Jan Dvořák: Šumava nepotřebuje záchranu, ale ochranu
V rámci nejrůznějších kampaní, včetně té nejnovější, kterou pro Jihočeský kraj realizuje za více než 2 miliony korun soukromá PR agentura, se opakují stále stejná hesla a informace, z nichž většina je už dávno překonána. Mají jediný účel - vyvolat dojem, že Šumava je v nějakém ohrožení. To ale není pravda.
Jedním, dnes už jasně vyvráceným mýtem je, že pokud se v bezzásahových zónách nebude aktivně zasahovat proti kůrovci, Šumava uschne – zůstane tu pouze poušť nebo mrtvá krajina.
Jak prokazují dlouhodobé průzkumy a sledování, není tomu tak. Uschlé horní stromové patro dává prostor životu malých stromků, které v podrostu už rostly, a také novým semenáčkům smrků, buků, ale i dalších dřevin – javorů, bříz, jeřábům, apod. Dlouhodobý monitoring více než 1100 vybraných ploch na celém území národního parku Šumava, prováděný v letech 2008-2018, prokázal, že průměrná obnova je více než 6000 ks stromků na jednom hektaru plochy což je více než dostatečné množství.
Odumřelé horní stromové patro navíc vytváří podmínky pro život širokému spektru druhů bezobratlých živočichů, ptáků, hub, lišejníků a vytváří tak velmi pestrou mozaiku horských lesů. Druhová rozmanitost se tímto zvyšuje.
A co je podstatné - horní stromové patro téměř nikdy nezahyne zcela. Takže přežívají i jednotlivé stromy nebo jejich skupiny z původní generace. Klíčovou roli má i samotné tlející dřevo jak to stojící, tak i to, které padne k zemi. Stává se domovem právě mnohých živočichů a hub, ale drží se v něm vlhkost a ležící kmeny působí i jako přirozená hráz zadržující vodu.
Jenom kácením zastavíme kůrovce…
Šumavská kůrovcová gradace v devadesátých letech a také po roce 2007 ukázala, že příroda si sama poradí i s kůrovcovou kalamitou. V roce 1997 zastavil kůrovce deštivý rok. Kůrovce po orkánu Kyrill zastavily chladné a vlhké roky 2011 a 2012, kdy lesníci nacházeli lýkožrouty smrkové ve všech stádiích vývoje napadené plísněmi, hnilobou a nemocemi. Lesy, které prošly takovým narušením, jsou dnes opět zelené a velmi pestré jak věkově, tak i prostorově.
Bezzásahové zóny v NP Šumava způsobily kůrovcovou kalamitu v České republice!
Toto tvrzení není pravdou. V každém smrkovém porostu žije lýkožrout smrkový. Je jen na lesním hospodáři a povětrnostních podmínkách, jakou šanci bude mít kůrovec pro nárůst své populace. Lýkožrout smrkový může ohrozit lesní porosty vzdálené od ohniska výskytu maximálně stovky metrů. Drtivou většinu bezzásahových ploch na území NP Šumava (27,4 % z celkové rozlohy NP Šumava), obklopují zásahové porosty v majetku státu, kde pracovníci Správy NP Šumava vyhledávají aktivní kůrovcové stromy, které se následně asanují.
Smrkovou monokulturu na Šumavě zapříčinil člověk, Šumava byla vždy více listnatá a je opět nutné sázet všude listnáče!
Národní park Šumava je rozlehlý a jeho lesy jsou velmi rozmanité. Není možné úplně zjednodušovat, protože čím více poznáváme Šumavu a její lesy, tím více zjišťujeme, jak pestrá je. Dá se říci, že v nadmořských výškách nad 1000 metrů roste převážně smrk. A rozhodně nejde o stejnověké výsadby smrku, jak se mnozí domnívají. V těchto porostech rostou i smrky starší 200 let. Také v těchto oblastech jsou smíšené jedlo-bukové porosty, ale spíše jako ostrovy na místech s optimálním klimatem a půdou. Stejně tak se v oblastech okolo 700 nebo 800 m n. m. nacházejí čistě smrkové lesy, jedlové porosty nebo bučiny.
A v tom je krása a jedinečnost Šumavy a jejích necelých 28 procent bezzásahových zón, kde si příroda dělá, co chce. Vůbec se neřídí lidskými definicemi, zákony a poučkami. Tam, kde bychom očekávali smrk, najednou převládá jedle, buk nebo naopak. V každém případě, v přirozených ekosystémech není nic stabilního, les je v každém okamžiku dynamický a právě proto je nutné Šumavu a její bezzásahovost chránit a poznávat – a kvůli tomu byl Národní park Šumava vyhlášen. Každý návštěvník to může sám vidět, protože jedna návštěva vydá za tisíc slov.
reklama
Poledník
předchozí další 
Dále čtěte |
NP Šumava ve středu spustí registraci na splouvání Teplé Vltavy
Nejvíce lesů v Jihočeském kraji je na Českokrumlovsku
Šumavský národní park loni vytěžil meziročně víc dřeva, hlavně kůrovcovéhoOnline diskuse
Všechny komentáře (10)
Radim Polášek
11.8.2019 15:29 Reaguje naDalší zásadní podmmínka je funkčnost ochrany před kůrovcem včasným kácením napadených stromů.
Současná kalamita byla způsobena z největší části tím, že sabotéři nebo někdo, komu to z nějakých důvodů vyhovovalo, před asi třemi roky tuto ochranu proti kůrovci vyřadili oním nesmyslným argumentem o konfliktu zájmů, kvůli kterému museli lesáci kácení napadených smrků soutěžit. Tím se taková kácení opozdila nejméně o půl roku a stala se tak z hlediska ochrany proti kůrovci úplně zbytečná.
Kůrovec je skutečně v lese pořád, ale až do doby cca roku 2015 byly případné kůrovcové kalamity v produkčních lesích snadno zvládnuté, právě proto, že ochrana proti kůrovci kácením napadených smrků prostě fungovala.
A dnes už je kůrovec, po 3 - 4 letech volného ničím neomezovaného množení tak rozšířen, že i kdyby se stalo kácení napadených stromů opět funkční, už by bylo možné kůrovce jen zpomalovat a to jenom ve vybraných příznivých lokalitách. Jinde se už nedá dělat nic jiného než čekat, až kůrovec koncentraci živých smrků na těch parcelách sníží tolik, že už to nebude souvislý les a že tím pro šíření kůrovce nastanou méně příznivé podmínky
Jan Škrdla
11.8.2019 16:46 Reaguje na Radim PolášekKarel Ploranský
11.8.2019 13:05Ty obrázky, jakkoliv byly na pohled strašné, mne potěšily - pochopil jsem, že příroda má větší schopnost zotavit se, než si myslíme. Jestliže po pouhých 50 nebo 60 letech, kdy jsem Šumavu poprvé navštívil, jsem ji poznal - tutéž Šumavu - jako krajinu hustě porostlou lesem, tak je víc než jasné, že k tomu, aby se poničený les vzpamatoval a zregeneroval, nejsou nutné žádné drastické zásahy.
Pokud je někdo usilovně prosazuje, asi má jakousi JINOU motivaci než zachování Šumavy v co nejlepším stavu. Že by šlo víc o peníze, než o krásu Šumavy?
Radim Polášek
11.8.2019 15:39 Reaguje na Karel PloranskýNa Šumavě tak byly plošně vysázeny smrky nejméně dvakrát. Poprvé před nějakými 300 lety, jako náhrada za původní jedlobukové a listnaté lesy, které byly vykáceny kvůli sklárnám a plavení dřeva po Vltavě do prahy a jiných měst a podruhé po kůrovcové kalamitě nějak 1875 až 1890, jestli si ty letopočty dobře pamatuji.
Člověkem byla osázena téměř celá Šumava, mimo nejvyšší partie, kde smrky už nedosahovaly potřebné výšky a mohutnosti a potom kolem rašelinišť a na pár obtížně přístupných místech, kde s tehdejší mechanizací - koňmi, lany a řetězy bylo obtížné a drahé dřevo odvézt.
A je to mimo jiné proto, že semena smrků se velmi dobře sklízí a dají se snadno získat ve velmi vysokém počtu. Zralé šišky se dají bez problémů na začátku zimy otrhat a semena z nich v plném počtu dostat v suchu a teple, až se šišky otevřou.
Například u jedle to je větší problém, protože šišky jedle se ve fázi zralosti rozpadají už na stromě.
Proto je velmi mnoho smrkových monokultur a jen málo jedlových vysázených lesů.
Jan Škrdla
11.8.2019 16:39 Reaguje na Radim PolášekRadim Polášek
11.8.2019 20:13 Reaguje na Jan ŠkrdlaA pište, pokud možno, názvy stromů česky, ne jakýmisi pazkratkami, aby tomu bylo rozumět.
Jan Škrdla
11.8.2019 21:07 Reaguje na Radim PolášekTa jedle v prvních letech zastínění potřebuje, s postupem času snese více světla. Ještě jsem neviděl, že by se úspěšně zmlazovala na velké holině.
S tím klíčením - viděl jsem jedlové semenáčky dost blízko sebe - samozřejmě během 1 roku došlo k výrazné rekudci. Pokud jste viděl vysazenou jedli růst stejně rychle jako smrk - nebyla to jedle obrovská?
