekolist.cz vydává občanské sdružení BEZK. Za webhosting a publikační systém Toolkit děkujeme Econnectu.
Sobota 24. 8. 2019
Svátek má Bartoloměj
Hledání na Ekolistu:
Titulní stránka > Publicistika MAPA STRÁNEK

Stále je naděje, že se nám naši půdu a krajinu podaří zachránit, říká pedolog Jan Vopravil


13. srpna 2018 03:40

PRAHA (Ekolist) - Půda. Dává nám úrodu, zadržuje vodu. Je základem naší krajiny. Jsme na ni bytostně závislí, přesto ji ničíme. Zastavujeme si ji rodinnými domy i průmyslovými areály. Necháváme ji odtéct spolu s dešťovou vodou. Na některých místech zemědělci už ani žádnou půdu nemají a ořou třetihorní sediment. Podle Jana Vopravila z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy ale ještě není vše ztraceno.

Vy jste na nedávném semináři na Akademii věd řekl, že v podstatě všechny zemědělské půdy u nás mají utužené podorničí. Omlouvám se za neznalost, jsem ryze městský člověk. Co je to podorničí?

Když si představíte půdu, tak se se skládá z různých horizontů. Každá půda je má trochu jiné, ale velmi zjednodušeně je na povrchu ornice, tedy půda, kterou obděláváme. Ta je hluboká řekněme 25 – 30 cm. A pod ní je to podorničí. Zhruba hloubka od 30 do 50 cm.

Podorničí je důležitá vrstva. Je to takový předěl mezi půdotvorným substrátem a tzv. spodinou, tedy spodními horizonty, které nemají žádnou organickou hmotu. Problém je, že podorničí se častým pojezdem těžké techniky utuží.

A čemu to vadí?

Utužené podorničí je dost častou příčinou škod z vodní eroze. Podorničí se utužením změní na nepropustnou desku. A ta brání tomu, aby dešťová voda zasákla a dostala se do podzemních rezervoárů. Voda prostě zůstane na povrchu. A když je pozemek ve svahu, tak voda odteče a vezme s sebou ornici. Tedy dojde k vodní erozi.

A nejde jen o erozi. Voda prostě nevsakuje tak, jak by měla. A pak samozřejmě i v krajině chybí, protože místo vsáknutí odteče nebo se vypaří. Problém také je, že leckde není utužené jen podorničí, ale i ornice. A toho už si všímají sami zemědělci, protože musí vyvinout mnohem větší sílu, aby zorali, projeví se jim to na spotřebě nafty například. Hůř jim klíčí rostliny, protože i jim se špatně roste v utužené půdě, mají menší zásobu živin a hůř se jejich kořenům proniká půdou.

Co se s tím dá dělat? Nedá se to rozorat?

Pole s utuženým podorničím. Voda se nemůže zasáknout do spodních vrstev.
Pole s utuženým podorničím. Voda se nemůže zasáknout do spodních vrstev.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Aleš Erber

Dá, ale ne obyčejnými pluhy. Musí se použít tzv. podrýváky, které umějí půdu nařezat a nadzdvihnout. A tím se to utužení naruší a voda opět může pronikat skrz. Někteří zemědělci to používají jednou za čtyři roky, někde to ale používají už každý rok, protože bez toho by určité rostliny nemohly na své půdě vůbec pěstovat.

Pro cukrovku je to dokonce jedna z povinných půdoochranných technologií, protože cukrovka se pěstuje na těžších půdách, které mají větší náchylnost k utužení. Nevýhoda je, že na to, abyste utáhli podrývák, musíte použít silný, a tedy těžký traktor, který sám půdu dál utužuje. Je to tedy nějaké technické řešení, které není dokonalé.

No a nebylo by systémově lepší, aby se nepoužívala tak těžká technika?

To není tak jednoduché. Když máte obrovské půdní bloky, které u nás jsou, a které dlužno dodat představují určitou konkurenční výhodu oproti zahraničním podnikům, tak potřebujete velké stroje. Ty ale způsobují utužení půdy.

Ale kvalita půdy klesá i s tím, že dnes jsou jen jednostranné osevní postupy. Máte obilovinu, řepku a kukuřici. Ale chybí vojtěška, luskoviny a jiné půdu zlepšující plodiny, které se dřív běžně pěstovaly.

Pardon, a proč už se dnes nepěstují?

Protože většina našich farem je založena na rostlinné výrobě. Chovy dobytka v podstatě zanikly a tak není potřeba pěstovat krmiva. A s tím dál souvisí, že není hnůj, který by se vracel zpátky na pole a který by půdě dodat organickou hmotu.

Půda bez organické složky neudrží v sobě vodu a půda rychle vysychá.
Půda bez organické složky neudrží v sobě vodu a půda rychle vysychá.

A tím půdní život chudne. A to má negativní vliv na tvorbu půdní struktury. Stabilní půdní struktura lépe odolá pojezdu techniky. Narušená půdní struktura ne. Takže je to celý komplex příčin. Bludný kruh, z kterého se špatně uniká.

Nedávno mě na facebooku Státního pozemkového úřadu pobavila zpráva, že na Moravě zemědělci ořou třetihorní dno. Ale k pobavení to asi moc není…

Jižní Morava bývala obilnicí Evropy. Byly tu velmi kvalitní, hluboké půdy. Pak se v padesátých letech zrušily přirozené krajinné prvky, meze, remízky a podobně. A vznikly tu velké půdní bloky. A ideální podmínky pro vodní erozi.

A na mnoha místech tyto humusové, úrodné vrstvy úplně zmizely. Nejen ornice, ale i to podorničí, které u těchto půd bylo poměrně kvalitní. A obnažily se tu ty zcela spodní vrstvy, čtvrtohorní spraše, což je velice kvalitní půdotvorný substrát, který s přidáním nějakých hnojiv ještě poskytuje zemědělskou produkci.

Ale místy se objevuje to úplně původní mořské dno, s lasturami. A to už je bez té spraše.

Běžný člověk na místě na první pohled nic nevidí. Akorát oproti době, kdy ta místa byla v pořádku, stojí o metr níž.

A taková pole už neplodí vůbec?

Podívejte se, dneska už jsou tak propracované různé vazby chemických přípravků a hnojiv, že rostlinu můžete vypěstovat kdekoliv. Podívejte se na hydroponie.

Tak v čem je problém?

Ve vodě. Limitujícím faktorem takových půd – pokud je tedy ještě budeme nazývat půdami – je neschopnost zadržet vodu. Voda spadne a odteče.

A dopad sucha je na takovém místě extrémní.

A samozřejmě, velká sucha bývala i dříve. Stačí se podívat do kronik. Jen poslední dobou jsou sucha extrémnější, ale není to tak, že by naši předci podobná sucha neznali. Někdy před sto lety bylo takové sucho, že se Vltava pod soutokem s Berounkou dala přejít, vody bylo po kotníky.

Dnes se ale takové sucho v krajině na zničené půdě projeví mnohem silněji.

Jak?

Vše začne i při mírném nedostatku vláhy rychle zasychat. Ruku v ruce s tím je i následné snížení kvality vody, která ještě v krajině zbývá.

Kolik vody dokáže půda zadržet?

Zdravá černozem může zadržet 3,5 tisíce kubíků vody na hektar. To je obrovské číslo.

Voda se ve zdravé půdě zadrží v pórech a pak se postupně uvolňuje pro potřeby rostlin. Ve většině půd se to ale neděje a voda odtéká a pak krajině chybí.

Půda je vlastně taková přehrada, akorát v ní ta voda není přímo vidět. A pokud se přehrada zanese, tak pojme méně vody. A podobně tak půda. Pokud půdu necháme odplavit, tak zadržíme méně vody.

Po prudkém dešti odnáší voda úrodnou půdu z pole pryč.
Po prudkém dešti odnáší voda úrodnou půdu z pole pryč.
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

A pak přijde krátká perioda sucha a škody přijdou okamžitě.

Víme, kolik je u nás úplně zničených pozemků?

Přesně to nevíme. Jediným takovým zrcadlem, které nám to může říct, je aktualizace bonitace půdy. Ta byla provedena v 80. letech minulého století. Od devadesátých let se provádí tzv. rebonitace, kdy se prochází jednotlivé pozemky a jednotlivá území a zjišťují se aktuální data. Například pro potřeby pozemkových úprav. Nebo když se někde má stavět, ale nejde to kvůli tomu, že v podkladech je uvedeno, že jde o kvalitní půdy. Ve skutečnosti ale na místě už tak kvalitní půda vůbec být nemusí a nehrozí, že by stavba znehodnotila kvalitní půdu.

Takový průzkum je ale náročný, trvá dlouho a je na to omezený počet pracovníků i financí. A dosud je zmapováno odhadem tak třicet procent rozlohy ČR. Ale pro místa, kde data máme, jsou výsledky dost často katastrofální. Kvalitní půdy prostě zmizely.

Odhady jsou, že nějakých 500 tisíc hektarů je u nás silně zerodovaných. Jde o půdy, které už neplní svou funkci. Na základě sklonu půdy se odhaduje, že erozí je ohrožených zhruba 50-60 % půd v republice. Když bychom měli zohlednit i utuženost půd a další vlivy, bude procento vyšší.

Jak by se to dalo řešit? Co by pomohlo, aby se půda zlepšila?

Dobře nastavené dotace. Když po zemědělci chceme, aby dělal nějaká půdoochranná opatření, tak s tím má nějaké náklady. Nebo nižší výnosy. Ale pokud to zároveň vede k tomu, že se razantně zmírní riziko eroze nebo zvýší zádržnost vody, tak je to pro společnost přínos a bylo by dobré zemědělci jeho náklady uhradit.

A vedle cukru je potřeba i bič na ty, co se o půdu nestarají. Máme zákon na ochranu zemědělského půdního fondu, který zakazuje ničení půdy. Je to ale jen v úrovni deklarace a chybí sankční systém.

Ale od roku 2012 Státní pozemkový úřad provozuje tzv. Monitoring eroze. A do něj může kdokoliv, občan, obec, Ředitelství silnic a dálnic, prostě kdokoliv, koho se nějak dotkne z pole splavená půda, nahlásit škody.

A úřad to pak prošetří, vyhodnotí a zaeviduje. A jsou události, kterým není možné zabránit. Spadne najednou 100 milimetrů srážek a sebelepší opatření nepomůže. Ale je i spousta případů, kde jde o šlendrián.

Českým polí chybí hnůj od krav.
Českým polí chybí hnůj od krav.

A ukazuje se, že třeba jedna třetina událostí jsou opakované. Například opakované vyplavení obce bahnem z pole. A pokud to opravdu nebyla nějaká vyšší moc, tak je tu prostor na udělení sankce.

A pozemky, kde se takové věci opakují, se pak převádějí do kategorií, kde zemědělec musí dodržovat nějaké postupy, které jsou pod ochranou.

Často se hovoří o vymírání druhů, o úbytku biodiverzity. Nejčastěji si lidé představí nosorožce nebo jiné obratlovce, ještě možná nějaké rostliny. Děje se úbytek biodiverzity i v půdě?

Určitě. Odborně se tomu říká mrtvá půda. Je to způsobováno tím, jak se do půdy nedodává organická hmota a naopak se do půdy dostávají různé pesticidy a herbicidy a další látky.

A přestože to není vidět, tak ve zdravé půdě je život obrovský. Žížaly a krtky asi zná každý, to jsou ti větší půdní živočiši. Ale jde hlavně o ty miniaturní organismy, které vidět nejsou.

Z hlediska vazby mezi chemií a fyzikou půdy hrají živé organismy důležitou roli. Díky nim vznikají tzv. půdní agregáty, které pak pomáhají půdě odolat například přívalovému dešti. Mrtvá půda nic takového nemá a přívalovému dešti neodolá.

Živá půda lépe odolají kapkám vody, které na ni dopadají jako takové projektily. Mrtvou půdu vodní kapky mnohem snáz rozbijí a odplaví. Takže půdní život je jednou z nejdůležitějších součástí zdravé půdy.

Dá se mrtvá půda zase oživit?

Dá. I do těchto půd, když se znovu dodá přirozená organická hmota, nejlépe statková hnojiva, tak se mohou probudit organismy, které v půdě spaly.

My jsme to na několika pozemcích testovali a bylo to, jako když jste nalili benzín do auta. Nastartoval se půdní život, nastartovaly se další procesy.

Máme vyzkoušeno, že když se trochu změní způsob hospodaření, například se začne zapravovat hnůj do půdy, že se půda vcelku rychle vzpamatuje. Během dvou tří let.

Může pomoci to, že obce mají nově povinnost zajistit třídění bioodpadu. Leckde asi vzniknou kompostárny a bude potřeba někam ukládat vyprodukovaný humus. Nebylo by tedy cestou jej vracet na pole?

Určitě, komposty určitě patří na pole. Jen se musí dohlédnout na to, aby tam nebyly nežádoucí příměsi. Většinou není problém, když jde o kompost vzniklý z vlastního chodu farmy. U bioodpadu od lidí ze sídliště je problém, že tam může být kde co.

Půda se při správné péči dokáže vzchopit rychle, během dvou tří let.
Půda se při správné péči dokáže vzchopit rychle, během dvou tří let.

Dobrý systém mají v Rakousku, kde kompostárnu často provozuje sám zemědělec. A lidé z okolí mu tam vozí svůj bioodpad ze zahrad. Je to lokální a není potřeba vozit daleko.

U nás dost často vznikají obří kompostárny, se kterými souvisí přeprava materiálu na velké vzdálenosti. Což myslím není ideální.

Nicméně humus z kompostáren nemůže nahradit statková hnojiva.

Takže pro péči o půdu by bylo dobré vrátit na farmy krávy?

Ano, z pohledu půdy a krajiny by to bylo jednoznačně přínosné.

Co podle vás u nás půdě chybí?

Vztah k půdě. A to jak majitelů, tak těch, co na ní hospodaří.

Čím se české zemědělství odlišuje od zbytku EU, je to, že u nás je hodně velkých zemědělských podniků a jsou tu velké zemědělské plochy. A zhruba 80 procent zemědělské půdy je tzv. propachtováno od malých majitelů. Takže na zemědělské půdě nehospodaří majitel, ale nájemník, který nemá silnou motivaci půdu chránit.

A ne že by všichni byli zlí a schválně půdu ničili. Někdy prostě mají smlouvu jen na rok a nevědí, jestli budou na tom samém pozemku hospodařit i za rok. A tak nemají žádnou motivaci se o půdu starat.

A řada majitelů nemá k vlastní půdě vztah. Žijí ve městě a vlastní malý kus jinak velkého pole někde na druhé straně republiky. A ten pozemek se nedá obhospodařovat sám o sobě, protože je součástí velkého bloku, není volně zpřístupněný, takže nemají moc na výběr, komu ho pronajmout. Jediné, co je pak zajímá, jestli dostávají svých deset tisíc za hektar. Ale to, zda se jim pachtýř dobře stará o půdu, už nehlídají. A často ani nemohou.

Martin Mach Ondřej

Pošli e-mailem Zobrazení článku pro tisk

Zalinkuj článek v: Sdílej na Facebooku Linkuj si ! pošli na vybrali.sme.sk Jagg.cz MediaBlog.cz delicio.icio.us
Online diskuse

Redakce Ekolistu.cz vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení pravidel si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvek.

Přehled dosavadních příspěvků
 DatumAutorNázev


Tematický archiv zpráv
Kam na Ekolistu
Reklama

Fatal error: Uncaught Error: Call to undefined function mysql_pconnect() in /data/www/htdocs/old.ekolist.cz/anketa/phpPollConfig.php3:62 Stack trace: #0 /data/www/htdocs/old.ekolist.cz/anketa/phpPollUI.php3(123): connect2db() #1 /data/www/htdocs/old.ekolist.cz/anketa/view.php3(5): poll_viewResults(113, '<table align="c...') #2 /data/www/htdocs/old.ekolist.cz/anketa/aktank.php3(3): require('/data/www/htdoc...') #3 {main} thrown in /data/www/htdocs/old.ekolist.cz/anketa/phpPollConfig.php3 on line 62

Ekolist.cz vychází mj. s podporou Hlavního města Prahy.

Využíváme zpravodajství ČTK

Využíváme zpravodajství TASR
Využíváme agenturní zpravodajství TASR.