Arthur F. Sniegon: Včely – nedobrovolné spojenkyně afrických slonů
Děsivý index „PIKE“ (Podíl ilegálně zabitých slonů) od té doby sice klesl na 50 % napříč kontinentem, ale i to je pro slony zdrcující a tak stále rychle mizí na většině svého původního areálu... tedy, mám-li být úplně přesný – na většině svého někdejšího areálu už dávno nežijí ani dnes. Pravdou je, že pytláctví je z velké části hnáno lákavou vidinou zisku z ukořistěné slonoviny, která zpravidla končí na dálněasijských černých trzích, ale facilitátorem tohoto brutálního řádění je (kromě všudypřítomné korupce) i všudypřítomná chudoba na africkém venkově. Těžko se zdatným místním mužům divit, že pušku či samopal do ruky vezmou, když je to často jedna z nejvýhodnějších cest, jak zaopatřit, alespoň na krátko, sebe a svou rodinu. Boj proti chudobě je tedy jedním z prekurzorů úspěšného potírání pytláctví, a to nejen slonů.
Aby toho v tomto spletenci příčin a důsledků nebylo málo, sloni zde figurují nejen jako ultimátní oběti, ale mnohde také jako částeční původci tohoto neutěšeného stavu (ač jim to zajisté nemůžeme nikterak míti za zlé). Při svém prostorově rozšafném putování za potravními zdroji se totiž nevyhýbají zemědělské půdě. A není překvapením, že se na polích s obilovinami, arašídy, ovocem či zeleninou s chutí zastaví a zaplní své objemné žaludky, mají-li k tomu možnost. Nezřídka se tak děje pod rouškou tmy, což místním (až na výjimky) malozemědělcům ještě ztěžuje možnosti obrany před těmito často devastujícími návštěvami tlustokožců. Není obtížné si představit, že už i několik málo slonů dokáže uštědřit rolníkovi hospodařícímu na pár hektarech zničující škody. Jednotlivé státy tyto ztráty povětšinou nijak nekompenzují. Farmář se následně ocitá v ještě větší nouzi než obvykle a zcela pochopitelně není slonům nakloňen. Může se uchýlit k aktivní agresi vůči slonům – ať už s využitím různých pastí, nášlapných „min“ z hřebíků, drátěných ok či dokonce s pomocí střelných zbraní. Obvykle ale za něj tuto špinavou práci může zařídit pytlák, kterému takto zoufalý zemědělec rád poradí, kde a jak si na slony počíhat a vše proběhne za tichého mlčení před místními úřady a ochránci přírody.
Ochránit pole chudých vesničanů stoprocentně je čiré bláznovství. Oni sami na to zdroje nemají a externě to také masově téměř nejde. Už i proto, že políčka se často v čase proměňují a posouvají se krajinou. Na některých vhodných místech lze však s úspěchem aplikovat již prověřenou, a přitom teprve několik let starou metodu, která spočívá ve využití biobariér z úlů místních medonosných včel. Sloni se totiž bodavých a v Africe velice agresivních včel až panicky bojí. Nelze se jim divit – včely zde při podráždění útočí houfně a několik set a klidně i tisíc rozezlených žihadel je pro největší suchozemské savce zaručeným zkažením pikniku. Mnohá žihadla si totiž najdou cestu i na velmi citlivá místa kolem očí, uší a tlamy…
Do jižního Čadu a severního Kamerunu, na rozhraní savan a suššího pásu Sahelu, jsme v organizaci Save-Elephants přinesli metodu ohrazení polí včelími úly poprvé v roce 2015. Od té doby se projekt přes četné peripetie pomalu rozrůstá a kromě lepší ostrahy vybraných polí přináší místním obyvatelům i další benefit v podobě medu samotného. Je zdravý a navíc se za něj dobře platí!
A jak k tomu přijdou sloni? Netřeba se bát – ti si v těchto oblastech najdou potravy dost i mimo zemědělskou půdu a žihadla také nedostávají pravidelně – díky sloní inteligenci a paměti rychle pochopí, jak bariéra z úlů vypadá a jak funguje, a pro příště si dají majzla!
Med ze severního Kamerunu od takto spřátelených včelařů si můžete i vy skrz Kekuhoney.cz zakoupit a svým pronájmem úlů podpořit nejen růst projektu samotného, ale i dalších návazných aktivit, které v této oblasti děláme nebo plánujeme.
Přečtěte si také |
Martin Mikeš: Kdybych v Kamerunu včelařil tak, jak to dělám v Česku, jsem už dávno mrtvý
reklama
Dále čtěte |
V ulicích etiopského Hararu si hýčkají hyeny, které jinde v Africe zatracují
V keňské rezervaci zabil elektrický proud osm divokých buvolů
EU poskytne Ugandě grant na pomoc s následky odlesňování kvůli dovozu kávy do EU
Arthur F. Sniegon: Kdo, když ne oni?